The Blacklist - Plán - díl 8.

Jak dlouho může vydržet idylka ve vztahu Elizabeth/Raymond? Je neděle a s ní osmá kapitolka této Lizzington povídky. A protože nemá smysl cokoli okecávat, ať se vám líbí ♥

Párování: Lizzington = Red/Lizzie

Betace: Wixie (které tímto děkuji)

Rating: není

Počet kapitol: 10 (9 787 slov)

Shrnutí: Kde končí nenávist a začíná láska? Jak snadné je překročit tuto hranici, a jde-li to tam, dá se i zpět? Aneb Elizabeth má plán, ale sejít z cesty je snazší, než si bude kdy ochotná přiznat.

Prohlášení: Povídka vychází z událostí do osmého dílu druhé řady. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v dílech dalších. Všechny postavy, které k datu 28.12.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejich tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil.

*** 8. ...REDDINGTON MĚNÍ část první... ***

„Trable v ráji?“ vyrušil Elizabeth Ressler z přemýšlení.

„Co?“ zeptala se Liz, protože absolutně nevnímala.

„Reddigton se dva dny neukázal na Poště a ty se tváříš jako zhrzená manželka, tak se ptám, jestli máte v ráji nějaký trable,“ vysvětlil Donald obšírněji.

„Jak se tváří zhrzená manželka?“ zvedla Lizzie oči od obrazovky notebooku.

„Duchem nepřítomná, ubrečený oči, hlasité vzdychání, nejí, nepije a při každé zmínce o dotyčném sevře ruce v pěst,“ vyjmenovával Donald základní znaky.

„To dělám?“ neskrývala Lizzie překvapení.

„Liz, nejsme jen kolegové, ale i přátelé, co se děje?“ sedl si naproti ní.

„My…,“ hledala, jak začít. „Už víc jak dva měsíce spolu žijeme,“ ignorovala Resslerův pohled, který říkal, že není debil a tohle už dávno ví. „A poslední týden byl Ray podrážděný. V noci mu zazvonil telefon a od té doby se choval… divně,“ vhodnější slovo nenašla. „Předevčírem přišel balíček, a když ho rozbalil, v jeho očích byl strach. Nefalšovaná hrůza. Nechtěl mi říct, co se děje. Prý čím míň toho vím, tím lépe. Slíbil, že se ozve hned, jak to půjde… už je to čtyřicet devět hodin a nic.“

„Dembe je s ním?“ zeptal se Donnie.

„Doufám,“ zhluboka se nadechla a pokusila se pousmát.

„A zkoušela si ho najít?“ napadlo Donalda, když se zvedal k odchodu.

„Jak? Telefony má jednorázový, auto nemá GPS a ani ta zásilka nešla dohledat,“ byla na pokraji sil. Nedokázala pořádně ani spát. Prohledala snad každý kout jejich společného bytu ve snaze najít nějakou nápovědu, neúspěšně.

„Možná bys měla zajít za Samar,“ naklonil se k ní kolega a pošeptal jí to do ucha, aby ho nikdo neslyšel, jakoby to přes zavřené dveře šlo.

„Proč za Samar?“ nechápala Lizzie. Únava se na ní začínala výrazně podepisovat.

„Prostě za ní zajdi,“ usmál se Donald a odešel. Elizabeth pokrčila rameny. Vlastně neviděla důvod, proč to nevyzkoušet, když všechny ostatní snahy selhaly.

„Samar, můžu?“ vešla do maličké kanceláře, kde agentka Mossadu pracující pro FBI cosi probírala s Aramem.

„Nebudu rušit,“ mrknul zářící Aram na svou partnerku a takticky vyklidil pole.

„Nevím, jak začít,“ znejistěla Liz. Už od samého začátku dávala Samar jasně najevo, jak moc je jí její přítomnost proti srsti. Postupem času se hrany trochu obrousily, ale odstup zůstával.

„Prostě to zkus, nekoušu,“ usmívala se Samar.

„Donald si myslí, i když nechápu proč, že bys mi mohla pomoct najít Reda. Už jsem vyzkoušela všechno a nevím, jak dál,“ zhroutila se na židli.

„Zmizel?“ Samar těžko skrývala překvapení.

„Je pryč už dva dny. Než odjel, dostal balíček, který ho vyděsil, a teď jsem vyděšená já. Nesnáším, když nemůžu nic udělat. Nemůžu tu jen tak sedět. Nedokážu spát, jíst, ani se soustředit. Prosím, jestli víš, jak ho najít, pomoz mi,“ kdyby to pomohlo, klidně by si i klekla.

„Víš, jak si mi prvně vmetla do tváře, že jsem Reddingtona našla jen proto, že to chtěl?“ připomněla jí.

„Nebyla to pravda?“ měřila si ji šokovaným pohledem.

„Ne, měla jsem si vyfotit ten jeho překvapený obličej, když zjistil, jak jsme ho našli. Čekal totiž někoho úplně jiného a ne Mossad,“ osvětlila Samar a překvapení v obličeji ženy před ní ji nepopsatelně pobavilo.

