Noční můry - díl čtvrtý

Co jedněm může připadat komické, pro druhé třeba představuje děsivost největší. Co jedny rozesměje, druhé rozklepe tak, že nejsou schopni udělat krok. I v tom je síla nočních můr a strachu obecně.

zdroj obrázku klik

párování: není v plánu

počet kapitol: těžko říct, odhadem min 10

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: není, betu mi zaměstnává zkouškové období. Pokud narazíte na chyby, neváhejte na ně upozornit

rating: prozatím v plánu není

shrnutí: Známe je všichni. Či je tu někdo, kdo nikdy žádnou neměl? Ten pocit, když se uprostřed spánku z ničeho nic probudíte, studený pot na zádech, čele nebo zátylku… buď si příčinu pamatujete, nebo nikoli, ale vyděšený nepříjemný pocit zůstává. Máte chuť rozsvítit a spát s otevřenýma očima. Bojíte se znovu upadnout do snů… A přesně takové pocity budou zažívat i postavy ze světa HP. Co myslíte, čeho se která z nich nejvíc bojí? Co bude příčinou jejich probuzení se hrůzou? Bude někdo ušetřen?

zdroj obrázku klik

Noční můry - díl 4. - Ron Weasley

Právě úspěšně odehrál další zápas ve famfrpálu. Těch fanynek, které na něj pískaly a pokřikovaly a áchaly. Dokonalý pocit. Hermiona ještě nebyla doma, určitě se zdržela v knihovně, jak bylo jejím dobrým zvykem a tak se natáhl na pohovku, protože kvalitní a výkonný sportovec přece potřebuje kvalitní a výkonný spánek, to dá rozum. Rozvalil se na břiše, pod hlavou si sežmoulal polštář, párkrát se zhluboka nadechl a spal jako špalek.

Najednou byl zase zpátky na hřišti. Slyšel skandování, viděl pestré barvy, vlajky, ostatní spoluhráče i protihráče. Seskočil z koštěte a šel do šatny. Dal si sprchu, kouzlem očistil dres, výbavu i koště a zamířil domů. Cestou si pohvizdoval. Chystal se nasát vůni linoucí se z jeho oblíbeného pekařství a cukrářství na růžku, jenže ouha. Vůně nikde. Ani obchod jako takový. Totiž budova tam stála, nepropadla se do země, ale měla okna zatlučená prkny a na dveřích obrovský řetěz zajištěný visacím zámkem. Zmateně zamrkal, zamračil se a šel dál. Čekal by ceduli  s nějakým odůvodněním, jenže pohledem o nic takového nezavadil.

Obvykle míjel ještě jeden obchůdek, který považoval za takové malé skromné ztělesnění ráje. Výloha hrála všemi barvami a taky to tam vonělo. Ovocně a sladce. Co prodávali? Sladkosti na váhu. Žuzu, želé, kokosové, čokoládové a oříškové kuličky, nugát, pralinky z různých zemí a druhů čokolády, lízátka, cucavé bonbony, žvýkačky, pendreky, lékořicové penízky… no prostě jakýkoli bonbon či mlsota vás napadne, tak to tam měli v míře vrchovaté. Sem tam si zahřešil a koupil malý pytlík různorodé směsi, kterou ztláskal, než došel domů. Bydleli s Harrym a Ginny na Grimbauldově náměstí.

S nadějí a napjatým očekáváním zahnul za roh a… zůstal šokovaně stát. Cukrářství alespoň mělo zatlučená okna a zamčené dveře, ale bonbonový ráj na páté… vypadal jako po bombovém náletu. Vysklená okna, dveře vysazené z pantů, uvnitř vše přeházené, rozmlácené a nikde ani jediný bonbonek. Ron se zamračil ještě víc. Zůstal stát na místě, dal ruce v bok a usilovně se snažil té záhadě přijít na kloub. Jenže žádná spásná myšlenka ne a ne přijít. Hermiona! Hermiona určitě bude vědět! Díky Merlin, že se nepřemístil z hřiště jako obvykle, ale rozhodl se protáhnout nohy a jít pěšky.

Zbytek cesty skoro běžel. Co skoro, on běžel. A málem se o něj pokoušel infarkt, když zabočil na náměstí tam a kde obvykle byla malá kašna, dlažba a lavičky, visel z nebe obrovský kokon. Všechny domy okolo byly temné, zdemolované a obtočené pavučinami a to nebylo zdaleka nejhorší. Tu a tam z okna či dveří vylezl pavouk a chvatně zalezl jinam. Cestovalo jich sem a tam dobrých padesát. A to stále nebylo to nejhorší.

Vzpomínáte si na ten kokon, který vypadal, že visí z nebe? Tak to nebyl ledajaký kokon. Pod tenkou bílou pevnou síťovinou se daly rozeznat sladkosti. A že jich tam bylo. Ron zaslechl podivný šramot za svými zády. Otočil se a jen tak tak stačil uhnout pavoukovi o velikosti double deckeru, který si to štrádoval ulicí a za sebou táhl menší verzi pavučinového vaku a v něm další dobroty. Ron v té rychlosti rozeznal muffiny a kremrole. Černý tvor s osmi nohami kolem něj prosvištěl a vůbec si ho nevšímal. Vyšplhal se po kokonu až úplně nahoru, kde byl zřejmě otvor a do něj vysypal svou kořist. Ron cítil jak mu po zádech ztéká pramínek ledového potu a chlupy na zátylku se ježí hrůzou. Ve snaze splynout se zdí za sebou se k ní přitiskl ještě usilovněji, neboť s kořistí se k němu šinulo dalších pět pavoučích mlsounů. Očividně se předháněli, který bude u cíle dříve, protože se navzájem předbíhali a jak spolu bojovali a pošťuchovali se, jeden se otřel svým chlupatým obřím tělem o Ronalda, který okamžitě zakřičel, jako když ho na nože berou. A řval tak usilovně, až slétl z gauče a probudil se. Celý udýchaný se zády opřel o pohovku, v náruči žmoulal polštář a popadal dech.

“Co to je? Dej to pryč! Co to je!” zařval z plna hrdla, když mu na ruce přistál miniaturní pavouček.

“Klid, Ronalde, je z lékořice. Máš je přece rád, koupila jsem je cestou domů,” vysvětlila Hermiona místo pozdravu a nechápala, co mu přelétlo přes nos, když pavouka z ruky smetl a viditelně zbledl.

“S pavouky jsem skončil, se všemi příchutěmi!” orosil se Ron při vzpomínce na docela živý sen.