16. Zamoření

Myslíte, že bude mít Severus konečně klid nebo na něj bradavické zdi chystají další překvapení?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

16.12.2013 – Zamoření

Ráno vstal odpočatý, s lehkou bolestí zad, slabým škrábáním v krku a pocitem, že dnešní den bude k nepřežití. Snídaně proběhla v naprostém klidu. Zůstal totiž u sebe a nechal si ji přinést. Jinak by se nenajedl v klidu. Brumbál měl ve zvyku sedat si vedle něj a neustále o něčem veledůležitém mlít. Severus se těšil, až se vrátí studenti – už to nemělo dlouho trvat. Stereotyp má své opodstatnění! Člověk ví, co od kterého dne čekat, jak se zařídit, kam dát volný čas, kdy pracovat na výzkumu. A propos výzkum – dnes by mohl konečně s něčím pohnout. Poznámky měl nastudované snad  i pozpátku, nadešel čas přejít k praxi. Tentokrát bez rizika nenávratného poškození čehokoli.

Krájel asfodel, když z obývacího pokoje zaslechl důvěrně známý hlas: „Severusi? Severusi, chlapče?“

Napadlo ho, jestli ho bude Albus oslovovat chlapče i za dvacet let a jestli by neměl vymyslet lektvar, který by znemožňoval vyslovení nenáviděného slova na chá.

„Á, tady jsi,“ usmál se Brumbál.

„Chcete něco za odměnu?“ vzdychl Severus.

„Neříkej, že tu máš někde schované nějaké sladkosti, Severusi. To by se ti ani trochu nepodobalo,“ dobíral si ho Albus.

„Předpokládám, že jste sem nepřišel zjišťovat, zda mám nějakou tajnou skrýš, protože vám zásoby určitě nedošly, to dřív přijde konec světa. Takže, o co jde?“ chtěl přejít rovnou k věci. Čím dřív to bude mít za sebou, tím líp – pro všechny zúčastněné! Se svou dnešní náladou za sebe neručil.

„Potřebujeme všechny volné ruce, které jsou k mání, tedy i ty tvé. Ze stropu Velké síně padají velikonoční vajíčka. Vyzkoušel jsem vše, co znám, a že toho není málo, jenže nic nezabírá. Naopak, s každým použitým kouzlem se to zhoršuje,“ líčil Brumbál, proč svého oblíbence ruší.

Severus spolkl vtipnou odpověď, která se mu drala na jazyk, odložil nůž a následoval starce do Velké síně. V duchu přemítal, co by se dalo použít, aby problém odstranil.

„Co říkají diagnostická kouzla?“ zeptal se Brumbála.

„Mlčí,“ odpověděl ředitel.

„Výborně,“ pronesl ironicky. Pozoroval pestrobarevná vejce dopadající ze stropu na zem, kde už byla vrstva přibližně půl metru po celé místnosti. Pokud nezabírala diagnostická kouzla, mohl jen těžko něco udělat. Zvlášť, pokud každé použité kouzlo jen zvýšilo četnost „deště“. Pro jistotu vyzkoušel první kouzlo, které ho napadlo – Finite Incantatem.

„To jsem zkoušel jako první,“ culil se Albus.

„Hm,“ zamručel Severus. K šoku všech zúčastněných velikonoční atak ustal. Severus odměnil Brumbála tím nejironičtějším úšklebkem, jakého byl schopen a odvlál zpět ke svému výzkumu. A aby ho dnes již nikdo nevyrušoval, uzavřel krb a kouzlem zapečetil dveře. Pro jistotu! Nepochyboval, že ve stopní nadílce měl prsty bradavický ředitel, který se prostě a jednoduše začínal nudit!