The Blacklist - Večírek - díl 3.

Omlouvám se za celý týden bez článku, ale mé myšlenky směřovaly k výletu za jedním splněným snem - více info v nadcházejícím  týdnu a teď uvolním prostor naší pánské dvojici :)

Betace: Wixie

Varování: Slash

Párování: Red/Donnie (Raymond Reddington/Donald Ressler) Resslington

Rating: 18+

Počet kapitol: 5 (3786 slov)

* slash = příběh, ve kterém je ukázán vztah dvou postav stejného pohlaví (zdroj)

Videoklip, který za to všechno může:

Prohlášení: Povídka vychází z událostí v první řadě. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v řadě druhé, případně v řadách dalších. Všechny postavy, které k  datu 30.1.2015 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejím tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku.

***3***

Dokud nepřišel jejich kontakt, nepromluvili ani slovo. Red si s tím cizím mužem cosi šeptal, zatímco Donald přešlapoval nervózně vedle. Neodolal další sklence. Stále se nemohl vzpamatovat. Navíc Raymondova poslední poznámka o pokračování v soukromí zasela semínko, které v Donaldově mysli pomalu klíčilo a podporovalo jeho zvědavost. Tlak ve slabinách povolil, ale horkost ve tvářích zůstávala. Stejně tak otázky, které šly ruku v ruce s tím vším. Byla to jedna z Reddingtonových her? Aby toho nebylo málo, zmiňovaný kontakt byl gay už od pohledu a zkoušel na Reddingtona jedno sváděcí klišé za druhým. Red ho naprosto ignoroval, usmíval se, odpovídal stroze na otázky a po dvaceti minutách vítězoslavně převzal malou žlutou obálku. Donald se ušklíbl, vrátil pinglovi prázdnou sklenici a smířen s koncem večera vyčkával na povel k odchodu, který nepřišel.

Ani Red nezůstal chladný k tomu, co se mezi nimi před tím odehrálo. Nikdy by se nenadál, že věci naberou podobný směr. Přišlo mu to zoufale málo, aby svého společníka propustil. Vzhledem ke svému věku se odmítal uspokojovat sám pod studenou sprchou. Měl rád, když vše v jeho životě mělo určitou úroveň, měl-li možnost volby. Z reproduktorů hrála svižnější hudba než při jejich premiérovém tanečku, natáhl ruku směrem k Donaldovi a nechal rozhodnutí na něm. Mohl ho odmítnout, stačilo, aby kývl a opustili by klub, Dembe by ho odvezl domů a The End.

K Redovu překvapení Donald nevyslovenou nabídku přijal. Tentokrát byl jejich tanec o poznání důvěrnější. Ani jeden z nich neskrýval své pocity a touhu pokračovat tam, kde dříve přestali. Stejně tak jim oběma bylo jasné, že uprostřed parketu si to rozhodně nerozdají a celá věc bude vyžadovat poněkud soukromější prostředí.

„Zadní východ nebo auto?“ položil Red dotaz, který prostě musel přijít.

„Auto je daleko,“ vydechl Donald bez přemýšlení a nechal se slepě vést. Srdce mu bušilo jako splašené. Těžké železné dveře ještě nestačily zaklapnout a už si ho Red přitáhl do náruče a začal ho hladově líbat. Naprosto ignorovali další pár, který zvolil stejnou strategii, a z tmavého rohu v uličce za klubem se ozývalo jen tlumené vzdychání. Red přitlačil Donalda zády na zeď, ale jemu už se nelíbilo hrát druhé housle. Chtěl dokázat, že i on umí být dominantní, odstrčil Reda od sebe, aby se k němu hned v zápětí mohl přitisknout a převzít hlavní roli. Bytostně nesnášel kravaty, nikdy je neuměl povolovat. Nikdo v práci to nevěděl, ale všechny jeho kousky měly vzadu patentek nebo suchý zip!

„Já sám,“ zašeptal Red a raději si svůj vzácný kousek rozvázal.  Nemohli se úplně svléknout, protože venku nebylo nejtepleji, přesto chtěl Donald cítit alespoň kus Raymondovy kůže. Zasténal, když Reddington udělal to samé a podstatně rychleji. Jeho horké rty na Donaldově krku citelně zvyšovaly napětí v Resslerově rozkroku.

„Takhle to nejde,“ zastavil se Don najednou.

„Souhlasím, kravata na patentku zabíjí veškerou romantiku,“ bavil se Raymond.

„Ten smrad tady tomu rozhodně nepřidává,“ přisadil si Donald ve snaze zamluvit trapné faux pas.

„Uzavřeme dohodu?“ navrhl Reddington.

„A sice?“ zvítězila Donaldova zvědavost.

„Změníme lokál a naučíme tě zavazovat si kravatu jako velký kluk,“ Red si srovnal oblečení, aby mohl zpět mezi lidi a Don následoval jeho příkladu.

„Musíme jít,“ vynořil se zpoza rohu Dembe. Red beze slov přikývl.

„Do prdele,“ uklouzlo Donaldovi tiché zakletí.

„Hlavně klid, večer teprve začíná,“ Red mu jemně poupravil límec od košile, usmál se, naklonil se k viditelně naštvanému agentovi FBI a sladce zašeptal: „Však se dočkáš.“

Donald nijak nereagoval, ale jeho nespokojený výraz dával znát, jak moc vyslovenému příslibu nevěří. Následoval oba muže, usedl do vozu a doufal, že za okamžik zmizí za dveřmi svého bytu a s pomocí lahve whiskey si celý zážitek vymaže z paměti.