čtvrtek 6. února 2014

Správné rozhodnutí?


Má milá Wixie - opožděně ale přece :) Malá pozornost k tvým nedávným narozeninám. Za betaci děkuji Claire.

Věnováno všem, kterým tato jednorázovka udělá radost.







Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

Otevřít si Sladký sen považovala za nejlepší nápad, jaký kdy dostala. Studovat právničinu byla dřina i zábava zároveň, ale praxe už s tím neměla nic společného. Všude slyšela, že slavná Grangerová obhajuje toho a toho… Bývalá členka Zlatého tria září před Starostolcem… Grangerová strká nos, kam nemá… měla všeho dost. Toužila pomáhat lidem, změnit svět, ale svět místo toho změnil ji. Zahořkla. Chvíli přemýšlela, že by vyhledala azyl v Bradavicích. Minerva by pro ni zajisté našla nějaké uplatnění, jenže čím víc se tím nápadem zaobírala, tím méně se jí zamlouval. Jednou šla z kanceláře domů pěšky a z ničeho nic ji na ulici ovanula vůně čerstvě upečeného pečiva. Dostala nápad a zdárně ho dotáhla do konce. Již rovné dva roky vlastnila a provozovala malé pekařství. Nejdřív se o všechno starala sama, ale pak přijala Annie, kterou jí doporučila Molly.

Annie byla čarodějka a trošku smolařka, s těstem a čokoládou ovšem uměla hotové zázraky. Sortiment Sladkého snu nebyl nikterak závratný. Na objednávku byly schopné upéct menší dorty, zákusky či muffiny všech možných druhů, záviny s nepřeberným množstvím náplní, sladké jednohubky nebo mudlovské makronky. Tržby byly tak akorát – nemohly si nijak zvlášť vyskakovat, ale ani neživořily. Naprosto ideální stav. V poslední době se ovšem potýkaly s menším poklesem zákazníků, Hermionu proto napadlo, že by mohly každý večer, než zavřou, vyhlásit tzv. Happy hour. Tedy pečivo, které jim zbývá, prodat za poloviční cenu. Ano – byly čarodějky, takže udržet výrobky čerstvé nebyl problém, ovšem proč nejdřív nezkusit prodat a až potom kouzlit? Nápad se celkem ujal. Přece jenom ingredience nebyly zadarmo a platit nájem musely, takže jim utržené peníze, byť poloviční, přišly vhod. Hermionu ale zarazila jedna věc.

Tedy ani ne tak jedna věc, jako jeden skřítek. Od okamžiku, kdy zavedly onu slevovou akci, chodil každý den pět minut před zavírací dobou a kupoval stále to stejné: čokoládové muffiny se šlehačkou, makovo-mandlový závin a housky nebo rohlíčky sypané mákem (podle toho, co zbylo). Proč se nad tím pozastavovala? Protože jí přišlo neobvyklé, že skřítek kupuje tak mudlovský sortiment. Ano, zrovna tyto výrobky se ujaly i mezi kouzelníky, ale přesto to Hermionu z neznámého důvodu zajímalo a vrtalo jí to hlavou. Kdyby se skřítka zeptala, zřejmě by žádnou odpověď nedostala. Na potkání nesvěřují jména svých pánů, nicméně bylo znát, že se skřítkem je zacházeno mile a s úctou, neboť nechodil v otrhaném povlaku či kapesníku. Měl čistě vyprané tričko, zřejmě dětské, a na nožkách teplé návleky. S každým jeho dalším nákupem Hermionu čím dál víc zajímalo, odkud je, a proto jednou nevydržela a pokusila se skřítka sledovat.

„Slečna někoho hledá?“ zeptal se skřítek, když si jí všiml.

„Ano, omlouvám se, tvého pána,“ vykoktala překvapená Hermiona.

„Pán nepřijímá žádné návštěvy,“ posmutněl skřítek.

„A mohla bych mu napsat vzkaz?“ zkusila to jinak.

„Jistě,“ souhlasil skřítek trochu nejistě.

