BMSK 14 - Rozbor

Potvrdí se Severusova teorie? Jaký bude další postup? Jak dopadne již dříve avizovaná inspekce a komu vůbec svěřilo ministerstvo kouzel tento úkol?

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

kapitola čtrnáctá – Rozbor

Krev z rány na pravém předloktí stékala do stříbrného kalíšku. Přesně třicet tři kapek.

„To ticho mě děsí,“ špitla Hermiona a podávala mu gázu namočeno v odvaru z třemdavy.

„Mám vám snad vyprávět pohádku?“ ošil se.

„Tak jsem to zrovna nemyslela, ale mohl byste mi říct, co děláte. U podobné záležitosti jsem ještě nebyla,“ nedokázala skrýt zvědavost.

„Snad se mi tu nesnažíte tvrdit, že dáte přednost praktické ukázce před možností přečíst minimálně tři knihy a vše z nich opsat do eseje?“ rýpl si.

„Křivdíte mi,“ zamračila se a probodávala ho uraženým pohledem.

„Hm,“ nevěřil, že by se pletl a ona se změnila, ale když to chtěla, taky to dostane. „Vezměte si ten grimoár a čtěte nahlas,“ vyzval ji a ukázal na velice staře vypadající svazek v černé kůži ležící na stole. „Je tam záložka. Předpokládám, že runy vám nedělají problém. Pokud přece jen, dám vám překlad.“

Nepotřebovala ho, ke knize skoro doběhla. Horlivě ji otevřela a začala číst:

„Zkouška krve otrávené,

vše tajemstvím zahalené.

Stříbro cestu ukáže,

máš-li dosti kuráže.

Kapek počet přesný dáš,

odhalí, co zjistit máš.

Krev jednorožce z úcty daná,

pomohla ti mladá panna.

Ke své krvi její přidej,

teplotu však řádně hlídej.

V bodu varu jehly z Pekkaly,

přidej semínka bílé Hialy.

Vyčkej minut rovných dvou

pak zlo ukáže ti barvu svou.“

Zatímco Hermiona předčítala, Severus plnil pokyny.

„Jak víte, kolik čeho přidat?“ tázala se, „tady to není napsáno.“

„Není, to máte pravdu, musíte otočit o stranu zpět,“ poučil ji Severus a stále si užíval její rozpaky.

To dělá schválně! Blesklo jí hlavou. Další pozornost se stočila na lektvar, který se právě zbarvil do zlatohnědé.

„Jak zní rozsudek?“ kývl směrem ke knize.

Hermiona horlivě listovala a hledala text k příslušnému odstínu a nahlas přečetla:

„Když zlatohnědou barvu zříš,

hadí jed, jak jistě víš,

koluje teď krví tvojí,

uvař lektvar hvězdy trojí.“

„Hadí jed, takže má teorie byla-“ Severus nemohl skrýt spokojenost se svým úsudkem.

„Správná,“ přiznala Hermiona velice nerada. „Ale o lektvaru trojí hvězdy jsem nikdy neslyšela ani nečetla,“ dodala.

„To se ani nedivím, jeho příprava je dost neobvyklá a popsaná jen ve dvou knihách, které jsou velmi vzácné,“ poučil ji Severus.

„A vy je zajisté máte,“ odfrkla si Hermiona, kterou jeho věčné poučování začínalo rozčilovat.

„Ne,“ řekl, jako by se nechumelilo, „ovšem vím, kdo je má,“ doplnil, když viděl, jak se nadechuje k nějaké další poznámce. „Takže, pokud mne omluvíte, půjdu je obstarat.“

„Jdu s vámi,“ zvedla se k odchodu.

„Ani náhodou!“ zastavil ji. „Poslední, co s sebou potřebuji, je garde ve vašem provedení.“

„No dovolte!“ urazila se, „nemíním vás spustit z očí.“

„Nedovolím! Stojíte mi za zadkem celý den, jestli nechcete přijít k úrazu, tak si teď půjdete po svém a vrátíte se sem zítra,“ doporučil jí relativně klidně. A než stihla Hermiona cokoli dodat, zmizel v zelených plamenech a jeho poslední slova zněla: „Herbal Pearl.“

*****************

„Co ta tady dělá?“ zastavila se Hermiona, když na konci chodby spatřila Dolores Umbridgeovou v doprovodu Minervy. Šla zrovna do knihovny. Po dobu Severusovi nepřítomnosti se rozhodla, že se pokusí zjistit něco víc o hadech.

„Vrací se na místo činu,“ promluvil za ní tiše sametový hlas.

„Zdálo se mi to nebo jste se právě pokusil o vtip?“ řekla nahlas, i když si to původně chtěla jen myslet, pusa ovšem byla rychlejší.

Severus to nijak nekomentoval.

„Jak dlouho bude trvat ten lektvar?“ zeptala se ho a dál upřeně sledovala hovořící dvojici před nimi.

„Už zraje, do večera bude hotový a doporučuji zmizet z jejich zorného pole,“ podotkl.

