neděle 2. února 2014


BMSK 9 – Nedobrovolná ošetřovatelka




Jak ustojí Severus útok? Bude zasaženo něco jiného než jeho hrdost? Jenže celá věc měla svědka – udrží Simon tajemství nebo se incident rozkřikne po celé škole?



Za obrázek děkujeme Pat


Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

kapitola devátá - Nedobrovolná ošetřovatelka


"Profesorko, profesorko Grangerová!" bušil na dveře a volal Simon.

"Sakra, musela jsem usnout," zavrčela Hermiona, sundala si z tváře přilepený list papíru, ze kterého si udělala polštář. Připravovala se na zítřejší hodinu a zřejmě u toho usnula. "Co se děje?"

"Kotlíky... profesor Snape... bezvědomí... na chodbě," útržkovitě sděloval rozčilený mrzimorský prefekt.

"Dobře, dobře, jdeme!" přikázala Hermiona klidně. Na rozdíl od mladíka měla ve stresových a vypjatých situacích praxi. Simon běžel tak rychle, že mu sotva stačila.

"Co se mu stalo?" zeptala se, když uviděla, jak profesor, který děsí studenty už jen svou přítomností, leží na zemi uprostřed chodby v naprosto nedůstojné pozici.

"Měl jsem dozor, z ničeho nic jsem uslyšel hluk a pak se zpoza rohu vynořily ty letící kotlíky. Dal jsem se na útěk, narazil jsem na profesora, snažil se ho varovat, ale on zřejmě nebyl... tak rychlý," dedukoval Simon.

"Nemá nic zlomeného, naražená žebra, pár odřenin, ale ta rána na hlavě mi dělá starost, je nad moje schopnosti, musí okamžitě na ošetřovnu. Proč jste vůbec běžel za mnou a ne za ředitelkou?" došlo jí najednou.

"K vám je to blíž než do ředitelny," vysvětloval student.

"Pravda," uznala Hermiona, "dost diskusí, musíme ho opatrně přenést, Poppy už si bude vědět rady."

"Ošetřovnu ne!" zavrčel Severus, který se během jejich rozhovoru na chvíli probral.

"Profesore, ale já to sama nezvládnu," protestovala Hermiona, jenže oslovený už nebyl při sobě.

Skvělý, a co teď s vámi? Na ošetřovnu ne. Proč si chlapi vždycky musí vymýšlet pokaždé něco extra, nadávala v duchu Hermiona.

"Simone, ve vlastním zájmu si celou tuto událost nechte pro sebe, až přijde profesor k sobě, určitě by nebyl nadšen, pokud by se jeho... nehoda roznesla," poradila studentovi.

"Je mi to naprosto jasné," potvrdil Simon, "můžu vám nějak pomoct?"

"Jen mlčením, zbytek už zvládnu, děkuji a přeji dobrou noc," propustila prefekta. Její pozornost se vrátila k bezvládnému tělu obávaného profesora. Poslední věc, po které toužila, byla jeho blízká přítomnost. I když to nebyla zase tak úplně pravda... "Soustřeď se," napomenula se.

"Kam s vámi?" zeptala se nahlas do prázdné chodby. Nejprve ji napadlo, že ho vezme k sobě, ale okamžitě tuto variantu zavrhla. Merlin ví, jak dlouho bude mimo sebe, a pokud by se probudil u ní, určitě by si ji vychutnal a ne tak, jak by si přála. Co by řekla Harrymu, kdyby za ní přišel? Těžko by vysvětlovala přítomnost Snapea ve své posteli. A Ron? Pravděpodobnost, že za ní půjde do Bradavic, byla malá, ovšem nikoli nulová. Nesmí riskovat, už tak má zaděláno na pořádný průšvih. Další otázkou bylo: Kam se poděly ty kotlíky a kdo je poslal? Rozhlížela se po chodbě, ale nikde nic neviděla. Hlasité zasténání ji vytrhlo z úvah zpět k Severusovi. Odpovědi musí počkat.

"Hm, takže k vám," víc možností ani nebylo a kdo by odolal možnosti prohlédnout si blíže soukromé prostory Severuse Snapea. Sice už v jeho ložnici byla, ale na rozhlížení rozhodně neměla v té chvíli ani čas, ani chuť. V duchu děkovala Merlinovi a všem zakladatelům za kouzlo Levicorpus. Opatrně a pomalu směřovala levitující tělo do sklepení. Několikrát jí z úst uniklo tiché ups, jejda nebo sakra, když se jí úplně nepodařilo vybrat zatáčku a narazila Snapem do zdi. Jedna nebo dvě modřiny navíc se ztratí, měl se nechat odnést na ošetřovnu, to má za to, prolétlo jí hlavou.