„Děkuji,“ odvětila Hermiona a druhý den připravila košík plný sladkostí a pergamen s poděkováním pravidelnému zákazníkovi. Napjatě čekala, zda dostane nějakou odpověď, nebo se její konání naprosto mine účinkem. Skřítek den poté nic nekoupil, ale přinesl lístek, na němž stálo: Nemám ve zvyku přijímat milodary, ale jako slušně vychovaný jsem nucen poděkovat. Podpis chyběl, ale to písmo se jí zdálo tak… Omluvila se Annie a okamžitě se přemístila domů. Vytáhla zpod postele velký kufr a netrpělivě se přehrabovala ve svitcích, které v něm měla uložené. Našla jeden, jehož text byl protkán červenými poznámkami. Sedla si, prakticky vlastně upadla na zadek, a porovnávala jednotlivá písmenka. Nebylo pochyb o tom, že autor výtek na pergamenu a podivného poděkování byl jeden a týž. I když teď se text zdál o dost jasnější. Věrně vystihoval povahu autora a jeho postoj k životu. Zvlášť po válce. Pokud bylo Hermioně známo, Severus Snape se stáhl do ústraní krátce potom, co ho Starostolec osvobodil, nicméně statut zrádce a přívržence Vy-víte-koho mu zůstal. Odmítl nabízené místo v Bradavicích a dělal neznámo co, neznámo kde.

Každý normální člověk by lístek přešel a na celou věc zapomněl. Jenže kdo zná Hermionu Grangerovou, ten ví, že jak si vezme něco do hlavy, je s ní prakticky k nevydržení. Vzala čistý papír a napsala odpověď na odpověď: Není potřeba být jízlivý, pane profesore, udělala jsem to ráda. Tušila, že si tím koleduje, nedokázala ovšem odolat a tak list přidala k dalšímu nákupu, pro který si skřítek přišel. Ano, Snape ho mohl nakrásně poslat jinam a jen Merlin ví, proč to neudělal.

„Pro vás,“ podával ji další den stočenou ruličku skřítek. Hermiona poděkovala, podala mu balíček s pečivem a rychle vzkaz rozbalila.

Stále jste se nenaučila nestrkat nos do cizích věcí, slečno Grangerová? Hermiona hypnotizovala své jméno. Jak ji mohl poznat? Vždyť se po jeho vzoru nepodepsala. Znal rukopis všech svých bývalých studentů? Věděl, u koho jeho skřítek nakupuje? Byl tu snad někdy on sám osobně? Zvědavost znovu zvítězila nad zdravým rozumem a Hermiona napsala: Jak jste mě poznal? Co na tom, že to připomínalo pubertální výměnu psaníček při hodině. Adresu neznala, takže jinou možnost neměla.

Červenou obálku, kterou jí skřítek podal další den, by poznal snad každý. Nervózně ho rozbalila v maličké kanceláři, navazující na obchůdek.

„Grangerová, měla jste ve škole dávat větší pozor. Skřítek není sova! Pokud opravdu máte neodolatelnou touhu zasypat mne nesmyslnými otázkami, počkejte po zavírací době u zadního vchodu obchodu, Obi vás přemístí. A důrazně vás varuji,nejsem o nic milejší a příjemnější, nežli v dobách vašich studií!“ pak se obálka sama vznítila a zbyl jen popel.

Nevěřila tomu, opravdu ji k sobě pozval? I když… dal se termín „Obi (čili skřítek) vás přemístí“ brát jako pozvání domů? Taky ji mohl zavléct někam do parku, hlubokého lesa a… ne, to se mu nepodobalo. Vlastně ani to pozvání se mu nepodobalo. Změnil se hodně? Zestárl? Zpustl? Kde teď žije? Hermiona celý den pracovala jako stroj a pořádně nevnímala, co se kolem ní děje. Její mysl byla zaměstnána tolika otázkami.

*****

Právě pustila skřítkovu ruku. Stála před malým, očividně polorozpadlým, domkem a nezmohla se na jediné slovo. Obi ji gestem vyzval, aby ho následovala a vydal se ke dveřím. Vešla dovnitř a zůstala stát s otevřenou pusou. Prostor, který se před ní otevřel, ani trochu neodpovídal vzhledu stavení zvenčí.

„Zapomněla jste mluvit?“ ozval se důvěrně známý hlas.

„Zřejmě,“ probrala se z letargie.

„Posadíte se?“ tázal se chladně a měřil si ji pohledem.