„Chci být u toho, až si ho vezmete, je nevyzkoušený, musím na vás dohlédnout,“ poučovala ho jako malé dítě a pak si vzpomněla na jeho poznámku: „Proč zmizet?“

„Pozdě,“ ušklíbl se a elegantně zaplul za roh.

Hermiona hlasitě vzdychla, růžový přízrak si to hasil přímo k ní a co víc, s děsivě úlisným úsměvem.

„Dobrý den, slečno Grangerová, co pohledává bystrozorka v Bradavicích?“ pronesla nepříjemně sladkým hlasem.

„Dobrý den, madam Umbridgeová, doplňuji si vzdělání,“ odpověděla.

„Zrovna vy? Jak překvapující,“ zakroutila hlavou Dolores.

„Potřebovala jsem si zlepšit znalost lektvarů pro další akci, kdo jiný by mohl být lepším učitelem než profesor Snape? Nemám ovšem oprávnění sdělovat jakékoli podrobnosti, to zajisté chápete,“ pokusila se z toho slušně vybruslit.

„Zajisté,“ přikývla Dolores a pokračovala ve své cestě.

„Právě jste lhala inspektorce,“ vrátil se k ní Severus, který si nemohl odpustit rýpnutí.

„Opravdu? Ještě ji můžu doběhnout, některé pikantnosti ze zákulisí vašeho života by ji určitě zajímaly, mám?“ nejlepší obranou je útok a Severus si naběhl sám. Místo plýtvání slovy založil ruce na prsou a probodl ji pohledem.

„V půl osmé vás čekám. Přijďte později a nepustím vás dovnitř,“ sdělil stroze a odešel. Bylo mu jasné, že bude před jeho dveřmi stepovat pět minut předem, minimálně!

*****************************

„Vypadá to naprosto příšerně,“ ošila se odporem nad hustou šedou tekutinou, páchnoucí po spálených pneumatikách s kočičí srstí.

„Vaše podpora a soucit jsou ohromující,“ zasyčel.

„Pardon,“ omluvila se, „určitě jste ale pil horší věci,“ zkusila to jinak.

„Hm,“ zahuhlal a dál to nekomentoval. Prostě do sebe ten hnus vyklopil, aby už to měl za sebou.

„Jak je vám?“ tázala se netrpělivě.

„Naprosto skvěle, nic lepšího jsem nikdy v ústech neměl, v žaludku mám jak v nebi a cítím čerstvý horský vzduch,“ zamručel.

„Jako vážně?“ nevěřila mu ani slovo.

„Ne!“ odsekl.

„A dál?“ nenechala se rozladit.

„Nic, čekat. Bude chvíli trvat, než se krev vyčistí, zítra ve stejnou dobu si mám dát další dávku,“ vysvětlil.

„To bude všechno?“ nezdálo se jí, bylo to moc snadné.

„Potom se musím vyspat s pannou, praštit Harryho Pottera a postavit se třikrát na hlavu,“ nevydržel to, přiváděla ho k šílenství! „Musí se zopakovat rozbor krve.“

„Ach tak,“ skoro zívla. Celé si to představovala maličko… akčnější.

„Nevím, jak vy, ale já si teď dám sprchu a půjdu spát,“ pokusil se ji taktně vyhodit.

„Takhle brzo?“ určitě jí znovu lhal. „Jestli si myslíte, že vás nechám bez dozoru po požití vzácného, skoro neznámého lektvaru, jste na hodně velkém omylu!“

„Za pokus to stálo,“ ušklíbl se a šel raději do sprchy. Rozhodně neměl chuť na další plodný rozhovor.

**************************

Večer strávili v poklidu, každý nad svou knihou. Severus v posteli, Hermiona v křesle. Sem tam si ho nenápadně prohlížela. S brýlemi na nose vypadal neuvěřitelně sexy, až ji polilo horko. Zatnula ruku v pěst… nehty se jí zarývaly do kůže. Takový malý trest za nevhodné myšlenky. Když usnul, sfoukla svíčky, přikryla se dekou a pokusila se usnout. Její záda ale podivné polohové kreace neschvalovala. Začala koketovat s nápadem lehnout si vedle Severuse Snapea na volnou polovinu postele. Ležel prakticky bez hnutí, určitě by mu nepřekážela. Odhodlala se – potichu a opatrně si lehla na kraj, aby se matrace nepohnula a nevzbudila tak spícího profesora.

Klidně spal, netísnila ho žádná noční můra, po dlouhé době byl vyrovnaný. Najednou ale ucítil zvláštní vůni… něžnou… lákavou… přitažlivou… podmanivou… Snažil se ji zařadit. Otočil se na levý bok, protože tím směrem se mu zdála intenzivnější. Natáhl ruku, měl pocit, že by se jí dokázal dotknout. Místo toho ucítil cosi měkkého a důvěrně známého. Přitáhl si TO blíž k sobě a tělem mu projela nepopsatelná vlna touhy. Políbil jemný povrch velice připomínající kůži, na své tváři ucítil pohlazení, pootevřel ústa a nechal se unášet tím krásným snem…