21. Jmelí

Copak čeká na našeho hlavního hrdinu dnes? Existuje vůbec ještě něco, co za předvánoční týden nezkřížilo jeho cestu?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

21.12.2013 – Jmelí část první

Studenti byli zpět. Ač to na jednu stranu znamenalo starosti a povinnosti, na druhou to s sebou neslo předpoklad (nebo lépe – doufání), že Brumbál bude dostatečně zaměstnán a nebude tak mít příležitost vymýšlet blbosti (nemusím snad podotýkat, že to byl velice mylný předpoklad!).

Další chybnou úvahou bylo, že jediným zdrojem potíží je bradavický ředitel. Jak se Severus za okamžik přesvědčí, jsou mnohem horší a… urputnější, vynalézavější existence. Jaké? Inu… to máte tak. Pubertální dívky mají patent na skvělé nápady. Pokud se ještě navzájem hecují, dochází k jejich vyladění na hranice naprosté dokonalosti a zároveň i šílenosti. Neodradí je dokonce ani vidina velice krutého trestu, ba právě naopak. Čím riskantnější, tím lepší!

A k Severusově škodě o letošních Vánocích zůstalo v Bradavicích více studentek než obvykle. Ptáte se proč? Budete se jich muset zeptat osobně, neboť tato skutečnost nám zůstala utajena. K nám se jen doneslo, jak celá věc probíhala:

Severus měl v době večerky zkontrolovat bradavické chodby a napomenout případné zapomnětlivce, aby se okamžitě poroučeli do příslušné společenské místnosti. V klidu si procházel mezi tichými zdmi, když najednou nad jeho hlavou z ničeho nic vyrostl ozdobený svazek jmelí. Severus pozvedl obočí a prudce se otočil, neboť zaslechl dívčí zahihňání. Málem narazil do studentky pátého ročníku zmijozelské koleje. Jejich nosy se prakticky dotýkaly a bylo naprosto jasné, co se dívka chystá udělat. Severus se lehce naklonil, jakoby chtěl jejímu konání vyhovět… „Ať vás to ani nenapadne, Booksová!“ zasyčel, mávl hůlkou a jmelí shořelo. „A ať vás tu už nepotkám, za dvě minuty je po večerce a dobře víte, co vás čeká, jestli budete přistiženy mimo své ložnice!“

„Ale, pane profesore,“ odvážila se protestovat Booksová, „takhle si zaženete štěstí, tradice mají své opodstatnění.“ A usmála se tím nejzářivějším úsměvem, jakého byla schopna.

„Moje tradice, vážená, říkají, že jestli se okamžitě neotočíte a nepomažete, tak vás celý následující měsíc myšlenky na líbání pod čímkoli s kýmkoli přejdou, o to se postarám osobně!“ nemusel ani zvyšovat hlas, tvrdý tón měl dostačující efekt. Přesto se nemohl zbavit pocitu, že tím to všechno neskončilo. Za necelou půlhodinku ho nové jmelí s červenou stužkou takřka cvrnklo do čela. Zpoza rohu spolužačky vyšťouchly havraspárskou čtvrťačku, která byla rudá až za ušima. Severus zakouzlil jmelí v tři exempláře žahavky bradavičnaté a ty začaly dívky pronásledovat. Po deseti minutách marného utíkání skončily dámy na ošetřovně s ošklivými strupy v místech, kde se jich broučci dotkli.

Myslíte, že Nebelvír a Mrzimor zůstali pozadu? Ani náhodou! Dokonce spojili své síly, což Severus nečekal. Jeho reakce ovšem byla přímo ďábelská – posuďte sami:

Obě studentky – nebelvírskou páťačku a mrzimorskou třeťačku kouzlem přilepil na místo a prý je odlepí, až políbí Filche, který zrovna kousek od nich vytíral chodbu. Na dotaz, jak k němu mají dojít, když jsou přimrzlé na místě, odvětil, že tam je kouzlo pustí, ale nikam jinam. Děvčata se ošívala, prosila, slibovala, jenže všechno marné. Severus na své podmínce trval, jinak je tam hodlal nechat do rána. A klidně i celý další den, bude-li to nutné. Děvčatům nezbylo nic jiného, než sebrat veškeré své odhodlání a udělat nevyhnutelné. Pravdou zůstává, že se to nelíbilo ani jim, ani Argusovi. Zato Severus se královsky bavil! Ne na dlouho, ale o tom zase příště…