neděle 5. ledna 2014

BMSK 1. Není barva jako barva


Bradavický masakr Severusovým kotlíkem je zpět - připomeneme si zveřejněné kapitoly a čekají na vás další. Příjemnou zábavu při jejich čtení.


Betace: Wixie


Rating: není


Základní myšlenka: Minerva má starosti, na pomoc si přivolá Hermionu, ale je to správné řešení? Jaké bude setkání s profesorem Snapem? Kdo řádí na bradavických chodbách? A kdy si lidé uvědomí, že od nenávisti k lásce je to jen krůček a naopak?



VĚNOVÁNO VŠEM PRAVIDELNĚ KOMENTUJÍCÍM





Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.


1. Kapitola - Není barva jako barva


"Kde hoří?" zeptal se Ron, když viděl, jak Hermiona rychle obléká kabát a nemůže se přitom trefit do druhého rukávu.

"McGonagallová - krb - Bradavice - musím," sdělovala útržkovitě cosi svému zvědavému snoubenci.

"Zastav, zhluboka se nadechni a začni znovu, nerozuměl jsem ti ani slovo," pokusil se ji zpomalit a dostat se k alespoň trochu souvislé informaci.

"Kontaktovala mě profesorka McGonagallová, potřebuje okamžitě mou pomoc, v Bradavicích se dějí divné věci. Prosí, abych přišla co nejrychleji," vychrlila ze sebe.

"Lepší, mnohem lepší. Buď opatrná," políbil ji. Už dobře věděl, že jakékoli námitky či rýpavá prohlášení vyvolají jen hádku a po tom netoužil. Měl rád svůj klid, miloval Hermionu a ta žila svou prací, tudíž byl nucen respektovat i tu. Bystrozoři měli velké štěstí, že získali mezi sebe tak úžasnou ženu a navíc, za méně než deset měsíců i jeho ženu. Kdyby věděl, co ho v následujícím půl roce čeká, přivázal by ji doma všemi dostupnými prostředky…

****************

"Má drahá, vítám vás, jsem ráda, že jste si pospíšila," přivítala bradavická ředitelka právě příchozí bystrozorku s neskrývaným nadšením.

"Vaše prosba zněla velmi naléhavě, proto jsem vyrazila bez odkladu," vysvětlila Hermiona. Ač se Minerva McGonagallová pokoušela o klidný úsměv, na jejích nervózních pohybech a třesoucích se rukách bylo znát, že není ve své kůži.

"Dáte si čaj nebo kávu?" optala se zdvořile.

"Raději kávu, ale nemusíme se zdržovat formalitami, pokud nechcete," navrhla Hermiona ve snaze zmírnit napětí.

"Ta malá chvilička už nic nezmění a navíc, vy můžete pít a já vás zatím zasvětím," prohlásila ředitelka.

"Dobrá," svolila bystrozorka a přijala nabízené křeslo i kávu.

"Posledních několik týdnů se stala řada podivných událostí, kterým ale nikdo nepřikládal vážnější význam. Nabyli jsme dojmu, že se jedná jen o šprýmy některých studentů. Tolik se to podobá vylomeninám, které vyváděli Weasleyovic dvojčata, že jsme se nad tím nikterak nepozastavovali," spustila Minerva.

"Co vás přimělo změnit názor?" zeptala se Hermiona.

"Včera večer byl vážně zraněn Peter Swan, havraspárský prefekt. Při běžné službě na chodbách ho někdo zezadu praštil do hlavy. Ráno jsme ho našli v bezvědomí a s hlubokou ránou na zátylku. Je zázrak, že nevykrvácel," ustaraně pokračovala Minerva.

"Proč nikdo z obyvatel obrazů nepřivolal pomoc?" divila se Hermiona.

"To je další věc. Všechny obrazy v této části chodby byly natřeny černou barvou, která je ovšem chráněna jakýmsi kouzlem, protože se nám nedaří ji odstranit. Obyvatelé se přesunuli do jiných obrazů," svěřila ředitelka další část problému.

"A nikdo z nich nic neviděl?" zeptala se bystrozorka na první logickou věc.

"Neviděl, ani neslyšel, což je ještě podivnější," přiznala Minerva.

"Kdy to vlastně vše začalo?" pokračovala Hermiona v získávání podrobností.

"Jsou to dva měsíce, kdy jsme zaznamenali první podivnou událost."

"Ale to byl…" zamyslela se Hermiona.

"Začátek školního roku," doplnila Minerva.

"Co přesně se tedy událo?"

