Recenze - K. Maniscalco: Hon na knížete Draculu

Dracula je jedno z témat, kterému nedokážu odolat!

Dnešní titul - Hon na knížete Draculu - představuje druhý díl série, která začala knihou Po stopách Jacka Rozparovače. Příběh navazuje tam, kde první díl skončil, a zavádí nás do tajemného prostředí Rumunska, na starý hrad, ve kterém sídlí… škola. Přestože kniha zůstává na úrovni solidního průměru, nabízí jak poutavé momenty, tak i několik slabších míst. Odrazme se od anotace:

Když Audrey Rose Wadsworthová se zděšením odhalila pravou identitu Jacka Rozparovače, potřebuje utéci Londýnu i svým zdejším vzpomínkám. Společně s arogantním, ale okouzlujícím Thomasem putuje až do temného srdce Rumunska, kde se nachází jedna z nejlepších škol soudní medicíny v Evropě... A stejně tak i další známý vrah, Vlad III., se svou legendární krvežíznivostí. Ale Audreyin životní sen je brzy znehodnocen brutálními nálezy na chodbách hrozivého školního zámku, načež je dívka donucena vyšetřovat zvláštně povědomé vraždy. A to, co najde, v ní opět probudí její příšerné strachy…

Začátek knihy je těžkopádný a rozjezd poměrně pozvolný. Jakmile se však děj rozběhne, získává výborný spád i čtivost. Hlavní detektivní linka je zpracována velmi zdařile. Některým čtenářům však může vadit romantická linie, která je sice pochopitelná, ale místy působí rušivě. Závěrečná gradace a vyvrcholení příběhu nejsou zcela předvídatelné, což kvituji s povděkem - přidává to na zajímavosti a působí poměrně osvěžujícím dojmem.

Audrey Rose je výraznou hrdinkou, která se odvážně vzpírá konvencím viktoriánské éry (19. století). Odmítá se spokojit s rolí ženy v domácnosti a k nechuti celé řady lidí se aktivně účastní pitev i vyšetřování. Bojuje s předsudky mužů o ženském postavení ve společnosti, ale zároveň je až pozoruhodně úzkoprsá, pokud má např. zůstat s mužem sama v místnosti, neb se to nesluší. Není tak silná, jak se snaží sama sebe přesvědčit a její vyrovnávání se s traumaty a vnitřními démony působí věrohodně. Je občas zmatená, roztěkaná a vykolejená. Takže žádná superhrdina, což je opět velké pozitivum.

Druhá hlavní postava příběhu – Thomas - skvěle doplňuje Audrey Rose. Přináší do děje potřebný nadhled a vypouští trefné poznámky přesně ve správný moment, čímž odlehčuje vypjatější situace. Předností knihy jsou skvěle zakomponované dobové fotografie. Ty dodávají příběhu na autenticitě, stejně jako krásně graficky zpracované dopisy.

Mezi důvody k výtce naopak patří věčně se opakující myšlenky Audrey Rose, neustálé stereotypní vracení se k tomu, co se stalo v Londýně. Stejně jako chybějící a děravé detaily, příliš časté zásahy náhody a absence větší dávky hororového nádechu. Zejména ve chvíli, kdy Kerri Maniscalco sáhla po tak silném námětu jako je Dracula!

Hon na knížete Draculu je důstojným pokračováním série, které však zůstává v kategorii průměru. Jedná se o čtivou knihu, ale není nikterak ohromující či výjimečná. Úspěšně kombinuje historickou detektivku s lehkým nádechem hororu/thrilleru, přestože nevyužívá naplno potenciál zvolených nadpřirozených prvků. Sice se jedná o young adult, takže nelze počítat s potoky krve a nadmírou brutality, ale i tak si myslím, že to šlo uchopit temněji a poutavěji. Nicméně důraz na detektivní práci a vývoj postav vytváří solidní základ a já si myslím, že časem určitě zkusím i díl číslo tři (z celkovým čtyř) – Únik před Houdinim.

Koupit můžete třeba na webu Megaknihy.cz, kde jako já určitě neodoláte sběratelským záložkám, pestrému sortimentu (brousím si zuby na dřevěné člověče, nezlob se s tématem vesmír pro cácorku pod stromeček) i přijatelným cenám!