„Děkuji,“ přijala a i ona si ho prohlížela. Neměl plnovous, ani špinavé či potrhané oblečení. Vlastně vypadal tak, jak si ho pamatovala – skvěle padnoucí, černá barva, spousta knoflíčků. Vzpomínala, zda někdy nečetla o knoflíkovém fetiši, protože jí to přišlo neuvěřitelné.

„Až mne přestanete svlékat pohledem, můžeme přejít k věci?“ vytrhl ji z úvah.

„Já vás ale nesvlékám!“ bránila se a lehce zrudla.

„Jistě a tváře vám zčervenaly, protože je tady teplo,“ nebylo jasné, jestli se ušklíbl nebo usmál.

„Já jsem jen… přemýšlela… snažila jsem se…“ koktala. „Prostě jsem byla zvědavá, jak moc jste se změnil,“ přiznala nakonec.

„Oceňuji vaši upřímnost,“ uznal, „a jak zní závěr?“

„Zdáte se mi stále stejný,“ pousmála se. „Ale nerada bych vás zdržovala, pokud čekáte jinou společnost. Víte, prostě jsem vás chtěla vidět.“

„Proč?“ v tom zdánlivě jednoduchém slově bylo skryto mnoho. Severus chtěl přerušit veškeré styky s kouzelnickou veřejností, ale mudlovský svět pro něj byl neuspokojivý. Ano, mohl se uchytit v nějaké farmaceutické společnostiči lékárně. Jenže zjistil, že kontakt s lidmi mu začíná vadit. Nedokázal se zbavit dojmu, že si ho každý prohlíží a zkoumá ho, stejně, jako před okamžikem slečna Grangerová. Majetek po jeho matce mu poskytoval dostatečné rezervy, aby vydržel do konce života, pokud nebude neuváženě rozhazovat. Když mu Obi prvně přinesla sladké pečivo od Sladkého snu, byl nadšený. Velice mu chutnalo a postupně se z toho stal stereotyp – každý večer jeden bochánek, nebo jak se tomu říká, a k snídani s horkou černou kávou rohlík nebo houska s mákem. Jistě, zjistil si, komu Sladký sen patří, ale proč by ho to mělo odradit? Spíš ho překvapilo, že se svými předpoklady skončila zrovna takhle. Předpovídal ji zářnou advokátní kariéru završenou postem soudkyně Starostolce. Vlastně v jeho očích nepatrně stoupla, když upustila od knih, zákonů a vydala se jinou cestou. Chtělo to odvahu a on si vždycky myslel, že tu ona nemá. Pokud dokázala dát před milovanými knihami přednost řemeslu, stoupla v jeho očích.

„Těžko se to vysvětluje,“ přiznala.

„Snad se mi nesnažíte namluvit, že nemáte vhodná slova,“ podotkl, „zrovna vy.“

„Nejde o slova,“ usmála se, i když se cítila znatelně nervózní, přesto ji bavilo si s ním povídat.

„Takže ženský rozmar,“ ošil se.

„V žádném případě! Nejdřív mě jen zajímalo, čí skřítek chodí každý večer nakupovat prakticky to samé, a když jsem poznala vaše písmo, tak...“ pustila se do vysvětlování. „Vlastně si za to můžete sám, kdybyste se neschoval do ústraní, nebyla bych tak zvědavá a neměla potřebu vás obtěžovat svou přítomností.“

„Zaprvé, slečno, pokud byste mne obtěžovala, dávno bych se s vámi nebavil. Zadruhé jsem se nikam neschoval, prostě a jednoduše jsem se stáhl, neboť jsem odmítal každý den bojovat s osočováním, podezíráním, pomlouváním a Merlin ví čím ještě dalším,“ seznamoval ji klidným, ale přesto tvrdým a nekompromisním tónem, se svým pohledem na věc. „Zatřetí – Obi kupuje stále to samé, protože mi stereotyp vyhovuje a dokonce jsem nucen uznat, že vaše pečivo je jedno z nejlepších, jaké jsem za poslední léta ochutnal.“

„Děkuji,“ překvapilo ji, s jakou otevřeností s ní mluví.

„A teď, pokud mne omluvíte, bych se měl vrátit ke své práci,“ naznačil, že jejich rozhovor je u konce.