"Pokud si dobře vzpomínám, pak v jedné z chodeb byly nataženy tenké vlasce, o které studenti zakopávali; hlavní schodiště se otáčelo velkou rychlostí a nedalo se po něm vůbec chodit; knihovna byla zamořena hustým páchnoucím kouřem; pana Filche někdo ve spánku přivázal k posteli a paní Norrisovou zavřel do skříně; na chodbách bylo nalezeno jeden tisíc dvě stě padesát osm malých červených skákacích míčků, mudlové jim říkají hopík, a na závěr příhoda z včerejší noci," dokončila výčet vylomenin.

"To skutečně vypadá na nevinné pubertální řádění. Peter také nikoho neviděl?" napadlo Hermionu najednou.

"Ještě se neprobral, Poppy slíbila, že mi dá okamžitě vědět, až nabude vědomí," řekla smutně ředitelka.

"A zanechal ten výtržník nějaké stopy? Nebo důkazy?" zkusila to Hermiona z jiného konce, protože zatím se opravdu neměla čeho chytit.

"Bohužel, žádní svědci, předměty doličné, prostě nic," vdychla unaveně Minerva. Z dalšího rozhovoru byly vyrušeny příchodem madam Pomfreyové.

"Pan Swan se právě probral, zajisté s ním budete chtít mluvit," řekla stroze a následována oběma dámami se otočila a kráčela zpět na ošetřovnu.

"Petere, jak se cítíte?" optala se ředitelka starostlivě studenta.

"Trochu mě bolí hlava," špitl ospale tázaný.

"Petere, jsem Hermiona Grangerová, vyšetřuji vaše napadení. Víte, kdo vám to udělal?" přešla přímo k věci.

"Já… zaslechl jsem nějaký hluk, zahnul jsem do chodby a všiml si začerněných obrazů. Chystal jsem se dojít pro paní ředitelku, v tom jsem ucítil závan průvanu a ukrutnou bolest. Víc si nepamatuji," řekl zklamaně.

"Paní ředitelko, smím se s vámi poradit?" pronesla Hermiona a gestem naznačila, aby si stouply stranou. "Je příliš slabý, abych mohla použít Legilimens, ale s vaším svolením bych ho mohla poprosit o vzpomínku týkající se včerejšího večera a v myslánce ji projít. Bohužel není zletilý a nejsem tu oficiálně, takže to vše je na vašem posouzení."

"Má milá, to je geniální nápad, nemám nejmenších námitek. Získáme-li tím byť jen jedinou stopu, bude to krok kupředu," uznala ředitelka s úžasem a jistou známkou naděje.

"Petere, mám na vás neobvyklou prosbu," začala Hermiona opatrně.

"Bude to bolet?" znejistěl student a hlasitě polkl.

"V žádném případě! Nemusíte se ničeho bát. Potřebuji jen, abyste vzal svou hůlku, přiložil ji ke spánku a soustředil se na to napadení," vysvětlovala Hermiona svůj záměr, "získáme tak vaši vzpomínku, kterou si později mohu prohlédnout a třeba si všimnu něčeho důležitého. Peter mlčky přikývl. Třesoucí se rukou provedl přesně to, co po něm mladá žena žádala. Překvapilo ho, když spatřil tenký stříbrný vlásek, který držel na špičce své hůlky. Bystrozorka k němu natáhla ruku s malou lahvičkou a on do ní vzpomínku vložil.

"Moc vám děkuji," usmála se Hermiona.

"Ne-není vůbec zač," zívl pacient.

"Snad máte, co potřebujete," vložila se do všeho ošetřovatelka, "Peter by teď měl hlavně odpočívat."

"Už půjdeme, děkujeme, Petere," uzavřela setkání Minerva a společně s Hermionou se vrátila do ředitelny.

Hermiona sledovala Petera, jak prochází bradavickými chodbami. Notnou chvíli se nic nedělo a pak zaslechl štrachání za rohem. Trochu zrychlil krok a odbočil vlevo. Zprvu si ničeho nevšiml, ale když udělal několik kroků dopředu, zarazily ho obrazy pokryté černí. Normálně přece takto nevypadaly.

"Co to je?" zašeptal nahlas. Chtěl se otočit, v tom se za ním mihl černý stín a Peter se poroučel k zemi. Hermiona se snažila zahlédnout, kdo by to mohl být, ale zaslechla jen zašustění látky, sotva znatelný smích a tiché PUF. V Bradavicích se přece nedalo přemisťovat… s výjimkou skřítků a ředitelky… nedávalo to smysl. Žádný z profesorů by přece neútočil na studenty a skřítci neměli zákeřnosti v povaze.

"Podařilo se vám něco zjistit, má milá?" tázala se nedočkavě Minerva, když Hermiona vynořila hlavu z myslánky.

"Pachatel se přemístil, nedává to smysl a navíc se smál," dělila se o právě zjištěné.

