The Blacklist - Plán - díl 10.

Desátá, poslední, kapitolka je tu. Doufám, že se vám krátká povídka líbila. Děkuji své betě a také všem pravidelně komentujícím ♥ I když příští týden přijde návrat ke starému fandomu, určitě se nemusíte bát, Red se k nám brzy vrátí, protože je to... prostě RED ;-) A teď už bez dlouhého okecávání pojďme společně zjistit, co Elizabeth na Raymondovu otázko nakonec řekla.

Párování: Lizzington = Red/Lizzie

Betace: Wixie (které tímto děkuji)

Rating: není

Počet kapitol: 10 (9 787 slov)

Shrnutí: Kde končí nenávist a začíná láska? Jak snadné je překročit tuto hranici, a jde-li to tam, dá se i zpět? Aneb Elizabeth má plán, ale sejít z cesty je snazší, než si bude kdy ochotná přiznat.

Prohlášení: Povídka vychází z událostí do osmého dílu druhé řady. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v dílech dalších. Všechny postavy, které k datu 28.12.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejich tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil.

*** 10. End of story ***

Raymond Reddington si připadal bezradný a bezmocný jako snad ještě nikdy v životě. Svou budoucnost vložil do rukou ženy, kterou miloval. A stejná žena byla nevyzpytatelná jako aprílové počasí. Vteřiny se nekonečně vlekly a Elizabeth se ne a ne vymáčknout.

„Já…“ nadechla se znovu, „nedovolím ti odejít,“ pověsila se mu kolem krku a spojila své rty s jeho. Raymond si ji k sobě pevně přitiskl a líbal ji, jako by to byla poslední chvíle jeho života. Dembe a Samar se rozpačitě dívali okolo a snažili se dělat, že tam vůbec nejsou.

„Budeš se muset vzdát všeho ostatního,“ řekl Red tiše, když se od sebe odtrhli.

„To je mi jedno, stačíš mi ty,“ zašeptala Liz a nervózně se kousla do rtu.

„34716,“ pronesl Raymond směrem k Dembemu. Jeho věrný společník mlčky přikývl a zmizel. „Samar, budeme potřebovat tvou pomoc.“ I oslovená agentka Mossadu/FBI souhlasně kývla hlavou a následovala dvojici ven.

„Řekneš mi, co máš v plánu?“ chytila Reda Elizabeth za předloktí, aby zastavil.

„Vymazat nás ze světa,“ prohlásil naprosto samozřejmě.

„Nafingovat naši smrt?“ zděsila se Liz.

„Nejenom to, pro tenhle svět Elizabeth Keenová a Raymond Reddington přestanou dnešním dnem definitivně existovat. Všechno bude pryč, naše jména, naše minulost, naši přátelé, práce, FBI, všechno. Budeme jen ty a já, s novou identitou, na jiném místě,“ vzal její ruku do své. „Lizzie, stále to chceš?“

Pohladila ho po tváři. „Miluji tě, přestaň o tom, prosím, pochybovat.“ Poprvé to vyslovila nahlas, bez jediného zaváhání.

Dojatě Liz znovu objal a do ucha jí zašeptal své vyznání tak, aby to slyšela jen ona a nikdo jiný. „Miluji tě a po zbytek života ti to budu dokazovat.“

„Dorazí za dvacet minut,“ připojil se k nim Dembe a podal Redovi stříbrný kufřík.

„Výborně,“ usmál se Raymond a vedl Elizabeth k vozu. „Lizzie, tohle bude trošku nepříjemné, ale věř mi, je to nevyhnutelné.“ Položil kufr na zídku a otevřel ho. Byla tam souprava na odběr krve. „Posaď se,“ vyzval svou partnerku a ukázal na otevřené zadní dveře vozu. Liz se bez zaváhání posadila. „Vyhrň si rukáv,“ instruoval ji dál Reddington. Klekl si k ní, utáhl ji nad loktem gumovou pásku, vydezinfikoval místo vpichu a sám zasunul jehlu. Uvolnil gumu a pohladil Lizzie po stehně. „Vydrž to, nebude to trvat dlouho.“

Elizabeth sledovala, jak její krev stéká do připojeného plastikového sáčku a jak Dembe dělá to samé Raymondovi. „Zůstaň sedět,“ nařídil jí Ray nesmlouvavě, když usoudil, že krve už mají dostatek. Oba sáčky uložil bezpečně do kufříku a vyčkával, dokud nedorazilo černé SUV. Vystoupil z něj neznámý muž, kterému Red zopakoval číselný kód, podal mu kufřík a obálku. Potom pomalu odvedl Samar stranou, cosi jí říkal a ona přikyvovala. Neznámý chlápek v kvádru otevřel zavazadlový prostor vozu a Lizzie měla možnost zahlédnout dva velké černé pytle na mrtvoly a pořádnou zásobu cé čtyřky. Nebyla hloupá a uměla si dát dvě a dvě dohromady. Zároveň byla zesláblá, takže se nezmohla na žádné protesty.

