Jdi pryč a už se... část V.

aneb když chcete mít konec a po něm přijde ještě nějaký ten nápad. Red je prostě inspirativní muž, a proto se může stát, že sem tam ještě něco kratšího vznikne. Jsem ráda, když mě múza políbí, takže nebudu remcat nad tématem, které si vybrala :) Věnováno Wixie ♥

(zdroj obrázku klik)

Rating: není

Betace: sama sobě betou

Počet kapitol: 5

Klíčová slova: Raymond Reddington, víc netřeba dodávat

Všechny postavy, které figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC k datu 27.1.2016, náleží jejím tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

(zdroj obrázku - klik)


Jdi pryč a už se... část pátá

Dům vybral nádherný. Jen co je pravda. Přesně takový jsi mu jednou popisovala, protože se ti o něm zdálo. Byl jako vystřižený z amerických filmů. Velký, světlý, s dlážděnou příjezdovou cestou, prostornou vstupní halou, točitým schodištěm, obrovskými okny, nechyběl ani klavír. Vyrazil ti dech. Stěhování bylo možné takřka hned, jen kdyby netrval na úpravě kuchyně, protože chtěl, aby byla podle tvých snů. Podvědomě jsi čekala, že teď přijde, ne hned, ale v dohledné době, romantická večeře, hudba, tlumená světla a sametem potažená drobná krabička, která bude ukrývat prsten s dokonalým kamenem. Místo toho stojíš sama v luxusní a drahé kuchyni, upíjíš červené víno a pan Reddington už tři hodiny nebere telefon. Ze skříně v ložnici zmizela jeho kožená taška, s níž obvykle cestuje na jeden až tři dny. Lze z toho tedy usuzovat, že zase nečekaně odjel a nenamáhal se ani napsat vzkaz. A že je tu bezpočet volných prostorů! I kdyby to rtěnkou načmáral na zeď v předsíni, bylo by to lepší, než přijít do prázdna a nedočkat se žádné odezvy.

Sklenka s vínem letí proti bílé zdi a kapky se rozstříknou na všechny světové strany. Střepy zacinkají o mramorovou dlažbu na podlaze. Hlasitě vzdychneš a chvíli na tu spoušť zíráš. K úklidu se ovšem nechystáš. V duchu sama sebe přesvědčuješ, že mu necháš ještě pár hodin. Počkáš alespoň do rána, zda se ozve, protože nikdo přece nemůže být takový ignorant a sebestředné hovado, ani on ne! Jenže čím déle čekáš, tím horší všechno je. Už mu nechceš jen rozstříhat jeho oblíbené kravaty nebo obleky. Chceš mu vrazit jednu pořádnou a dobře mířenou facku. Vysvětlit mu, že koupě domu nic nevyřeší, pokud on nezmění přístup k vašemu vztahu. Nakonec se oblékneš, zavoláš taxi a vyrazíš do baru. Doufáš, že by tě mohl přistihnout, jak flirtuješ s barmanem, ale to je marný předpoklad. Je někde na druhém konci světa, aby vydělal další balík nebo si zavázal nějakého vlivného papaláše a měl ho k ruce jako pejska, až ho bude potřebovat.

Druhý večer uděláš to samé. Nehodláš sedět doma sama a zírat do zdi. Mimochodem, to rozlité víno a rozbitá sklenice? Jsou stále na svém místě! Vracíš se krátce po půlnoci. Ten barman je milý, jenže zcela očividně gay. Ne, že bys měla v plánu nevěru. Jen jsi toužila po rozptýlení. Vůz stojí před domem a je tedy jasné… zhluboka se nadechneš, nasadíš úsměv a vejdeš dovnitř. Spíš tedy skoro vpadneš, protože odhadem jeden a půl promile a vysoké podpatky od Louboutina nejdou dost dobře dohromady. “Ale, kdopak to našel cestu domů?” usměješ se za muže, který s utěrkou v ruce vyjde z kuchyně. Zřejmě ho upozornil klapot podpatků na dlažbě a pak taky pár jadrných poznámek, když si klopýtla.

“Chce se mi říct to samé,” prohodí na půl úst a probodne tě pohledem. Je očividně unavený, přesto hladce oholený, stále v košili a kalhotách. I vestu si nechal. Jen jeho pověstná kravata chybí. Škoda, na přiškrcení by přišla velmi vhod.

“Víš, když si nám koupil dům, předpokládala jsem, že se náš vztah posune a některé chyby se nebudou opakovat,” uhodíš na něj. Zatím oklikou. Alkohol ti dodává kuráž, ale od rány jsi nikdy nebyla. Hysterka občas, ale potvora či mrcha nikdy.

“Ne, předpokládala jsi, že dostaneš prsten, mé příjmení a do ruky vodítko, abys mě přivázala doma. Ale to jsi vedle, má drahá,” ušklíbne se. “Nejsem na chov. Od samého začátku našeho vztahu jsi musela vědět, jaký v podstatě jsem. Nikdy nebudu dělat od sedmi do dvou, nebudu každý večer poslušně sedět na gauči, hrát scrabble, před spaním tě ošukám a ráno to samé znovu v bledě modrém. Nebyl jsem takový dosud a nestanu se jím ani v budoucnu. Nejsem pes, kterého tu můžeš uvázat a vycvičit dle svého vkusu. Mám svůj životní styl a žena, která se mnou chce žít, ho musí přijmout. Jsem ochoten udělat pár ústupků, ale netuším, kdo vám vtloukl do hlavy, že každého chlapa musíte převychovat k obrazu svému. Pokud jsi s něčím takovým počítala, pak na to rychle zapomeň. Budu tě milovat, hýčkat, rozmazlovat, plnit tvá přání ve všech směrech a oblastech, na druhou stranu vyžaduji důvěru a volnost dělat svou práci. Buď to pochopíš a budeme spolu šťastní, nebo ne a v tom případě tamhle jsou dveře,” ukáže daným směrem a pak zmizí zpátky v kuchyni.