"Přemístil? Ale to studenti nemohou," divila se ředitelka zaskočeně.

"Je tu nějaký nový profesor?" zeptala se Hermiona, protože skřítky okamžitě vyloučila.

"Jen Neville Longbottom, jinak jsou všichni stejní jako za dob vašeho studia," zamračila se Minerva.

"Nedává to žádný smysl, ani profesoři se nemohou přemisťovat uvnitř hradu," zavrtěla hlavou Hermiona a horlivě přemýšlela, co by mohla udělat.

"Nevzdávejte se, určitě na něco přijdeme," snažila se ji povzbudit ředitelka, "pro začátek si můžete promluvit s profesory."

"Přesně to také udělám, zítra se tu opět stavím, musím se vrátit na ministerstvo, za chvíli začíná porada bystrozorů a nesmím přijít pozdě," omluvila se Hermiona.

"Zítra tedy na viděnou a moc vám děkuji," řekla Minerva a podala Hermioně ruku.

"Zatím bohužel není za co, na shledanou," prohlásila Hermiona a zmizela v zeleném plameni letaxové sítě.

Komentáře z původního blogu:


1  Jiťa | 13. října 2013 v 11:57 | Reagovat
Děkuji za pěknou kapitolku. Příběh začíná zajmavě, už jsem zvědavá jak bude pokračovat. 

2  nadin | 13. října 2013 v 13:48 | Reagovat
Fan ovládli detektívky a kriminálky, alebo sa netom šinie neznámy vírus.
Každopádne, som mu vďačná (neznámemu faktoru "k" ), pretože ako u wixie, tak i u Teba, sa rozbiehajú nové poviedky.
Vendi, ďakujem a teším sa na pokračovanie 

3  Yennefer | 13. října 2013 v 14:36 | Reagovat
ááá..detektivka :) ještě by to chtělo nějakou údernou znělku, při které by se objevovaly hlavní postavy. Hermiona Grangerová jako bystrá bystrozorka, Minerva McGonagallová v roli zoufalé ředitelky, Ronald Weasley jako snoubenec ňouma.. A co na to Severus Snape? 

4  Vendea | E-mail | Web | 13. října 2013 v 15:00 | Reagovat
[1]: díky, díky, díky 

5  Vendea | E-mail | Web | 13. října 2013 v 15:03 | Reagovat
[2]: no... ona to není tak úplně detektivka... spíš všehochuť , však uvidíš postupně sama  prostě jsem chtěla zase něco jiného a tak nějak to vyšlo, že půl roku připravovaná věc běží zároveň s novinkou u Milly, která se psaním začala až po mně 

6  Vendea | E-mail | Web | 13. října 2013 v 15:09 | Reagovat
[3]: kruci - znělka! kdybych jen já uměla videa v nějakém pořádném programu!   

7  wixie | 13. října 2013 v 20:20 | Reagovat
jéjé, co to vidím!  jdeme masakrovat! juch!
no jo, já pořád začínám s něčím novým, měla bych ale taky něco dokončit,  nemůžu spoilerovat, ale fakt se těším, až Severuse dostane po kebuli (Vendi, ty víš čím mám na mysli, viď? )

8  Vendea | E-mail | Web | 13. října 2013 v 20:22 | Reagovat
[7]: ale to ještě chvilku potrvá  a žádný napovídání nebo tě kousnu  však dokončíš, až na to přijde :) :)

9  wixie | 13. října 2013 v 20:23 | Reagovat
tam by se hodilo spíš: "až na to přijdeš jak"
kousání? ehm ehm!!! 

10  Vendea | E-mail | Web | 13. října 2013 v 20:25 | Reagovat
[8]: no tak tě kopnu, lepší? 
ale ty na to přijdeš! múzák se jen někde fláká, však on se vrátí! 

11  wixie | 13. října 2013 v 21:00 | Reagovat
a to on se nefláká, flákám se já
jo, kopání zní fakt bombastiky, nemůžu se dočkat 

12  Vendea | E-mail | Web | 13. října 2013 v 21:08 | Reagovat

[11]: no ale teda jako - styď se a hluboce se nad sebou zamysli! 


4 komentáře:

  1. Tak jdeme na resty.
    Začíná to zajímavě. Já bych teda prvně hádala Protivu, ale asi už seká dobrotu :-D
    Jestli pak to náhodou nebude Minerva ve slabé chvilce - válka změnila všechny :-D
    Chave

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koho to tu vidí očko mé! Víteééééj!
      Protiva je první nasnadě a uznej, že to by bylo moc okatý :D
      Hmm... Minerva s roupama? to by šlo! :D
      Díky ♥

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)