Když ho konečně uložila do postele, vydechla úlevou, aby si hned uvědomila, že nejhorší na ni teprve čeká - musí ho svléct a také ošetřit ránu na hlavě. Zastavit krvácení se podařilo už na chodbě, ale jak ji má zacelit, aby nezůstala jizva? Není ošetřovatelka, v tomto směru má jen základní znalosti. Svlékání se dalo vyřešit celkem jednoduše, stačila tři mávnutí hůlkou a hábit, vesta, košile, kalhoty, boty, ponožky... vše leželo úhledně složené na křesle vedle postele. Potřebovala najít hojící a posilovací lektvar a výluh z třemdavy na ošklivě potrhanou a rozšklebenou kůži na spánku.

Jedno bylo jasné - mudlové mívají lékárničku v koupelně, ale kde má takové základní věci profesor lektvarů? Někde začít musela, a proto zamířila právě do zmiňované místnosti, i když pracovna, ve které se odehrála jejich epizoda s lektvarem De Sexxo, se nabízela spíš. Logika však ustoupila prosté zvědavosti. Bílé neosobní dlaždičky, prostorná vana, chladně bílé umyvadlo, malé obdélníkové zrcadlo, polička s pěnou na holení a břitvou, věšák s černým županem, dva složené bílé ručníky na nízké skříňce... Hermionu zarazilo, že se Snape holí naprosto nekouzelnicky. Otevřela šuplík, ale nenašla nic, než náhradní pastu na zuby, mýdlo a brýle na čtení. Naprosto si je neuměla představit na jeho nose a navíc nechápala, proč je má zrovna na tomto místě.

"Co se sakra…" ozvalo se z vedlejší místnosti.

"Hlavně nevstávejte!" napomenula Hermiona Severuse, který se pokoušel posadit. Výsledkem jeho snahy bylo hlasité syknutí a pád na polštář.

"Kde máte-" chtěla se zeptat.

"Pracovna... stůl... dolní šuplík VLEVO," trhaně odpověděl unavený Severus, "jen je přineste... ošetřím se... sám."

"To určitě," zašklebila se Hermiona a šla podle instrukcí, opatrně nesla lahvičky zpět k posteli. Kdyby nějakou nechtíc rozbila, určitě by si vyslechla nejednu sarkastickou poznámku.

"Už vás nepotřebuji," odsekl Severus a vzal si od ní přinesené léky.

"Prosté děkuji by vás nezabilo," řekla naštvaně, "co se vlastně stalo?"

"Máte dojem, že jsem informační kancelář?" tázal se jí tvrdě.

"A nejste?" neodolala možnosti ho popíchnout, "máte rozbitou hlavu, musím vám na to dát třemdavu."

"Výluh, jestli mi tam dáte listy, přísahám na Merlinův vous, že vás přizabiju," vrčel.

"Měl jste jít na ošetřovnu, oba byste nás ušetřil spousty..." zarazila se, čeho vlastně?

"Utekla vám slova?" navážel se do ní dál.

"Přemýšlím, co mi vadí víc, jestli váš nevděk nebo povýšenost," odvětila. Na obvaz nalila malé množství třemdavového výluhu a přiložila ho na ránu.

"Au, dejte to sem," obořil se Severus vztekle a vytrhl jí obvazový polštářek z ruky.

Hermiona protočila oči, chtěla poznamenat něco jízlivého, ale raději mlčela. Sebevražedné sklony neměla.

"Takže, co se stalo?" zkusila to znovu.

"Někdo nechal kotlíky zběsile letět chodbami Bradavic a vůbec, vy jste tady bystrozor," neodpustil si dodat.

"A proto se vás také jako očitého svědka ptám, co jste viděl," nenechala se odradit.

"Osm kotlíků standardní velikosti číslo tři,“ odpověděl a vlastně ani nelhal.

"Když jste je spatřil, následovalo co?" pokračovala.

"Snažil jsem se je zastavit," a podle toho, jak vypadám, je jasné s jakým výsledkem, dodal pro sebe.

"Očividně neúspěšně, jak je to možné?" tentokrát nerýpala, ale opravdu se divila. Přišlo jí nepravděpodobné, že někdo s jeho znalostmi by neuspěl. Bylo-li to skutečně tak, nemohl mít celou věc na svědomí mladý nezkušený student.

"To si zjistěte sama," odsekl unaveně. Motala se mu hlava a nechtěl nic jiného, než spát.

"Profesore? Profesore!" vykřikla, když znovu ztratil vědomí. Ta rána do hlavy musela být pořádná. Poněkolikáté během krátké doby se cítila bezradná. Koketovala s myšlenkou dojít pro madam Pomfreyovou, jenže ta by určitě chtěla Severuse přemístit na ošetřovnu. Kdyby se tam probudil, zaručeně by to Hermioně pořádně spočítal. Ale co má udělat? Sedět a čekat, až se probere? Prsty přejížděla po vyřezávané pelesti postele, studovala hřbety knih v malé knihovničce vedle dveří do koupelny a pravidelně kontrolovala, jestli Severus dýchá. V duchu si říkala, že počká dvě hodiny, a jestli se neprobere, zavolá Minervu.

