neděle 23. února 2014

BMSK 12 - Inspekce


Naše dva hlavní hrdiny čeká velice nepříjemný rozhovor. Kdo z něj vyjde jako vítěz a kdo jako poražený? 




Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.



kapitola dvanáctá – Inspekce

„Nemám čas ani náladu na hádanky, takže co nevím?“ tázal se tvrdě.

Hermiona na okamžik zalitovala, že s tím začínala. Měla to nechat na jindy, jenže na vycouvání už bylo moc pozdě.

„Mám to z vás tahat násilím?“ zavrčel, když se mu zdálo, že váhá moc dlouho.

„Spali jsme spolu,“ vyhrkla najednou.

„Odmítám se o tom bavit," odsekl.

„Budete znovu dělat, že se to nestalo?“ vystartovala na něj. Severus se k ní otočil zády. Nevěřil jí se soubojem a měla pravdu, co když nelhala ani teď? Poprvé mohl vše svést na působení výparů z nepodařených lektvarů, ale tentokrát? Tvrdit podruhé, že co si nepamatuje, to se nestalo, zřejmě neobstojí… ani před ním samotným.

„Důkaz,“ řekl najednou.

„Prosím?“ zarazila se.

„Chci důkaz!“ zdůraznil.

„Jaký?“ čím dál víc se to blížilo špatnému vtipu.

„Kam se poděla vaše bystrost a na nervy lezoucí všeználství?“ vysmíval se jí, „jste snad čarodějka nebo z vás magie přes noc vyprchala?“

„Fajn!“ odsekla. Potlačila touhu kopnout ho pod koleno nebo o trochu výš a z jeho pracovního stolu vzala prázdnou lahvičku, do které s pomocí hůlky umístila inkriminovanou vzpomínku. S náležitě naštvaným výrazem mu ji podávala a chystala se k odchodu.

„Ani hnout,“ zarazil ji, „neopustíte tuto místnost, dokud se nepřesvědčím o pravdivosti vašich slov.“ Z velké skříně přivolal myslánku, vložil stříbrný pramínek a ponořil se za ním. Když se vrátil zpět, litoval, že ji nenechal odejít. Ze všeho nejvíc si právě přál být sám.

„Spokojený?“ neodpustila si rýpnutí.

„NE!“ křikl a praštil pěstí do stolu.

„Můžu odejít, jestli-“ zkusila najít cestu pryč.

„Nemožné, to se nemohlo stát, prostě ne, nemožné,“ opakoval si tiše sám pro sebe.

„Profesore?“ znejistěla.

„Proč si to nepamatuji?“ položil otázku sám sobě, „nic nedává smysl!“

„Profesore!“ oslovila ho hlasitěji.

„V životě bych se nezapletl se svou studentkou,“ obhajoval se.

„Už nejsem vaše studentka,“ zkoušela mu znovu připomenout svou přítomnost, ale on ji dál ignoroval.

„Nikdy jsem netrpěl výpadky paměti!“ zvýšil hlas a smetl ze stolu hromadu knih. Cítil se bezmocný, zneužitý a vůbec nevěděl… NEVĚDĚL! A to bylo ze všeho nejhorší!

„Určitě zjistíme, co se stalo,“ snažila se ho uklidnit. Z ničeho nic jí ho bylo líto. Na začátku zuřila, ale v tuto chvíli se na něj nedokázala zlobit. Dostala strach.

„Co to znamená? Co to všechno znamená?“ potřeboval ten vztek dostat ven, zvolil ovšem velice nešťastný způsob – použil dveře místo boxovacího pytle. Obličej se mu zkroutil bolestí a rozedrané klouby na ruce krvácely. Hlasitě sykl. Než stihl udělat cokoliv dalšího, přistoupila k němu Hermiona, aby rány ošetřila.

„Nechte mě být!“ odstrčil ji.

„Nemůžu,“ nenechala se odradit a snažila se mu ruku ovázat.

„Není to vaše věc!“ trval na svém.

