pondělí 22. prosince 2014

Den dvacátý druhý

Jak to dopadne, když spojí síly Hermiona Grangerová a Harry Potter? Možná budete překvapeni... ale ne víc než Severus...

Díky a věnování dnes patří třem zlatíčkům: Claire, Sevia a Martina




Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.


Severus vytvořen pomocí ChibiMaker, křídla a dárečky staženy z openclipart.

22.12. 

Hrad zel prázdnotou. Tedy ne doslova, ale částečně. A i to Severusovi stačilo ke spokojenosti. Léta ho naučila skromnosti… občasně, aby se neřeklo. Hodlal si užít večer klidu a spokojenosti. Dokonce po dlouhých letech dostal chuť zapálit si doutník, což se stávalo naprosto minimálně. Nikdy této neřesti úplně nepropadl, avšak ani ji stoprocentně neodsoudil. Rozhodl se nejprve projít ztichlými chodbami, a pokud bude nadále pociťovat potřebu kvalitního kubánského tabáku ve svých ústech, podlehne. Nemohl tušit, že večer vezme úplně jiný směr.

Hermiona Grangerová se nespokojila jen s ingrediencemi a vstupenkami na striptýz. Opatrně a po špičkách chodila kolem Harryho, aby mu vnukla myšlenku, jak se profesorovi, dříve tolik nenáviděnému, odvděčit a dát mu odpovídající dar, který měl být zároveň milým a pozorným gestem. Ovšem nic není zadarmo a Harry Potter má také svou hlavu. Takže jistou vizi přijal, ale zaonačil to po svém. A když s neviditelným pláštěm a návrhem přišel celý nervózní za bradavickou ředitelkou, shledal, že jeho záměr se shledal s nadšením a hlavně… a to bylo hlavní… souhlasem.

Schovaný v bezpečí svého pláště, kladl na podlahu útržky z pergamenu, hezky jeden po druhém od Severusových dveří až do umývárny, kde se nacházel vchod to Tajemné komnaty. Zašeptal hadím jazykem, zámek se za hlasitého vrzání odemkl a Harry vešel. Na zem položil malou černou krabičku a přes ni rudou růži. Zhluboka se nadechl, odstoupil stranou a vyčkával.

Severus si všiml kousíčku pergamenu ležícího na zemi, zvedl ho a díval se na uhlově černé písmenko E a tři tečky. O několik kroků dále našel další… a potom další… za rohem ještě jeden… jako drobečky z perníku ho kousky dovedly před obrovské otevřené dveře. Ignoroval vnitřní hlas, který křičel, ať se otočí na podpatku a vrátí se zpět. Mohla to být past, a jestli se za ním těžká brána zaklapne, nedokáže ji žádným kouzlem otevřít. A hadí jazyk neovládá… přesto nedokázal odolat. Na zemi spatřil menší krabičku a rudou růži. Působilo to v tom vlhkém a temném prostoru dost nepatřičně. Shýbl se a oba předměty sebral. Neodolal a přivoněl k růži. Opatrně odklopil víčko a leknutím (nebo snad šokem) upustil nevinnou květinu, která dopadla do kaluže. Stejný osud potkal i víko, které konsternovanému Severusovi vyklouzlo z ruky. Z ničeho nic střípky pergamenu, které dával do kapsy, vylétly a před jeho očima se jako puzzle složily, aby si mohl přečíst text:

I NA TĚCH NEJTEMNĚJŠÍCH MÍSTECH LZE NAJÍT SVĚTLO A ŠPETIČKU NADĚJE… KAŽDÝ MŮŽE ZAČÍT ZNOVU.


Držel v dlaních zarámovanou fotku… byl na ní on a… Lily… kdysi jsi pohřbil v Komnatě nejvyšší potřeby. Hluboko, daleko, ukrytou, zapomenutou, uzavřenou vzpomínku na minulost, lásku a bolest. Nikdy si nepřipustil, že by měl… že by mohl… že by chtěl… Dost možná budou ty nechtěné dary k něčemu dobré, přinejmenším tento. Severus Snape totiž pocítil něco, co už ho dlouho nepotkalo… touhu. Ale nehledejte žádnou chlípnost! To zase ne! Prostou a jednoduchou touhu najít spřízněnou duši… Chvíli si bude myslet, že ho jen nakazilo kouzlo Vánoc, ale brzy prohlédne a jeho život už nikdy nebude stejný…  ale o tom třeba zase u jiné povídky…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)