Máte právo 3

Úplně ty nejzákladnější věci v našem životě považujeme za samozřejmé, ale můžete s jistotou říct, že tomu tak bude vždy? Dnešní práva jsou zdánlivě banální, přesto důležitá - právo uspořádat si den podle svého a právo na vlastní obranu...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

(Obrázek vytvořen za pomoci ChibiMaker)

3. Máte právo uspořádat si den podle svého a na vlastní obranu

Konečně přišel víkend – Lucius neměl v plánu žádný večírek, žádné řešení rozvodu, budoucnosti či jiných zásadních a důležitých otázek. Dokonce si ani nezajistil dámskou společnost. Poslední, co by chtěl mít v dosahu, bylo dámské spodní prádlo! Věřte tomu nebo ne, i muž jako on chce občas být sám. Trávil každý den obklopený lidmi a měl jich plné zuby. Chtěl si sobotní den užít a vychutnat v tichosti. Na neděli měl něco jiného.

Najal si soukromé očko, velice diskrétní a zdatné, aby zjistil základní zvyky slečny Grangerové. Jedním z nich byly nedělní procházky v Hyde parku. Velmi užitečná informace, kterou hodlal již brzy náležitě využít. Ještě předtím si chtěl užít den nicneděláním. Každý pod tím vidí něco jiného. Někdo si lehne na gauč s knihou, jiný se jde projít, další celičký den prospí. Jak ale takový den vypadal pro Luciuse Malfoye?

Že rád jezdí na koni, zbožňuje šerm, kvalitní Ohnivou whiskey a krásné ženy, to o něm bylo všeobecně známo. Ale že stejně rád plave, čte, střílí z pistole a hromadí umělecké artefakty, to už se tolik do obecného povědomí nedostalo. Koneckonců, každý je rád, když má nějaké to tajemství, neboť nic není přitažlivější. Lucius vyšel ze svého pokoje oblečený pouze v županu. Neobvyklé? Má to svůj důvod, jen trochu trpělivosti!

Nejen Malfoy Manor skrýval tajemné komnaty a zákoutí, ale i Manor park poskytoval prostor pro nepřeberné množství aktivit. Tak proč si na plavání v lesním jezírku brát plavky, když vás nikdo nemůže vyrušit? Stačí svléknout oblečení a skočit do chladně osvěžující vody. Nechat své tělo laskat a hýčkat, užívat si tu volnost, svobodu, klid a jistou dávku intimity. Ponořit se pod hladinu a s hlasitým nádechem se opět vynořit. Nelíbí se vám to? Lucius v ten okamžik neznal nic lepšího.

Zachumlaný do teplého županu vešel do jídelny, usadil se u krbu a nechal si naservírovat samé vybrané lahůdky. Užíval si skutečnost, že na sobě nemusí mít žádný oblek, byť z těch nejlepších materiálů a ušitý výhradně na míru. Nebylo třeba hlídat jednotlivá gesta, dbát na etiketu a dobré jméno rodiny. Na pár hodin směl být sám sebou – bez masky, ostychu a ostražitosti. Luxus, který si dopřával tak zoufale málo. O to více si ho vážil a dokázal vychutnat. A když ho to omrzelo? Vždycky se mohl vrátit k úvahám o svém nadcházejícím plánu. Ale jak se brzy přesvědčí, i ten nejlépe vymyšlený záměr se může pokazit, protože nikdy nejsme schopni zvážit a ovlivnit všechny proměnné…

Hermiona za sebou měla celkem hektický pracovní týden. Nikdy nelitovala, že si vybrala právě zaměstnání advokátky, jen občas ji to přivádělo k šílenství. To když od svých nadřízených dostala případ, který jí byl proti srsti. Jako obhajoba vlivného nejmenovaného muže, který za největší zábavu ve volném čase považoval svádění mudlovských žen a vymazávání jejich paměti, když bylo po všem. Ukázalo se, že tak činí velice brutálně a dochází k poškození mozku. Jindy to byl případ čaroděje, který ve velkém skupoval slavná mudlovská umělecká díla a platil falešnými penězi. Tedy asi takhle, ony nebyly zase tak falešné, jen se po měsíci prostě a jednoduše vypařily. Případy samy o sobě to byly zajímavé, jen musela jednat s arogantními lidmi, kteří si neuvědomovali skutečnost, že se vůbec dopouštějí něčeho špatného. Žili v domnění, že jim patří svět, zejména ten mudlovský, neboť oni jsou prostě čarodějové, čistokrevní, bohatí, vlivní a mocní. Mimoděk si vzpomněla na Luciuse Malfoye, kterého by ještě před časem do této škatulky šoupla také. Aby si pročistila hlavu, vydala se na svou každonedělní procházku do Hyde parku. Svítilo sluníčko, foukal jemný větřík, lidé seděli na trávě a obědvali, kolem pobíhali psi a děti. Na jezírku jezdila šlapadla, plavaly labutě a kachny. Všetečné veverky loudily dobrůtky a byly vděčnými modelkami před fotoaparáty a kamerami. Hermiona se bezděčně usmála. A pak si všimla, že kousek od ní mezi stromy se něco děje. Nikdo jiný nic nezaregistroval, jakoby to pro ostatní byla neviditelná část.

