5. Zvoní

Zákon schválnosti zaúřaduje v plné síle. Nebo spíš škodolibost?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

5.12.2013 - Zvoní

"Nemáe tou voy?" huhlal evidentně podnapilý starší muž s notně ošuntěným zevnějškem.

"Co prosím?" tázal se Severus, protože mu nerozuměl ani trošičku.

"Esli nemáte trochu vody," pokusil se muž artikulovat poněkud úspěšněji.

"Samozřejmě," Severus zavřel dveře, došel pro sklenku, napustil vodu a trochu doufal, že až ty dveře znovu otevře, pobuda už bude pryč, nebyl. Naštěstí se napil, zdvořile poděkoval a zase odkráčel.

"Jeden dobrý skutek denně," poznamenal si pro sebe Severus tiše moudro, které mu jako malému říkala babička. Vrátil se ke své původní práci, ale nebylo mu přáno. Za dvacet minut ho vyrušil zvonek.

"Dobrý večer, prosím, přispějte na Červený kříž," usmála se na něj postarší žena v doprovodu druhé, evidentně mladší, a podle základních obličejových rysů byly příbuzné. Severus se omluvil a došel pro tři dvacetilibrové bankovky. Jsou přece Vánoce, tak dobrá, nebude morous a pomůže. Dokonce se i pousmál, když mu obě ženy děkovaly a přály příjemné prožití nadcházejících svátků. Také by bylo, kdyby za dalších třicet minut nemusel znovu vstávat a vysvětlovat kurýrovi jakési přepravní služby, že se opravdu nejmenuje Douksley, ale Snape, a nic z obchodu Modrá krajka si skutečně neobjednal. Ani se nestihl posadit a už šel ke dveřím znovu…

"Lupin?" zarazil se Severus překvapeně.

"Zdravím, přišel jsem… napadlo mě, že bys ocenil společnost. Tak kdybys chtěl, můžeš Jít se mnou, mám tu taxi. Řeknu ti, mudlové jezdí jako šílení," usmíval se Lupin poťouchle.

"Ne, díky za pozvání, zrovna jsem si rozdělal nějakou práci," odmítl relativně zdvořile.

"Nevadí, kdyby cokoli, pošli sovu, to nám snad nezakázali nebo jo?" zamyslel se Remus.

"Sovy kupodivu jejich zákaz nezahrnuje," potvrdil mu domněnku Severus.

"Zajímavé, prima večer," rozloučil se Lupin, nasedl do černého taxi a odjel domů.

"Byl by, kdyby moje dveře nebyly středem vesmíru," prohlásil sám k sobě. Udělal tři kroky směrem k obývacímu pokoji a zacinkal zvonek.

"Pottere?!" nebylo poznat, zda se divil nebo zhrozil. Už tu chyběl jenom Brumbál. Letošní svátky tedy budou opravdu… vydařené. V Severusovi se pomalu začínala vařit krev.

"Můj nápad to nebyl!" bránil se Harry, "posílá mě Molly, byla by moc ráda, kdybyste se připojil k ostatním v Doupěti. Nikdo prý nemá být na svátky sám."

"Evidentně není sama, kdo si to myslí," podotkl Severus suše.

"Prosím?" nechápal Harry.

"Nic," odbyl ho Severus, "vyřiďte Molly, že s díky… odmítám, sbohem." Zabouchl dveře tak prudce, že Harry stihl jen tak tak uskočit. O necelou hodinu později se zvonek ozval ještě jednou, naposledy. Ale kdo za dveřmi stál tentokrát, Merlinžel, nevíme. Severus se totiž rozhodl dalšího nezvaného návštěvníka ignorovat…