„A jak?“ zvědavost v Lizzyině hlase byla takřka hmatatelná.

„Zkráceně – nanovlákna v kravatách od Zenga,“ objasnila Samar.

„Geniální,“ neskrývala Liz svůj obdiv. „Stále je používáte?“

„Nebyl důvod, ale pokud si vzal nějaký starší kousek, mohlo by to ještě fungovat,“ přemýšlela nahlas Samar.

„Arame!“ zavolaly obě ženy zároveň.

„Mám průšvih?“ strčil oslovený hlavu do dveří.

„Ne, potřebujeme, abys přesunul svůj sexy zadek sem a něco nám našel,“ flirtovala s ním Samar.

„Rozkaz, madam,“ tokal agent FBI a podle pokynů, které mu byly šeptány sladce do ucha, ťukal do klávesnice. Elizabeth měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudi, jak zběsile bušilo. „Žádný se signálů není v pohybu. Tři jsou na jednom místě, adresa Bond Street 417. A čtvrtý je v doku v Brooklynu,“ sděloval Aram svá zjištění.

„Na Bond Street má Red apartmá. Komu patří ty doky?“ chytla se Lizzie naděje.

„Pratt Industries,“ přečetla Samar název společnosti.

„Madeline Pratt?“ zarazila se Liz. Takhle jednoduché to být nemohlo.

„Znáš ji?“ zeptala se Samar.

„Ano, byla číslo 73 na Raymondově seznamu,“ řekla a dál to nerozváděla, protože jí to nebylo úplně příjemné. Minulost řešit nechtěla, ani svou, ani Redovu. Zvedla se ze židle, zkontrolovala, jestli má nabitou zbraň a chystala se k odchodu.

„Jdu s tebou,“ prohlásila Samar rozhodně. Elizabeth kývla a společně vyrazily. Aram jim mezitím smskou poslal souřadnice, které zadaly do navigace ve voze. Areál doků byl rozlehlý, ale díky Samařině pomoci a Aramově práci s počítačem byla lokalizace Raymonda Reddingtona snadná, až podezřele moc. Navíc luxusní mercedes stojící před kancelářskou budovou působil jako pozvánka.

„Moc jednoduché,“ zašeptala Samar stojící vedle Liz. Prozíravě zaparkovaly svůj vůz před branou, a kdyby je tu někdo načapal, mohly tvrdit, že zabloudily nebo někoho hledají.

„To mi povídej,“ potvrdila Lizzie její obavy. Další podezřelou věcí byla skutečnost, že nenarazily vůbec na nikoho. Člověk by předpokládal, že doky budou dopoledne plné lidí, vysokozdvižných vozíků a jiného ruchu. Tady bylo hrobové ticho. Obě agentky opatrně vstoupily do čtyřpatrové budovy, zbraně připravené v pohotovosti. V prvním patře nic, hrobové ticho narušovaly jen jejich vlastní kroky a dech. Když si začínaly myslet, že ani ve druhém patře nic nenajdou, prosvištělo vzduchem hlasité mlasknutí. Někdo dostal pořádnou facku.

„Přestaň mi lhát!“ ozval se nasupený ženský hlas.

„Madeline, byly doby, kdybych za dva dny ve tvé společnosti zaplatil zlatem, ale ty už jsou dávno pryč.“ Elizabeth se nepopsatelně ulevilo, když uslyšela Reda.

„Sklapni!“ jasný povel byl následován dalším mlasknutím. „Mohl to být jednoduchý a čistý obchod, kdybys neměl pocit, že nade mnou můžeš vyzrát.“

„Maddie, tenhle rozhovor začíná být zoufale monotónní.“ Liz si uměla představit Redův pohled a semknuté rty.

„Navrhovala jsem ti, že to vyřešíme v ložnici. Tak říkajíc spojit příjemné s užitečným, odmítl jsi. Takže jsem tě musela zpacifikovat jinak,“ mluvila Madeline dál. Skrz dřevené dveře nemohly agentky vidět, že Red je připoutaný k židli a Dembe leží v bezvědomí na zemi. Nikdo další v místnosti nebyl.

„Když mi otevřeně vyhrožuješ únosem někoho, na kom mi záleží, a jako důkaz mi pošleš fotografie vyfocené z těsné blízkosti, aniž bych vůbec zaregistroval, že nás v daných situacích někdo pozoroval, nemůžeš se divit, že moje dolní partie odmítnou poslušnost,“ bavil se Red neskrývaně na účet své společnice. Samar i Liz byly tak zabrané do poslouchání, že když zaevidovaly pohyb za svými zády, bylo už pozdě. Obě měly takřka současně u hlavy pistoli.

„Výborně, společnost dorazila, konečně budu mít v ruce poněkud pádnější argumenty pro vyjednávání,“ usmála se vypočítavě Madeline a pohled na Redův ztrápený výraz byl dostatečnou náplastí na dosavadní nezdar.