Recenze - P. Štarková: Největší nemehlo pod sluncem

Dětské knihy mají moc…

…přestože se vám to může zdát přitažené za vlasy, je to skutečně tak. Mohou často pomoci otevřít oči a to nejen dětem, ale i nám – dospělým. Mnohokrát si ani neuvědomujeme, co děláme špatně, že se vůbec chyby dopouštíme. Nebo prostě jen tápeme, nejsme si jistí. A stejně je to s dětmi. Potkávají nové situace, nová dobrodružství, překážky, problémy a ještě je neumí tak úplně zpracovat. Edice Má to háček přináší knihy, které nám mohou podat pomocnou ruku v různých rodinných situacích. Nejsou samospasné, ale spolu s dětskými čtenáři můžeme vidět věci z jiné perspektivy.

Bára si připadá jako největší nemehlo pod sluncem. Jenže co s tím, když jí všechno padá z ruky? Dokáže neobratná holka, které se nic nedaří a která zakopne i na rovné podlaze, prožít parádní prázdniny, a navíc se úplně sama postarat o dědečka a všechna jeho zvířata? Každý z nás má občas pocit, že je nešikovný. Někdo se tak ale cítí pořád. Bářiny ruce a nohy jsou neobratné, a i když se snaží, změnit to moc nejde. Přesto je ale Bára skvělá holka a kamarádka.

Petra Štarková pro mne není neznámé jméno. Od autorky už jsem četla několik knih a akorát se utvrzuji v tom, že její záběr je úžasný. Posuďte sami: mám za sebou občanskoprávního průvodce pro děti od osmi let Jak se dostat z maléru, sbírku sci-fi povídek Seif a dnes Největší nemehlo pod sluncem – příběh Báry, která se potýká s poruchou motoriky (dyspraxie).

V příběhu o poruše nepadne ani slovo. Je to v knize podáno tak, že je Bára svým okolím vnímána coby extrémně nešikovná a nemotorná. Učitelka jí dokonce napaří trojku z výtvarky (což by mělo být trestné bez ohledu na okolnosti, ale o kvalitě našeho školství si dnes povídat nebudeme), spolužáci se jí posmívají, protože často padá, zakopává a rodiče ji přehnaně opatrují a opakovaně od všeho zrazují, hlavně aby nic nevyvedla a byla v bezpečí. Je to ale správný přístup?

Stejně jako o poruše nemáme ponětí my – čtenáři, nemá ho ani její dědeček, ke kterému jede na prázdniny. A světe div se, najednou to jde. S dědečkovou pomocí, trpělivostí, selským rozumem a drobnými radami se dokáže vypořádat s nejednou pro nás běžnou situací – vyndat kakao z mikrovlnky, nakrmit slepice, zakropit zahradu, vyprat prádlo.

Děti potřebují sebedůvěru. A teď nemluvím o až přehnaně liberálním způsobu výchovy, kdy jim dovolíte prakticky všechno, neboť dítě přece samo ví, co je pro něj nejlepší. To považuji za jeden z extrémů oproti přehnaně ochranitelskému přístupu. Tím jsem mimochodem hodně dlouho trpěla i já, protože cácorka je hodně vymodlené dítko a taky „vyležené“, neb jsem prakticky celé těhotenství strávila v nemocnici.

Vím z vlastní zkušenosti, jak důležité je pro dítě, aby získalo pocit sebedůvěry, že něco může udělat samo. I když při mazání chleba upatlá kde co. U dělání pití ho někde rozlije nebo něco někam spadne. Při zalévání květin je víc vody na zemi nebo na oblečení než v záhoně a podobně. Však to není konec světa. Stůl se uklidí, voda se utře, ale pocit, které tím to mrně získá, že může samo, že mu důvěřujete, to je k nezaplacení. A i vy ten moment poznáte, že je na sebe dítko pyšné, že to zvládlo a vy, že jste mu tu možnost dali, i když vám strachy cuká oko a máte chuť lamentovat, protože vy byste to zvládli rychleji a čistěji.

Musím říct, že během čtení knihy Největší nemehlo pod sluncem jsem si uvědomila i další věci, ale nechci vás ovlivňovat. Bavila cácorku a mně úplně nenápadně a nenásilně ukázala jiný pohled na běžný život. Ilustrace Michaely Večerkové jsou příjemné, výstižné, vtipné a realistické. Petra Štarková vystavěla velmi krásný a nijak přehnaný příběh ze života, ke kterému Veronika Šporclová na závěr doplnila faktické informace o tom, co vlastně je vývojová koordinační porucha, jak se projevuje a jak se (ne)chovat, pokud jí trpí někdo v našem okolí.

Za mě tak vzniklo praktické a čtivé spojení něčeho velmi podstatného, co je ale praktikovatelné na více situací, nemocí či hendikepů, plus obohaceno i o vzdělávací část. Suma sumárum nemám co vytknout. 88 stran je tak akorát rozumný rozsah, aby si dospělák dal knihu před spaním, chce-li ji číst sám, případně ji za dva až tři večery slupnul spolu s potomkem. Zároveň je Největší nemehlo pod sluncem primárně určeno pro děti od sedmi let, kdy už zpravidla umí číst samostatně a mohou se tak s Bárou za zdoláváním překážek vydat i bez nás.

Já bych za sebe ovšem hlasovala a lobovala za to, aby si knihu přečetli i dospělí (nebo minimálně u čtení poslouchali), protože ten příběh v sobě ukrývá mnohé. Ať už to byl úmysl nebo ne může nám hodně dát. Netvrdím, že ohromením přestanete dýchat nebo váš život nabere okamžitě nový směr. Největší nemehlo pod sluncem má však potenciál nás vzdělat netradičním způsobem. Rozhodně si brousím zuby na další knihy z této edice, protože tleskám, když mají dětské knihy přidanou hodnotu. Když nejsou jen pohádkou na dobrou noc nebo reklamním tahákem, ale něco v sobě nesou a do života nám i dětem cosi předají.

PS: Na webu nakladatelství Pasparta najdete ke stažení i pracovní listy k Největšímu nemehlu pod sluncem ;-)