Noční můry - díl první

Začíná nový cyklus, jehož délkou si nejsem jistá. Jedno je ovšem jasné, párování nečekejte. Co díl, to jiná postava. Snad se vám bude líbit ;-)

párování: není v plánu

počet kapitol: těžko říct, odhadem min 10

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: není, betu mi zaměstnává zkouškové období. Pokud narazíte na chyby, neváhejte na ně upozornit

rating: prozatím v plánu není

shrnutí: Známe je všichni. Či je tu někdo, kdo nikdy žádnou neměl? Ten pocit, když se uprostřed spánku z ničeho nic probudíte, studený pot na zádech, čele nebo zátylku… buď si příčinu pamatujete, nebo nikoli, ale vyděšený nepříjemný pocit zůstává. Máte chuť rozsvítit a spát s otevřenýma očima. Bojíte se znovu upadnout do snů… A přesně takové pocity budou zažívat i postavy ze světa HP. Co myslíte, čeho se která z nich nejvíc bojí? Co bude příčinou jejich probuzení se hrůzou? Bude někdo ušetřen?

zdroj obrázku - klik

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

Noční můry - díl 1. Severus Snape

Začíná to vždycky stejně. Totiž vždycky… aktuálně potřetí. Zavrtí se na posteli. Ví, že by se měl probudit, ale nedokáže to. Říká si, že dnes to bude jiné. Dnes zvítězí. Nenechá se pohltit strachem. Jedná se jen o hloupý sen. Jeho podvědomí s ním hraje hru. Vždy je s ním někdo hrál. Přetočí se na záda, pravou ruku přesune nad svou hlavu, zavrtá se do polštáře a levou sevře pevně přikrývku. Stojí ve dveřích. Venku zuří bouřka a silný déšť. Zdálky je slyšet hrom a blesk co dvě minuty ozáří temné okolí budovy. Netuší, kde přesně se nachází a pro to, co přijde, to ani není důležité. Váhá. Ví, že nakonec ten krok ven udělá, jen se to snaží oddálit co nejvíc. Marně.

Je to tady… první kapky dopadají na kůži bot. Musí vypadat komicky, protože se právě zarazil uprostřed kroku. Ještě je čas stáhnou se zpět. Zůstat v suchu. Ale ne… došlápne do rozmočeného mechu. Zvláštní, že se tu nenachází žádná cesta. Ať už vysypaná štěrkem, pískem, vyložená dlažbou… nic takového. Jen mech všude, kam dohlédne. Další blesk ozáří stromy přibližně dvacet metrů od něj. Ještě nestačily obrazit. O to děsivěji tak působí. Jeden krok následuje druhý. Mech tlumí jakýkoli hluk. Jakmile došlápne, kolem boty se mu objeví loužička vody. Nikam neprosákne. Ohledně obuvi i oblečení si vždy potrpěl na kvalitu. Jde dál. Nerozhlíží se. Jak ví, kam má jít? Neví, tuší, nechává se vést. Jeho vůle je druhořadá. Tady nevládne sám za sebe.

Dnes poprvé ho napadne sáhnout do kapsy hábitu, zda se tam nachází jeho hůlka tak, jako tam je vždycky… v reálném světě. A je tam i teď. Obemkne ji prsty a z úst mu unikne úlevné vzdychnutí. Změní snad přítomnost jediné možné zbraně na obranu něco? Ne. Jde dál. Plášť chrání kouzlo proti dešti, proto mu není zima. Jen z neznámého důvodu neplatí kouzlo pro jeho vlasy. Cítí, jak nasávají vodu. Mohou vůbec vlasy cokoli nasát? Na detaily není čas. Jeho kroky vedou dál. Až k hranici lesa. Černý, tichý, děsivý a chladný les. Blesk pročísne oblohu, ale skrz stíny mohutných stromů neprojde.

Už je blízko. Ptáte se čemu? Počkejte a uvidíte. Ani on nemůže nic urychlit, tak proč vy? Na okamžik zastaví. Nechce jít dál, ale ví, že nemá na vybranou. Jeho vůle nikoho nezajímá. Proč se neotočí a nevrátí k plápolajícímu krbu a sklence ohnivé whiskey? De facto vůbec neví, co se uvnitř stavení, ze kterého vyšel, nachází. Nikdy tam nebyl, alespoň si to myslí. Okamžik pravdy je tu. Konec s otálením. Jeho ztuhlé tělo se dá do pohybu a on s hlavou vztyčenou vejde do jámy lvové. Ne, není tu žádná jáma, ani lvi. Jen temný hvozd, les, říkejte tomu, jak je ctěná libost. V té tmě vypadají všechny stromy černé a mrtvé. Nehne se jediná větev, nezašustí pohyb jeho pláště, nečvachtá mu pod nohama nacucaný mech. Z úst mu vychází sražená pára, protože je chladno. Ale vnímá to? Ne. Jde dál. Krok za krokem až na malou mýtinu. Neví, jak dlouho mu cesta trvá, neboť ve snech je čas relativní.

Je tu… dorazil na místo, kde všechno skončí. Za chvíli se probudí a nebude to nijak příjemné. Stojí na místě. Nehýbá se. Srdce mu tluče jako splašené, ve spáncích tepe a navzdory zimě se dlaně potí. Zprvu se neděje nic, jenže zdání klame. Zpoza stromů před ním se vynoří bílá průhledná postava.

“Je to tvoje vina,” pronese ženský hlas. “Tvá vina,” zopakuje a proletí kolem něj. Nedokáže rozeznat, o koho se jedná, ale tušení má. Děsivé, mrazivé, zdrcující.

“Nejsi dobrý člověk,” řekne tentokrát muž, který se mu objevil za zády. Lekne se ho, přestože ho čekal.

“Měl si zemřít ty,” prohlásí třetí osoba. Nejspíš puberťák. Bojí se otočit. Zatuhl na místě a není schopen jediného pohybu.

“Pokrytče, slabochu, nulo!” každá z postav vykřikne jednu urážku.

“Nezasloužíš si žít!” pošeptá mu někdo z blízka do ucha. Zavře oči a modlí se. Modlí se, navzdory tomu, že v boha nevěří.

“Odčiň to!” ženská postava projde skrz něj a zastaví se před ním. Kdyby nebyla rozmazaná, dokázal by ji identifikovat, jenže jeho mysl si s ním hraje.

“Zaplať za své hříchy, dodrž slib. Zaplať za své hříchy, dodrž slib. Zaplať za své hříchy, dodrž slib,” opakují postavy neustále dokola a víří kolem něj. Severusovi se podlomí nohy a dopadne na kolena. Látka kalhot vycucává vodu z mechu. Mokro prostupuje jeho kostmi, v uších mi neustále zní těch několik slov. Chlad sílí, dech se krátí a srdce vynechává. Jenže nezemře. Smrt by byla vysvobozením, nikoli trestem. Duchové jeden po druhém proletí jeho hrudí, a jak Severus dopadá tváří do mechu, probudí se zpocený v suché posteli. Sedí, oči vytřeštěné do tmy, vlasy mokré od potu, svaly ztuhlé, jak usilovně svíral peřinu… dodrží slib, samozřejmě. Nikdy ho ani nenapadlo, že by se z něho měl vyvléknout. A i kdyby chtěl, copak to jde? Dal své slovo. Napraví lehkovážnou chybu, které se dopustil. Lilly život nevrátí, ale Potter bude žít a až ta chvíle přijde, jeho noční můra skončí… navždy.