Den třetí

Dnes se Severus setká s Hagridem, proč ho bradavický šafář vyhledal?

Velký dík a věnování patří dvěma čtenářkám, které stojí za dnešními dary: Sevia a Claire ♥

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

„Profesore, vy víte, že bysem neotravoval, kdyby to nebylo nutný,“ vytrhl Hagrid Severuse z jeho myšlenek.

„Co se děje?“ čím dřív to bradavický šafář vyklopí, tím dřív se bude moct Severus vrátit ke své obchůzce pozemků, kterou ho pověřila Minerva. Kdesi vzadu na krku cítil, že na něj šije nějakou habaďůru. Čím dál víc se v některých věcech podobala Brumbálovi. V jednu chvíli ho dokonce napadlo, zda by se podobné příznaky začaly objevovat i u něj, kdyby byl ředitelem o trochu déle.

„Probíral jsem ráno dýňovou zahradu, ještě tam mám pár těch velkých, tak jsem si říkal, že bych je mohl povařit. Tesák je rád a ty jejich semena krásně křupou. No a v klidu si tam pracuju, vybírám, kerou vezmu a kerou tam ještě nechám, když v tom mě málem sejmula nějaká šílená sova. Pustila na zem balíček, kterej kňučel. Tak jsem ho rozbalil a vono na mě vypadlo tadycto malý mláďátko a u něj byl lístek. Já se moc vomlouvám, že jsem ho četl, ale nemoh  jsem tušit, že je pro vás. Tak jsem vám ho nesl a málem jsem u vašich dveří zakopl vo tenhle košíček,“ ukázal mu doličný předmět.

„A dál?“ bylo nad slunce jasné, že dostal další dárek. Začínalo to být divné.

„No a tady v tom košíku je taky maličký zvířátko a další psaní s vašim jménem. Tak se mi zdá, že máte dva nový přírustky, pane profesor,“ culil se Hagrid a doufal, že se ničím neprozradil, protože Snapeův výraz v obličeji nebyl právě přátelský.

„Já si to… vezmu,“ přijal od šafáře malou klícku s netopýrkem i košík, ve kterém spinkalo malé koťátko. „Děkuji,“ obchůzka bude muset počkat. Fajn, s kočkou si poradí, to nebude problém. Konec konců, nějakého mazlíčka by uvítal, alespoň nebude věčně věků sám, ale co s netopýrkem? Byla to snad narážka na přezdívku, kterou mu dali studenti? V přiloženém dopise stálo, že se jmenuje Sevia a majitelka si myslí, že u ctěného Severuse Snapea bude v lepší péči, než jakou by mu mohla dát ona. Vzkaz u kotěte byl podstatně kratší, hůře čitelnější a nebylo pochyb, od koho dar je.

Stálo tam:

Paní Norrisová měla jen jedno, nikomu jinému na hradě nevěřím, že by byl schopný se o něj, tedy o ni, postarat.

„No, Oskare, vypadá to, že máš nový domov, ale aby bylo jasno, moje postel je tabu!“ skvělé, má kočku deset minut a už si s ní povídá.