Recenze - M. Skála: Vymazlené vraždy 2

Vysoká očekávání!

Tak dlouho jsem vyhlížela pokračování, až jsem se prakticky do roka dočkala a Milan Skála je tu s Vymazlenými vraždami s pořadovým číslem 2! Obálka od Michala Sirotka ladí s jedničkou, vypadne na vás i vymazlená záložka a k dokonalosti už chybí jenom krůček. Nebo slintám blažeností předčasně?

Vyřeší policie dokonalou vraždu manželky vymyšlenou právními esy?

Může složitý případ vraždy objasnit nečekaná nevěra?

Byla hvězdou forenzní psychologie a silnou ženou. Opravdu spáchala sebevraždu?

Velmi stručná anotace naznačuje, že půjde o tři případy. A já vám to můžu potvrdit. Tři samostatné povídky, tři případy. Spojuje je policejní tým, který je vyšetřuje a největším borcem je kapitán Petr Bauer. Ne, že by to byl Superman, Columbo, Poirot a Holmes v jednom. Má fištróna, všech pět pohromadě, ale taky své nálady, mouchy a nedostatky. Sice trochu boří obraz o kvalitách služeb naší policie, ale jde o fikci, tak si ten optimismus můžeme dovolit alespoň v představách.

Začneme zhurta – dva svědci přijdou na polici nahlásit, že vyslechli Návod na zabití manželky, který dali dohromady největší právnická esa a společnými silami ho vyladili prakticky k dokonalosti. Nebo ne? Ukáže se, že podcenili jednu ze základních záporných lidských vlastností – chamtivost. Jak se k informacím postaví kapitán Bauer a jeho kolegové? Vymyšleno úžasně, ovšem za závěr bych na jeden nebo dva návody na vraždu autora přispěla pro změnu já!

„Olinko,“ lísal se Hlušec k nadporučíku Ulmanové, „co je to hokr?“

Krčila rameny s výrazem neznalosti ve tváři. Našel si slovo na internetu: pomocný, nekvalifikovaný dělník, zkratka pro „hovado k ruce“. Blbého dělníka by přešel, ale hovado k ruce ho hluboce ranilo, což byl ostatně záměr majora Uce.

Druhá povídka nese název Nevěra ňoumy. Na první pohled se zdá, že tu máme naprosto jednoduchý případ. Na tísňovou linku volá ledově klidná žena, aby oznámila hned dvě mrtvoly. Její manžel zabil jejího milence a poté sebe. Jenomže jak nám intuice napovídá, věci často nejsou tak jednoduché a přímočaré, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedním slovem pecka! Od začátku až do konce – bez jediné chybičky. Na daném prostoru vysvětleno a zachyceno vše podstatné a nenapadá mě jediná výtka.

Přicházíme ke třetí a poslední detektivní povídce a musím přiznat, že Milan Skála nasadil sám sobě laťku proklatě vysoko už první knihou. S každou další povídkou ji o kousek přeskočil. Tudíž by skeptický čtenář předpokládal, že konečně klopýtne a něčím ho zklame či naštve. Pokud však nepočítám závěr Návodu na zabití manželky, jsem v permanentním nadšení. A Žaneta zapříčinila, že budu nedočkavě vyhlížet třetí díl. Zase do roka? Smrtelně nemocná forenzní psycholožka spáchá sebevraždu. Jenže je pravačka a zastřelila se levou rukou a navíc se její manžel pár vteřin po výstřelu skláněl nad tělem. Nesmrdí tady náhodou něco? Víc vám říct nemůžu. Geniální pecka, která mě dokonale uzemnila.

Smekám imaginární klobouček a chválím. Tento útlý 132 stránkový bonbonek dělá čest žánru detektivka. I když jde o kratší povídky, stejně pro ně mám jen slova chvály. Každá je jiná, všechny tři psané ve třetí osobě a se skvělými zápletkami!

Recenze byla primárně sepsána pro web Knižní díra.