Den dvacátý první

Štěstí se na nás usmálo a další list deníku padl do mých rukou. Opět se s vámi s velkou radostí podělím.

Věnováno Claire ♥

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

Severus vytvořen pomocí ChibiMaker, křídla a dárečky staženy z openclipart.

21. 12.

Včera jsem vymyslel takřka geniální plán, který dnes dostává řádně na frak! Co je mi platné, že chci podrobit Minervu speciálnímu výslechu, když se k ní nemohu dostat? Zavřela se v ředitelně a ten dutý chrlič mi s hraným klidem sdělil, že paní ředitelka dnes nepřijímá žádné návštěvy. Jen v případě něčeho akutního učiní výjimku. Skvělé! Budu na to muset jít jinak. Nemůže se přede mnou schovávat až do příštího roku! Není možné, aby něco tušila!

Nepřišla dokonce ani na večeři! Do nebe volající drzost! Jak k tomu přijdu? Nevadí, když to nejde po dobrém, půjde to po mém! Myslím, že má zítřejší káva bude mít velice specifickou příchuť. Nebojím se dokonce říct, že místnost provoní štěstí!

A propos, štěstí. To nebude mít ministerský úředník, který si zítra přečte můj velmi rozohněný pergamen! Po dlouhé době jsem byl nucen sáhnout k takové krajní možnosti, jakou představovalo poslání huláka. Nejen, že letaxová poštovní síť funguje takřka nepřetržitě, což mi leze na nervy od začátku měsíce, ale navíc má velkou spoustu nedostatků! Jak jinak si vysvětlit, že jsem se dnes stal obětí útoku v mém vlastním pokoji!

V klidu jsem si četl Sebrané spisy Korneliuse Popletala, které jsem našel ráno zabalené v zeleném papíře s červenými vánočními koulemi bez jakéhokoli vzkazu. Jejich autorkou není nikdo jiný, než růžová noční můra Dolores Umbridgeová. Velmi se bavím tím, že svým novým červeným inkoustem a řádně naostřeným brkem opravuji hrubky a do očí bijící nesmysly. A je jich tam požehnaně! Hodlám poté tento výtisk poslat vydavateli s mým osobním poděkováním. Bude znít asi takto:

Vážený pane Klofálku, jsem Vám velice vděčný za vydání knihy Sebrané spisy Korneliuse Popletala. Toto dílo je názornou ukázkou toho, jak by se Vaše řemeslo rozhodně dělat nemělo! Už se těším, až v Denním věštci vyjde krátký sloupek, který Vás označí za nejneschopnějšího vydavatele v dějinách kouzelnického světa! Nikdo s jedinou zdravou mozkovou buňkou by podobný zmetek nepřivedl na svět. Ale Vy zřejmě budete buď masochista, nebo neuvěřitelný recesista.  Škoda, že lidí jako Vy není více, protože nastupující generaci kouzelníků je potřeba názorně ukazovat, kam vede lajdáctví. Vymyslel jsem to teď z patra, možná provedu několik menších úprav. Ale kde jsem to byl? Ano – atentát!

S úsměvem na tváři jsem podtrhával, škrtal a glosoval, když z mého krbu vylétla jakási koule a udeřila mne přímo do pravého oka, čímž mi způsobila ukázkový monokl, který se mi zatím nepodařilo nijak odstranit, ani zamaskovat! Ten vražedný předmět se pak úplně klidně vznášel ve vzduchu. Tento incident však nebyl tím nejhorším! Ta koule měla uvnitř sebe ještě jednu menší a v ní byla připoutána miniaturní postavička. S hrůzou jsem zjistil, že se mi neuvěřitelně podobá! Když jsem se pokusil věc zlikvidovat, začala kroužit místností a ženský hlas mne zval na cosi jménem zorbing, co si prý náležitě užiji. Na to se můžu z výšky… Pohled na bílý prach, který se snášel na podlahu, když jsem tu ohavnost zničil, byl dostatečně uspokojující!