14. Zlaté Bradavice

Severus se těší "domů", ale nebude to z bláta do louže? A co na něj po návratu čeká? Myslíte, že ho Brumbál nechá vydechnout nebo už na něj cosi šije?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

14.12.2013 – Zlaté Bradavice

Byl zpět, držel v ruce svou hůlku a zhluboka dýchal. Respektive rozdýchával. Měl pocit, že se o něj pokouší infarkt. Nemohl uvěřit tomu, co na vlastní oči vidí. Nutkání štípnout se, čí píchnout špendlíkem, aby se ujistil, že nespí, rostlo každou vteřinou.

Studenti, kteří o vánočních prázdninách nemohli jet domů (z jakéhokoli důvodu), byli stále ještě v Krásnohůlkách pod ochranou madam Maxime. Bradavice zely prázdnotou, až na přítomnost navrátivších se profesorů a skřítků. Ale to nebylo vše. Tlak na srdci sílil, v plicích chyběl kyslík, orosilo se mu čelo… Hledal slova… Ne, slova ne.. Výkřiky… Také ne… Kouzlo… Viníka, kterého by potrestal… Oběť…

„Severusi, chl-“ spustil Brumbál. Oslovený ho sjel pohledem číslo devadesát čtyři, kterým jasně říkal: 

„Dopověz to a jsi synem smrti!“

„Chtěl jsem tě přivítat zpátky,“ upravil Albus původní myšlenku.

„Co to je?!“ ukázal Severus kolem sebe.

„Měli jsme tu malý večírek, tématem byly zlaté časy, tak jsme tomu uzpůsobili i výzdobu,“ usmíval se Albus, nevědom si jakékoli špatnosti.

„Večírek? Ve sklepení? U mých komnat?“ ujišťoval se Severus, že slyšel správně.

„Inu, je tu naprosto neodolatelná atmosféra,“ mrknul na něj Brumbál.

„Byla!“ zaúpěl Severus a dál s nenávistí v očích hypnotizoval zlaté řetězy, lesklé koule všech možných velikostí, hvězdy, věčně hořící prskavky, perličky rozházené po zemi, třpytky ve spárách mezi kameny. 

Neuměl si představit – ani za nic na světě nechtěl – co se tady odehrávalo. Zvedl hůlku, zašeptal příslušnou inkantanci a nechal ten nejsilnější průvan, jaký byl schopen vyvolat, aby sfoukl ten zlatavý hnus do… pryč! Bylo mu úplně jedno kam. V nejmenším ho nezajímalo, kdo to bude uklízet. V jednom ovšem jasno měl – on to nebude!