„Tak ona to není moje věc?“ zopakovala, „využil jste mě, zneužil a zmlátil, ale není to moje věc?!“
Díval se na ni, jako by byla duch. Za celou dobu ani jednou nepomyslel na to, že nejen on je tady obětí. Byl pod vlivem něčeho, s čím si jeho vlastní diagnostická kouzla nevěděla rady. Ale svým chováním ovlivnil i ji. Viděl to v její vzpomínce a nemohl to popřít, i když si nic jiného nepřál.

„Jsme v tom společně,“ vydechl a v jeho hlase znělo zklamání, ale i náznak smíření s holou skutečností.

****************************

„Jdeme na to špatně, určitě to máme před očima a prostě to nevidíme,“ prudce zaklapla knihu. Už druhý den se společně snažili v hromadě literatury najít cokoli, co by jim pomohlo vysvětlit Severusovo chování.

„Negativní přístup nám k ničemu nepomůže,“ prohlásil Severus stroze a dál listoval starými pergameny psanými jazykem, který Hermiona nedokázala zařadit.

„No já nevím, kdo ještě předevčírem mlátil vzteky kolem sebe,“ připomenula mu jeho agresivní výstup.

„Vztek se nemá dusit uvnitř,“ podotkl a dál četl.

„Co je to vůbec za divné písmo?“ zeptala se ho po chvíli mlčení.

„Keltští druidové,“ oznámil, jakoby se něco takového louskalo každý den.

„Harry,“ vzpomněla si najednou.

„Severus, jmenuji se Severus a pro vás pan profesor,“ pozvedl udiveně pravé obočí, zakroutil hlavou a rozhodl se nevěnovat jí další pozornost.

„O ničem neví, určitě je strachy bez sebe,“ dodala.

„Pochybuji,“ řekl spíš sám pro sebe.

„Prosím?“ tázala se. Nebyla si jistá, že správně rozuměla jeho rýpavé poznámce.

„Že dveře jsou támhle,“ kývl hlavou odpovídajícím směrem.

„Zítra po vyučování se tu opět zastavím, na shledanou,“ pronesla, než stihl dodat cokoli jízlivého. Když už nic jiného, byl to zase ten starý známý profesor Severus Snape.

********************************

„Hermiono,“ usmál se na ni Harry, „zrovna jsem se chystal do Bradavic. Kingsley mne zavolal kvůli jednomu případu, ale už jsem ti zase plně k dispozici jako hadí tlumočník.“

„Harry, tohle není legrace,“ zamračila se na svého kamaráda, ze kterého dobrá nálada přímo sálala.

„No ale já to myslím naprosto vážně,“ culil se dál.

„A navíc, překladatel už není potřeba,“ zchladila jeho nadšení.

„Máš někoho lepšího?“ mrknul na ni.

„Ne, ale hadi jsou fuč,“ ušklíbla se a zalitovala, že raději nezůstala u knih, „a koukám, že tě vůbec netrápí, že jsem skončila na ošetřovně, protože mě Snape napadl.“

„No nekecej!“ Harry otevřel překvapeně pusu dokořán, „já ho zabiju!“

„To mi ohromně pomůže, když mi zlikviduješ jediného svědka toho všeho,“ napomenula ho Hermiona.

„Tak co se teda stalo?“ vyzvídal netrpělivě.

„Ještě pořádně nevím, všechno je to zmatené. Každopádně to bude mnohem složitější a vážnější,“ uvažovala nahlas.

„Jdu do Bradavic s tebou, samotnou tě tam v žádném případě nenechám,“ rozhodně pronesl Harry.

„Na to zapomeň, máš své práce dost a Kingsleyho nemůžeme věčně žádat o tvé uvolňování, zvládnu to, a kdyby něco, ozvu se,“ poslední věc, kterou potřebovala, bylo hlídat Harryho, protože když se do něčeho horlivě pustil, nevěděl, kdy přestat a nadělal víc škody než užitku. Kingsley už ho uměl držet zpátky, ale Hermiona na to teď neměla čas ani náladu. Jeden mužský, kterého bylo třeba hlídat, úplně stačil! Podala Harrymu stříbrnou minci, druhou si strčila do kapsy a zamířila zpátky do Bradavic.