„Já…“ zvažovala, jak se rozloučit, aby si nějak ponechala otevřená vrátka pro případnou další návštěvu. Nechtěla s ním ztratit kontakt, vyzařoval jakousi auru a ta ji k němu přitahovala jako můru světlo lampy. Nebyla to přitažlivost ve smyslu lásky, ale zvědavost. Symbolizoval odvahu, odhodlání, vědění, tajemno, bolest, smutek… Bylo kolem něj tolik otázek, na které chtěla znát odpovědi.

„…se teď zvednu a zavřu za sebou dveře zvenku,“ dokončil za ni Severus. „Pokud byste snad měla neutuchající potřebu se sem vrátit, pak za týden v tu samou dobu. A důrazně vás upozorňuji, že pokud se zpozdíte, propásnete svou šanci, slečno.“

„Přijdu přesně,“ slyšela sama sebe vyslovit.

Severus by si nejraději vrazil facku. Jak ho, u Merlinova pelichajícího vousu, napadlo pozvat ji k sobě? Dobrá, škoda zřejmě již byla napáchána a podle mudlovského přísloví se nemá plakat nad rozlitým mlékem. Konec konců měl z dnešního večera celkem pozitivní pocity a nebude na škodu jednou týdně strávit večer jinak, než s knihou v křesle nebo u nějakého ze svých výzkumů. Ne že by se snad od slečny Grangerové mohl dozvědět něco, co ještě nevěděl. Na druhou stranu – ona se mohla něco naučit od něj a jeho jenom potěší, když si připomene, jak krásný je pocit mít nad někým převahu.

******

„Nevěřím, že neochutnáte,“ divila se Hermiona překvapeně.

„Nejsem pokusný králík. Snad si nemyslíte, že na sobě nechám testovat nějaký váš pekařský počin,“ vysvětloval na svou obranu.

„Banánový koláček ještě nikoho nezabil,“ snažila se ho přemluvit.

„Jistě, protože ho zatím nikdo nevyzkoušel a já odmítám být první,“ čertil se dál.

„Jste jako malé dítě, já váš vylepšený lektvar proti rýmě vyzkoušela bez zaváhání,“ nebyl to nejlepší argument, ale jiný ji nenapadl.

„Jak tohle můžete srovnávat?!“ nebylo jasné, zda se ptá, či zuří.

„Tak jinak, co když si ho rozdělíme napůl?“ navrhla.

„Proč ho mám testovat zrovna já, nemáte po ruce nikoho lepšího?“ remcal dál.

„Ne, a navíc jsem si myslela, že kombinaci sladkého banánu a hořké čokolády dokážete ocenit zrovna vy,“ pokoušela se ho navnadit.

„Fajn, tak napůl,“ rezignoval, jinak by se jí nezbavil. Celý den krájel a krouhal mandragoru a vážně neměl náladu se do půlnoci dohadovat. Jejich rozhovory ho obvykle bavily, sem tam z nich vzešlo i něco podnětného, ale dnes mu to přišlo zbytečné a otravné.

„Co vás dneska kouslo?“ Hermiona mu podávala talířek s polovinou koláčku a pusa byla rychlejší než mozek.

„Máte dojem, že vás považuji za svou vrbu?“ mohl být milejší, jenže se mu nechtělo, začínala na něj dopadat únava.

„No, klidně si sedněte k té za domem, ale tady je alespoň teplo,“ usmála se.

„Fajn, vy ženská jedna neodbytná,“ rezignoval, „do svého nového lektvaru potřebuji mandragoru, ale nakrájená, nakrouhaná, nastrouhaná ani nadrcená být nemůže. Stejně tak nepřipadá v úvahu sušená, či vývar z čerstvé.“

„A být tam musí?“ položila doplňující otázku.

„Do svého nového lektvaru POTŘEBUJI mandragoru, čemu jste na tom nerozuměla?“ probodl ji pohledem.

„Jen klid, dejte si koláček,“ dobírala si ho. „A co udělat výluh ze sušené?“

„Zajímavé,“ podotkl a zamyšleně se díval do prázdna.

„Ten koláček nebo můj návrh?“ pozorovala ho, jak sedí v křesle, v jedné ruce talířek, ve druhé lžičku a pohled upřený kamsi před sebe.

„Hm?“ absolutně nevnímal její přítomnost, soustředil se jen na to, zda by mohla mít pravda – zrovna ona.