„Nikomu se nic nestane,“ oznámil Raymond směrem k ní, když nastupoval do vozu a všiml si, kam se tak zachmuřeně dívá. „Už jsou mrtví, Eddie si je vypůjčil na hřbitově.“

„Eddie?“ podívala se na něj nechápavě.

„Říká se mu Hrobník nebo občas také Zametač,“ objasnil jí klidně. „Pojedeme dlouho, zkus usnout,“ položil si její hlavu na rameno a políbil ji do vlasů. Usnula prakticky okamžitě. Stres, strach, únava a odběr krve si vybraly svou daň. Když přišla k sobě, ležela v posteli v tričku a kalhotkách a za oknem byla tma. „Paříž,“ vydechla překvapeně, nevěřícně stála u okna a dívala se na osvětlenou dominantu města, která nemohla stát nikde jinde. Eiffelova věž.

„Dobrý večer, paní Nortonová,“ vešel do místnosti Reddington.

„Cože?“ otočila se s otázkou za jeho hlasem.

„Pan a paní Nortonovi, slavíme tu druhé výročí svatby. Jsme nechutně bohatí, poznali jsme se na nějakém nesmyslném večírku, který si ani jeden z nás nepamatuje, a teď znuděně cestujeme po světě a utrácíme peníze, které si zdědila,“ vyprávěl jí příběh.

„To neplatí, přišla jsem o svatební noc!“ zaprotestovala Liz.

„Je hrozně přeceňovaná,“ přitáhl si Raymond svou ženu do náruče, ukradl si jeden polibek, a potom přešel k televizi a zapnul ji.

Zrzka na obrazovce suše oznamovala, že při výbuchu skladu v docích zahynul hledaný zločinec Raymond Red Reddington a agentka FBI Elizabeth Keenová, která se ho pokoušela zatknout. Druhé agentce se podařilo jen tak tak uniknout, katastrofě bohužel zabránit nedokázala. Elizabeth se dívala na hořící budovu a zcela bezděčně se rozbrečela.

„Ráno přijde kadeřník, bude to chtít menší změnu účesu a možná i barvy,“ objal ji kolem ramen. „Lituješ toho?“

„Ne!“ řekla rychle, „jen… jsem mrtvá… co bude s Aramem, Cooperem, Donaldem, Samar a ostatními z týmu?“

„Dostanou jinou práci. Amerika je plná zločinců a dřív nebo později se objeví někdo další jako já. Nemyslíš si snad, že jsem jediný informátor FBI na světě, že ne?“ sjel ji pobaveným pohledem.

„Jaká máme vlastně teď křestní jména, pane Nortone?“ odvedla řeč jinam.

„Jaká si jen budeš přát. Osobně bych nám nechal ta stávající, kdo by si to asi tak mohl dát do souvislostí?“ navrhnul.

„Raymond a Elizabeth Nortonovi, to nezní špatně,“ usmála se. „Měl bys přestat nosit kravaty od Zegna nebo nás Mossad najde,“ přitáhla si ho za zmíněnou věc k sobě.

„Jsme manželé de facto pár minut a už mě chceš předělávat k obrazu svému?“ zlobil se hraně.

„Jen nechci, aby nás někdo odhalil,“ přiznala popravdě.

„Lizzie, všechno, co dělám, dělám pořádně - od sexu po zmizení,“ položil ji do peřin. „Zmizení bychom měli a teď se ti pokusíme vynahradit tu zmiňovanou svatební noc,“ vklínil se jí mezi stehna a rukou zajel pod tričko.

„A co potom?“ zeptala se provokativně.

„Potom se s tebou rozvedu, jestli mě budeš neustále přerušovat,“ poškádlil ji.

„To ani náhodou!“ uvěznila ho mezi svými stehny a vypískla, když ji začal lechtat.

„Jste si mnou až moc jistá, madam,“ kousl ji pobaveně do krku.

„A vy mnou snad ne, pane?“ vrátila mu kousnutí.

„Bože, Lizzie, ty jsi neuvěřitelná,“ uzavřel diskusi… alespoň tedy pro tuto chvíli.

A jak to bylo dál? Nevíme. Manželé Nortonovi se v Paříži zdrželi celý týden a pak jejich stopa mizí. Agent Ressler nevěřil, že by Elizabeth a Raymond byli po smrti. A nevěřil tomu ani Cooper. Dokonce i Aram měl pochybnosti. Nikdo z nich se o tom ale ani slovem nezmínil. Nikdy, nikde a před nikým. A to samé bych radila i vám, protože pan Norton má informátory všude. Proč? Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš a zločinec zůstane zločincem… navždy. Tentokrát ale v poněkud menším a skromnějším měřítku, neboť jeho žena moc dobře ví, jak ho zpacifikovat a přivést k rozumu…