Lucius věděl, že v neděli odpoledne chodí Hermiona Grangerová na procházku podél jezera Serpentine. Neměl v úmyslu dát se s ní do řeči nebo ji vůbec na svou přítomnost upozorňovat, za týden se s ní uvidí v kanceláři, kde se musel hlásit. Chtěl se jí dostat pod kůži, což mimo jiné znamenalo nenápadně se vetřít do jejích pravidelných aktivit, aby příště, až zase půjde kolem jezera, kdesi v koutku své paměti zahlédla, že tam byl a může tam být zase. Mudlové tomu říkali podprahové vnímání. Měl v úmyslu tam jen stát a dívat se na jezero, vzpomínat na pocity, které měl v sobotu ráno, když nahý plaval v chladné vodě. Nebylo mu ovšem přáno. Odněkud se vynořil Gregory Goyle a šlo do tuhého. Chlapec, tedy teď už vlastně mladý muž, nedokázal pochopit, jak je možné, že Lucius  je na svobodě a Goyle starší stále hnije v Azkabanu. Starostolec již pošesté odmítl obnovení procesu a případné podmínečné propuštění. Domáhal se vysvětlení. Chtěl vědět, koho Lucius podplatil, komu vyhrožoval, aby se dostal ven. Naprosto odmítl akceptovat jeho tvrzení, že nic takového neudělal. O vše se de facto zasloužil Draco, Lucius netušil, jakými prostředky přiměl Starostolec, aby dostal druhou šanci a ani to vědět netoužil. Gregorymu se o Dracovi raději nezmínil. Mladého Zmijozela vytočilo, že se s ním Malfoy nechce o nic podělit, zvlášť potom, jak v Bradavicích neustále chránil jeho synovi zadek a dělal mu poskoka. Rozzuřil se doběla a zaútočil na Luciuse. Ne jako kouzelník kletbami, ale jako mudla pěstmi. Je pravda, že tím Luciuse nepatrně vykolejil. Jeho instinkty naštěstí fungovaly stále správně a vycházková hůl byla v boji muže proti muži zdatnou společnicí. Přišlo mu divné, že si jejich konfliktu nikdo nevšiml, ale neměl čas tomu věnovat podrobnější pozornost, boj vyžadoval plné soustředění. Goyle byl o poznání mladší, horlivější a především agresivnější. Odrážet jeho útoky se zdálo pro Luciuse stále složitější a bolestivější…

Hermiona nevěřila obrazu, který se jí právě naskytl. Mladík, ve kterém po chvíli přemýšlení poznala Goyla, pěstí udeřil Luciuse Malfoye do brady, ten zavrávoral a vypadalo to, že se bude poroučet k zemi. Vše naštěstí ustál, naznačil útok zleva, aby o vteřinu později uhodil protivníka zprava. Holí praštil Gregoryho pod koleno a ten reflexivně poklekl, druhá rána holí do zad ho přišpendlila k zemi a Luciusova zasyčená poznámka: „Ve vlastním zájmu zůstaň ležet!“ splnila svůj účel. Gregory prohrál, pomalu s rukama zvednutýma na znamení kapitulace vstal, odplivl krev a utekl pryč. Lucius se zhluboka nadechl, vypadalo to, že ho bolí žebra, měl rozražený ret, pocuchané vlasy a roztržené sako.

„Jste v pořádku?“ zeptala se ho Hermiona.

„Už mi bylo líp,“ vydechl Lucius. Představoval si jejich setkání nesetkání úplně jinak, ale když už to dopadlo takhle, proč z toho nevytěžit maximum.

„Můžu pro vás něco udělat?“ ta situaci jí nebyla úplně příjemná, ale ani nepříjemná… prostě taková… nepopsatelně zvláštní.

„Nechat si to jako tajemství,“ pokusil se o vtip.

„Co? Že jste vyhrál souboj?“ tak úplně nechápala pointu.

„Ne, mám na mysli skutečnost, že to nebylo tak úplně… kouzelnické,“ nespouštěl z ní oči.

„Myslím, že to může zůstat jen mezi námi,“ pousmála se.

„Jsem vaším dlužníkem,“ ne, Malfoy nikdy nikomu nic nedlužil, vždy se řádně se všemi vyrovnal, ale malá lež pro tento okamžik nevadí. Ukrutně ho bolela žebra, ale snažil se nedat na sobě nic znát.

„Nerada bych urazila vaši mužnost,“ zaváhala na okamžik, „ale nejspíš budete potřebovat ošetřit.“

„Má mužnost je v naprostém bezpečí,“ prohlásil hrdinsky.

„Pokud nechcete jít ke svatému Mungovi, mohla bych… vám pomoct já, mám ošetřovatelský kurz a jste můj klient, takže jsem dokonce vázána mlčením,“ breptala.

„A není to poněkud nad rámec vašich advokátních služeb?“ pohlédl na ni.

„Můžeme to prohlásit za mimořádnou konzultaci,“ podala mu ruku a přemístila je do své kanceláře. Domů si ho opravdu vzít nemínila.

Jestli mají ženy něco nadměrně vyvinutého, vyjma poprsí – u některých, ne u všech, pak to je ochranitelský komplex. Jednoduše neodolají možnosti někoho napravovat, o někoho pečovat, starat se. Ano, jsou výjimky, ale přiznejme si, že je jich skutečně málo. Lucius opatrně svlékal sako a košili. Dal si sakra pozor, aby neopomněl bolestivě syknout. Nemusel nijak přehrávat, opravdu to bolelo. Hermiona se snažila být opatrná, ne-li přímo něžná, přesto na ní byla znát jistá dávka nervozity. Lucius nevěděl, zda to má přičíst skutečnosti, že ošetřuje zrovna jeho nebo tím, že před ní stál do pasu nahý. Každopádně, pokud se jí mínil dostat do hlavy, byl tam. Následujících několik nocí měla Hermiona velice barvité sny, ve kterých vystupovala nejen Luciusova obnažená hruď, levandulí vonící vlasy, ale i svalnaté ruce, ostrá brada a hluboké šedomodré oči.