„Hermiono,“ zavolala na ní Minerva, když ji spatřila na chodbě.

„Paní ředitelko,“ zastavila se. Další věc, která se jí ani trochu nehodila – otázky, na které nemá odpovědi.

„Jak pokračuje vaše spolupráce se Severusem?“

„Snažíme se najít příčinu jeho chování,“ seznamovala ředitelku s dosavadními výsledky. „Zatím neúspěšně,“ dodala.

„Hermiono, nechci na vás nijak tlačit, ale je třeba to celé co nejdříve vyřešit. Příští týden je nahlášena inspekce z ministerstva, sám ministr naznačil ve své zprávě cosi o znepokojivých informacích, které se k němu donesly. Obávám se, že někdo mluvil více, než by se nám hodilo,“ seznamovala ji s novými skutečnostmi.

„Vynasnažím se, paní ředitelko,“ řekla zdvořile.

„Buďte tak hodná, mám Severuse ráda, nerada bych se dívala, jak je znovu pranýřován a propírán ze všech možných i nemožných směrů. Spoléhám na vás, a kdyby bylo cokoli potřeba, neváhejte se na mne obrátit,“ doplnila se starostlivým úsměvem a pokračovala ve své původní cestě do Velké síně.

„Všechno je špatně,“ vydechla místo pozdravu, když jí Severus otevřel.

„Také vás zdravím,“ neodolal popíchnutí.

„On vám ten humor dojde, až zjistíte, že se sem chystá ministr kouzel na inspekci, protože někdo někde moc žvanil,“ zpražila ho Hermiona.

„Máte konkrétní podezření?“ tázal se.

„Ne, vás snad nějaké jméno napadlo?“ uhodila na něj.

„Ne,“ přiznal popravdě.

„Fajn, takže zanecháme případných konspiračních teorií a vrátíme se zpět k našemu problému – červené oči, puštění hadi, výpadky pamě-“ Hermiona se zarazila.

„Paměti,“ dokončil za ni Severus. „Zkameněla jste?“

„Začali jsme ze špatného konce!“ vykřikla. „K čertu s červenýma očima, mělo by nás zajímat, proč ti hadi a jak je možné, že s nimi dokážete komunikovat. Rudé zorničky mohou být jen symptomem nebo vedlejším účinkem toho všeho a ne hlavní příčinou!“ rázovala po Snapeově pracovně sem a tam.

„Jsem idiot!“ Severus zavřel oči a snažil se zhluboka dýchat. Tohle ho mělo napadnout už dávno!

8 komentářů:

  1. Já to říkala, jsou kámoši! :D Parádní počteníčko, jako vždy :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :D kámoši jak hrom, jsou Hermiona a Severus :D díky :D

      Smazat
  2. To jsem zvědavá na co ta hermiona přišla. Moc děkuji za kapitolu.scully

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hermiona dedukuje a Severus se chytá stébla :) za týden se dozvíš, co z toho vzešlo :) díky :)

      Smazat
  3. Nevedia ako dalej...ale to by neboli oni, aby to nezvládli. Mami

    OdpovědětSmazat
  4. Chave

    Důkaz místo slibů? Podala mu řasenku? nebo na co to byla reklama :-D
    Já čekala, že mu jako důkaz kouzlem třeba ukáže mapu dotyků na svém těle nebo něco jiného provokativního. místo toho mu pustila porno z myslánky :-D
    Seví se umí pěkně rozparádit :-D
    Harry by si měl umýt brýle, když si nevšiml, modřin, škrábanců a podobných okras na jejím obličeji :-D Severus mě zbil. Začala ten rozhovor opravdu dobře, divím se, že už Harry nebuší profesorovi na kabinet :-D
    Že on za to může ten hadí lektvar? A blbnout začne i Hermiona, protože ho taky pila :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Důkaz místo slibů bylo na nějaký pánský deodorant ne? :D
      Mapa dotyků... tý vogo, ale to by bylo hustý! :D Prej porno z myslánky, ty mě jednou smíchy zabiješ! :D
      Seví se nezdá! :D Chlap v nejlepších letech má nejednu přednost :D
      :D tam blbnou postupně všichni :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)