"Ještě jste tady?" zavrčel Severus unaveně.

"Až přestanete omdlívat, odejdu," odvětila mu klidně.

"Cože?" divil se.

"Dvakrát jste ztratil vědomí, opravdu jste si jistý, že nechcete-" pokusila se naznačit, ale skočil jí do řeči.

"Kolikrát vám ještě budu muset říct, že ošetřovna nepřipadá v úvahu?!“ zvedl hlas.

"Fajn, jak myslíte, ale v tom případě tady prostě zůstanu, dokud vám nebude líp!" protestovala a zároveň byla naštvaná sama na sebe za tak zbrklé prohlášení. Měla spoustu jiné práce a ještě si dobrovolně přidala péči o nepředstavitelně nevrlého sklepního netopýra.

"Nepřipadá v úvahu!" trval zarytě na svém Severus.

"Vstaňte!" vyzvala ho nečekaně.

"Cože?" nechápal.

"Když se dokážete udržet pět minut na nohách, jdu. Jestli ne, zůstávám!" vysvětlila.

Severus odhodil přikrývku a zarazil se: "Vy jste mě svlékla?!" Nebylo jasné, zda to myslí jako otázku nebo velmi naštvané konstatování.

"Já ne, moje hůlka a nepokoušejte se vymlouvat, vstávat!" odbyla ho.

"Nebelvíři nesnesitelní, jejich drzost překračuje všechny meze," mumlal si, spustil nohy z postele, zabalil se do přikrývky a pokusil se postavit. Jenže ke svému vlastnímu neštěstí se zvedl moc rychle a stejně rychle se i opětovně posadil.

"Tady máte odpověď, zůstaňte ležet a já uvařím čaj," konstatovala.


"Tohle bude moje smrt," zasyčel Severus tiše. 

14 komentářů:

  1. SUPER KAPITOLKA UZ SE NEMŮŽU DOČKAT DALŠÍ. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se líbí - díky a u příští kapitolky se těším na viděnou :)

      Smazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  3. Tak dneska utrpěla spíš Severusova hrdost než hlava. Hermiona se ale ukázala jako zdatná oštřovatelka. Moc děkuji za kapitolku. Scully

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Od obojího kousek, ale ta hrdost určitě víc :D díky

      Smazat
  4. Skvěle jsem se pobavila, to špičkování těch dvou mi vždy dokáže zvednout náladu! :D

    OdpovědětSmazat
  5. ;-) vždy ma jeho zla nálada pobaví... Esteze si z toho Hermiona nič nerobí... Super čakám na pokračovanie.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. a že on dovede být tak krásně... zlý a nevrlý a nepřátelský :) díky

      Smazat
  6. Niekedy sa správa ako moja babka...ani z víza ani na což všetko ofrfle a nic jej nie je dobré napriek tomu by som ju za nič nevymenila :-) mami

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. je jedno přísloví o mužích, které by se na tento případ dalo zobecnit- s nima to nejde a bez nich taky ne :D :D

      Smazat
    2. jehééé a je to přesně naopak - bez nich to nejde a s nima taky ne :D

      Smazat
  7. Chave

    Teď jsem asi něco prospala. Ona tam učí? Nebo proč jí říkají profesorko? Já myslela, že vědí, že je bystrozorka? Mám dlouhý vedení, dej mi echo :-)
    Úplně jsem si teď představila Severuse v poloze jak v těch kreslených filmech, hlavou dolů ručičky, nožičky v zajímavých úhlech :-D
    A just na ošetřovno :-D Přeci si nebude ještě diktovat :-D
    K sobě ho měla vzít a obléct do růžového župánku, aby měl hezčí probuzení :-D
    Jsem četla holící lektvar. To by bylo zajímavé :-D pěkně všude oholit a pomalovat jak o Benácké noci, to by se mu určitě líbilo :-D
    Bych mu to prskla na hlavu s trochu větší silou, aby si příště rozmyslel rýpat. teď tu velí ošetřovatelka :-D
    A proč nechce tu ošetřovnu, řekne to někdy?
    Svlékla a bylo to velmi zábavné, zopakujem si to až budete fit ;-) A pak můžete vy mě :-D
    Ale třeba nevaří tak vražedné čaje, Sevíčku :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Herma je v Bradavicích Inkognito - jen Minerva ví, proč tam doopravdy je - zaskakuje za Kratiknota a přitom vyšetřuje :)
      On si bude diktovat za jakýchkoli okolností, dyť ho znáš :D
      Růžovej? Ty vrahu! :D to je představa :D
      Holící lektvar? To nezní úplně marně :D
      Ježíš - je to chlap! Přece nemůže jít na ošetřovnu a říct, že ho zmlátily kotlíky! :D jak by vypadal :D
      :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)