knihovna - J. Dunbar: Pan Baf

Tým kočka, tým pes... dva tábory!

…do kterého patříte vy? My s dědou jsme tým pes. Ovšem cácorka? To je jiná. Ta miluje všechny zvířata – nejvíce však kočky, psy, žirafy a dinosaury. Ještě eventuálně žraloky, podle nálady. A protože je pan Baf primárně pro ni, je úspěch zaručen. Máte vy nějaké téma, kterému neodoláte, pokud se v knize vyskytne?

Byl jednou jeden kocour, kterému říkali pan Baf. Proč mu tak říkali? Protože měl smysl pro legraci a na každého rád bafal. Všichni se před ním museli mít na pozoru, i když nikomu nic neprovedl. Bafal ale pořád a moc rád. Najednou ho ale bafání přestalo bavit. „Co se to se mnou děje? Nejsem už moc starý?“ ptal se pan Baf sám sebe. Pak mu jeho člověk řekl. „Podívej, tady je Pampeliška,“ a z košíku vyskočilo malé žluté kotě. „BAF!“

S ilustracemi Petra Horáčka se setkávám podruhé a znovu se nad nimi rozplývám. Už v případě Nejkrásnějšího místa na světě měl mou přízeň zaručenou. Přestože se mi obrázky u první knihy líbily více, i pan Baf má něco do sebe. Přiznávám však bez mučení, že mi neuvěřitelně vadil vybraný font. Jo, co to je? Písmo. Sheldon Cooper ze seriálu Teorie velkého třesku by vám tu udělal sáhodlouhou přednášku, já jsem však amatérský tvořitel meme a bannerů, čili z mého pohledu vám mohu říci pouze toto: Písmo působí nezvykle tvrdě a k ilustracím jednoduše nesedí.

Jde o takovou výtku nehýtku. Něco, co mám potřebu zmínit, avšak na konečné hodnocení knihy to má pramalý vliv. To už mám větší problém s anotací spíš než s typem písma. U knih pro dospělé mám na anotace a spoilery v nich alergii přímo pekelnou. Tady je v jednom krátkém odstavečku shrnuta hlavní podstata a pointa knihy a to mě točí do vývrtky.

Dítko si toho nevšimne, protože v pěti letech neumí číst, zná jen některá písmenka. A i kdyby mohlo, stejně předpokládám, že by ho zajímaly nejprve ilustrace, poté příběh a nějaká pointa či vyzrazení zápletky v anotaci by mu bylo naprosto šuma fuk. To jen matka má pocit, že si musí zarýpat.

Ne, vážně, u knihy od Portálu se mi ještě nestalo, že by se mi líbila i nelíbila zároveň. Přitom je příběh opět zvláštně mile poetický a každý v něm může vidět něco jiného. Dítě neposedného kočičáka, který je pěkný raubíř. A dospělý se nostalgicky chytí příběhu o stárnutí a nových podnětech.

Je to prosté, milé, plné barev a přitom smutně kouzelné. V souboji text versus ilustrace na celé čáre vítězí grafická stránka knihy a myslím, že nejen vítězí, ale i dost zachraňuje. Zároveň musím přiznat jisté provinění. Kdybych totiž neměla práci pana Horáčka v takové oblibě, kniha by odešla s mnohem nižším hodnocením. Opět se však dostáváme do situace, kdy názor matky není ten, který by měl mít vypovídací hodnotu.

Potomek je spokojen, pro knihu si chodí pravidelně, listuje v ní, vymýšlí si vlastní zápletky a na tom záleží. Pokud tedy máte možnost, nechte děti, ať si – alespoň občas – v knihkupectví nebo v knihovně vyberou sami. Ať se dívají svýma očima a volí podle svého vkusu. My bychom měli být jejich parťáky, podporovateli v knihomolství a ne cenzory (samozřejmě neplatí paušálně a u všech knih, snad si rozumíme – občas je kritické oko rodiče pro změnu potřeba – vše je o balancu a rovnováze).

Autor: Joyce Dunbar

Ilustrace: Petr Horáček

Rok vydání: 2021 (rok vydání originálu 2018)

Počet stran: 32

Překlad: Marie Těthalová

Zas a znovu se ukazuje, jak krásné tituly v Portálu vybírají, i když k nim třeba mám já osobně výhrady! V případě zájmu vás tento kousek vyjde na krásných 254,- Kč a nevím, jaký názor na to máte vy, ale já rozhodně podporuji nakupování přímo u vydavatelů – tudy do eshopu!

Joyce Dunbar je oblíbená autorka dětských knih, některé vyšly s ilustracemi Petra Horáčka.

Petr Horáček je známý ilustrátor a autor řady úspěšných knih, např. Papuchalk Petr, O myšce, která se nebála, Nejkrásnější místo na světě a řady dalších.