Advent 2018 - FanFiction - Noční můry II.

Co myslíte, zkusíme to? Vrátit se na chvíli k Harry Potter fandomu? Zavzpomínat na naše staré známé a vyvézt jim pár kulišáren na téma noční můry? Pár už jich těžké sny mělo, připomeňme si je:

Ron Weasley

George Weasley

Lucius Malfoy

Severus Snape

Jiný den, jiná noc, možná i jiné období, ale postava zůstává stejná!

párování: není v plánu

počet kapitol: těžko říct, odhadem min 10 (vznikly zatím čtyři, odkazy výše, teď bych ráda přidala další čtyři, tak uvidíme)

počet slov: netuším :D

rating: prozatím v plánu není

shrnutí: Známe je všichni. Či je tu někdo, kdo nikdy žádnou neměl? Ten pocit, když se uprostřed spánku z ničeho nic probudíte, studený pot na zádech, čele nebo zátylku… buď si příčinu pamatujete, nebo nikoli, ale vyděšený nepříjemný pocit zůstává. Máte chuť rozsvítit a spát s otevřenýma očima. Bojíte se znovu upadnout do snů… A přesně takové pocity budou zažívat i postavy ze světa HP. Co myslíte, čeho se která z nich nejvíc bojí? Co bude příčinou jejich probuzení se hrůzou? Bude někdo ušetřen?

zdroj obrázku klik

Platinový blond fešák jako věšák už se v několika povídkách (nejen mých) v nočních můrách mihl v mnoha podobách. Molly se probudila jako jeho žena. On sám se probudil jako Arthur Weasley nebo Harry Potter (odkazy bohužel nedohledám, protože už je to věky). Je jednou z výraznějších hlavních postav, a proto není divu, že je také na ráně. O první adventní neděli jsme ho nechali stát se záchodovou mísou. Jak kruté! Zajímá vás, co bude hlavu rodiny Malfoyových strašit tentokrát? Pak na vás čeká druhý krátký příběh – respektive jeho první část ;-)

Rád chodil spát na čas. Měl své rituály a bazíroval na nich, takže když se do postele dostal o půlnoci místo v půl dvanácté, byl rozmrzelý a věděl, že se ho to bude držet i následující den. Proč hrála roli obyčejná půl hodina? Protože tu zpravidla věnoval rozjímání, rekapitulaci, uvolnění a uklidnění, aby se mu dobře usínalo a spalo. Teď bude nevrlý a usínat nevrlý znamenalo… že to zítra někomu pekelně spočítá.

Jeho mrzutost ještě podnítil fakt, že bylo něco špatně s jeho polštářem. Ať si lehl jak chtěl, pořád se mu krčil, chumlal, kroutil, prostě žil vlastním životem. Vztekle ho hodil přes celou místnost a položil hlavu na chladnou látku prostěradla. Chvíli zíral do tmy a pak zavřel oči. Silou, čímž nedocílil kýženého výsledku. Hlasitě zaklel a vstal. Došel se k malému baru napít - neptejte se mě, proč měl v ložnici mini bar - i kouzelníci mají své libůstky  - a znovu se vrátil do postele. Hlt výtečné skotské mu výrazně pomohl.

Lusknutím prstu bylo ráno. Některé noci takové jsou. Máte pocit, že sotva jste zavřeli oči, už je musíte otevřít a začít další den. Možná váš poslední, možná také ne. Několikrát za sebou zamrkal, protože z ničeho nic viděl rozmazaně. Neměl by mít kocovinu. Ani ta nejsilnější vílí skotská nezpůsobí v malém množství něco takového. Posadil se a proces mrkání opakoval. Nic se ovšem nezlepšilo. Mnohem horší bylo, že nepoznával, kde je. Podle rozmazaných obrysů a barev však tušil, že ve své ložnici se ani omylem nenachází. Tam by nenašel různé odstíny žluté, modré a hnědé. Jeho zdi byly chladně šedé, podlaha mramorová a detaily zmijozelsky zelené!

A to nemluvím o příšerné vůní, která ho šimrala a štvala v nose. Zprvu ji nedokázal popsat ani identifikovat. Převaloval slinu na jazyku a přemýšlel, co jen mu ta odpornost připomíná. “Lékořice!” zařval z plných plic a hlas, vycházející mu z hrdla, měl sakra daleko k jeho chladnému podmanivému… hlasu. Rozkašlal se, jako kdyby mu něco uvázlo v krku a bránilo jeho hlasivkám vydávat to správné znění. Nic se nezměnilo. Pak zamžoural na své ruce. Stařecké skvrny mu málem přivodily infarkt. Už věděl, kdo je - co nevěděl bylo, jak se to stalo a proč! Víte i vy, v kůži koho se Lucius na krátkou chvíli ocitl? A zajímalo by vás, co prožil a zda se z toho snu, byl-li to sen, probudil?