„Je tu hrozné vedro, asi se svléknu donaha. Co vy na to?“ netušila, kde se v ní vzala ta drzost. Odpovědí jí bylo jen ticho. „Myslím, že už půjdu. Za týden mi řeknete, jestli jsem měla pravdu.“

„Cože?“ probral se z letargie.

„Že už půjdu a vy mi za týden řeknete, jestli jsem vám poradila správně,“ rozloučila se.

******

„Jsem v šoku,“ žasla nad prostřeným stolem a nádherně vonící pečení.

„Jestli řeknete, že muži do kuchyně nepatří, vyrazím s vámi dveře,“ důrazně ji varoval.

„V žádném případě, jen jsem si dovolila vyjádřit údiv nad skutečností, že představa kdysi obávaného profesora lektvarů v zástěře je poněkud… zvláštní,“ až teď jí došlo, že šlápla vedle.

„Vařit se dá i bez zástěry,“ mračil se. Připomínka minulosti ho zasáhla víc, než by si byl ochotný přiznat.

„Omlouvám se,“ pokusila se napravit škody.

„Vnukla jste snad Voldemortovi myšlenku o jeho nadřazenosti a mě přiměla dopustit se osudové chyby v úsudku?“ tázal se klidně.

„Ne,“ špitla po chvíli zaváhání.

„Pak se nemáte za co omlouvat. Stalo se, minulost nezměníme, tak proč se v ní neustále rýpat,“ uzavřel diskusi, ale Hermiona se nemohla zbavit dojmu, že svou neuváženou poznámkou celý večer zkazila. Jedli takřka v tichosti. Bylo to výborné. Přijala nabízenou sklenku vína. Severus se ponořil do vlastních myšlenek. Říct, že minulost by se měla hodit za hlavu a udělat to byly dvě naprosto odlišné věci. Snad si nemyslel, že dokáže strávit celý zbytek života v ústraní? K čemu jsou jeho experimenty a nové lektvary, když je nemá jak prezentovat? Jistě, mohl jednat přes prostředníka, používat pseudonym. Možností bylo nepřeberně, ale vyhovovalo by mu to? A jak dlouho zamýšlel lpět na Lily? Možná přišel čas, aby se pohnul z místa kupředu, nikoli zpět.

„Pane…“ promluvila na něj Hermiona. „Severusi?“ položila mu ruku na rameno, když ani napodruhé nezareagoval. „Jste v pořádku?“


„Grangerová,“ otočil se a udělal krok směrem k ní. „Mlčte!“ instinktivně ucouvla a narazila zády na rám dveří. Sklonil hlavu a políbil ji. Snad ze strachu, aby zase neplácla nějakou pitomost, nebo čistě jen proto, aby se věci… rozhýbaly.

10 komentářů:

  1. Předem děkuji za dáreček! A jdeme komentit. Pekárnička - jo, Herma, tu bych taky brala. Ale jen tak pro zábavu, kdy se člověk nemusí ohlížet, jestli bude mít na nájem atd. No to jsem odběhla od tématu :-D
    Na objednávku? Hm... Tak na víkend bych si prosila red velvet cake :-) Happy hour - s čím jen to mám spojené... mekáč? OK elektro? ty jo já fakt nevím :-D
    Ano, nebylo pochyb, že Snape je na sladký a měl by mít nějaký pohyb :-D
    Heh? Pozvání? Tak rychlé a po tak laciném psaníčku? Severusi! Já chci taky!
    Skřítek Obi - když nevíte coby... ehm :-D
    To jejich popichování bylo roztomilé :-D Ale nedozvěděla jsem se, jestli mu to chutnalo nebo ne :-D No, za to mu očividně chutnala Herma :-D Claire mi předpovídala, že si budu stěžovat na nedostatek cukru v závěru, ale já myslím, že toho cukru bylo v těch sladkostech až až a mě se to líbí. Nevypadá to, že by ji plánoval vyrazit či tak něco, takže já jsem spokojená. Kdybys to ukončila v momentě, kdy jí prská nechutný muffin do tváře, pravděpodobně bych prskala i já :-D Líbilo moc, děkuji velmi pěkně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo! :)
      Čteš mi myšlenky :) místo obchodní akademie jsem chtěla jít na učňák obor pekař/cukrář :D no, neprošlo mi to :D
      oooo - red velvet... hrozně se mi ten korpus líbí, ale ještě jsem ho neprubla - máš recept? :D
      Happy Hour? tý jo... asi elektro :) k mekáči mi to nějak nesedí :)
      Snape je na sladký? Ty, já bych ho na to jako netipovala, ale je to zajímavá myšlenka :D
      Pohyb? jako běh? plavání? šerm? či slovo na es? (samozřejmě myslím třeba sečení zahrady nebo tak něco :D)
      To víš - v jednoduchosti je kouzlo - dvoustránkový dopis by letěl rovnou do koše aneb odvážnému štěstí přeje! :D
      Nevím proč, ale mám se jmény pro skřítky problém - zásadně mě žádná nenapadají, tak mám Kolbyho a Obi a používám je pořád :D (a ano Obi prostě vznikl v souvislosti s mou prací, jsem magor!)
      Tak jestli mu chutnalo nebo ne - na to se budeme muset zeptat :D
      Já vím, toho cukru je tam fakt málo - ale znáš mě... já na to fakt nemám buňky ani myšlenky :D spíš mě lákají "rafinované" konce :)
      Ještě jednou se budu opakovat - moc rádo se stalo ♥

      Vymazat
  2. No, já chtěla jít na gympl, takže nic :-D ale baví mě to, ale jak jsem psala, spíš rekreačně, ne že by člověk musel přemýšlet, zda ho to uživí a tak :-)
    Mně k němu pasuje nějaká taková tajná slabůstka v podobě exstra hořké čokolády s malinami :-D A slovo na es... to mi připomíná... sssss... nagini :-D
    Kolby :-D :-D Ještě lepší jak Obi :-D
    Líbilo se mi to, cukr vynahradil ten rafinovaný cukr :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gympl? Seriously? teda... připadám si... zahanbeně :D:D
      Přesně! Jako koníček je to mnohem lepší :)
      sssss... nagini! to je pojem století:D zase se tu tlemím jako magor!
      Co máš proti Kolbymu? :D:D
      Tak hlavně, že se líbilo, to je nejpodstatnější! :)

      Vymazat
  3. Moc pěkná jednorázovka. Hermoina v pekařství byla super myšlenka. Ti dva prostě patří k sobě. scully

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) jsem ráda, že se líbí :) ze začátku jsem z toho byla trošku rozpačitá, zasekla jsem se a nemohla se hnout :) o to jsem raději, že vám dělá radost :)

      Vymazat
  4. nad
    Neuveríš, ale poviedku som dočítala asi na tretí raz. (však vieš, čo sa mi deje doma :D)
    Zápletku Hermiona /Severus ani nebudem komentovať. Iba Ááách, mhmmmm, úžasné!!!!!
    Áno, áno! Páčilo sa mi to.
    Chudáka Anne si už viac nespomenula, chápem že bola iba posúvacou figúrkou, aby Hermi nepôsobila ako Mary Sue, že je okrem geniálnej právničky aj geniálna kuchárka.
    Ale mne sa tá postavička páčila :D Hneď sa mi začala pred očami asociovať Čokoláda a bolo vymaľované.
    Tak vlastne aj Hermi "utiahla" Severusa na sladké :D:D:D:D
    Vendi, podarila sa Ti krásna poviedka!!!!
    Vďaka.
    Wixie - ♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlatí a víš, že tomu docela i věřím? :)
      Tetelím se blahem na skutečností, že se minidílko líbí :)
      Herma není všemocná! Poslední dobou se trošku vyžívám v tom dělat z ní obyčejného člověka a ukazovat na její nedostatky a na skutečnost, že neví a neumí všechno :D
      jééé - Čokoláda - myslíš ten film? Moc se mi líbil :)
      No co no - nač taky jinak utáhnout chlapa - na žrá... jídlo! :D
      Já děkuji ♥

      Vymazat
  5. Wow a mňam. Herm sa vzdala pseudo kariery a vrhla sa na tenký lad podnikania. Ze vzdy bola vo všetkom dobra aj toto jej ide aj keď v malom. Severus na sladké.. chlapa vždy nalomi dobrá kuchyňa ha ha. A že to vzal hopem...dvě muchy jedou ranou...tichá Herm a žena v jeho náruči...čo by si viac mohol priat. Mami

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prostě ukaž mi chlapa, kterýho neutáhneš na dobrý jídlo :D :D díky

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)