neděle 18. ledna 2015

Poslední případ: kapitola třetí


Povídka pokračuje. Vyváznou Red a Lizzie ze zajetí?

PS: seriál v současné době běží na tv Nova - každé pondělí a úterý po 22té hodině. Varuji vás, je to na vlastní nebezpečí, překladatele bych pověsila za nohy do průvanu a udělila mu doživotní zákaz práce! To, co předvádí, je urážka dobrého vkusu a zdravého rozumu. Ve kterém světě  s "ee" čte jako "ej"? Kdo z vás z hlavy ví, co znamená v češtině slovo konsierž? Nehledě na skutečnost, že to ani české slovo není! A to jsem, moji milí, vydržela jen 15 minut. Víc by mě stálo život. Díky za partičku z neXtWeek.cz a jejich výbornou práci, kterou na titulcích odvádějí!  



Prohlášení: Povídka vychází z událostí v první řadě. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v řadě druhé, případně v řadách dalších. Všechny postavy, které k  datu 30.8.2014 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejím tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku. Píšu pro sebe, pro své čtenářky a pro zábavu.

V povídce se mohou objevit anglické výrazy nebo i celé věty, protože někdy je prostě originál lepší, výstižnější a vzhledem k předloze by překlad všechno zabil (stejně, jako tv Nova, ta to zabila definitivně).




***3***

„Obávám se, že ty naopak přeceňuješ schopnosti svých lidí. Nikdo vás nemohl najít takhle rychle,“ ovšem jeho samolibý úsměv zmizel stejně rychle, jako se objevil, protože Dembe ho právě střelil do ramene.

„Tolik ke schopnostem mých lidí,“ podotkl Red. Když ho Dembe rozvázal, vytáhl si nůž z nohy. Rána sice krvácela, ale nebyla nijak hluboká. Což se nedalo říct o té, kterou Dane způsobil Elizabeth. „Tak jo, jednu kravatu mám u Donalda a druhou u tebe.“ Rozvázal si uzel a klekl si k Lizzie, aby jí mohl nohu zaškrtit nad ránou a zastavit tak krvácení. Dembe se zatím postaral o jejich únosce. „Lizzie, mluv se mnou, nesmíš ztratit vědomí,“ zvedl jí bradu.

„Je mi zima a chce se mi spát,“ řekla malátně. Opravdu jí nebylo dobře. Třeštila jí hlava, nohu měla v jednom ohni a cítila závrať, přestože seděla. Chytila Reda za ramena ve snaze se opřít a najít stabilitu.

„Všechno bude v pořádku,“ vzal ji do náruče, posadil na zem, aby byla zády opřená o zeď. „Zhluboka dýchej, musím něco dokončit a hned se k tobě vrátím,“ přikryl ji svým sakem, a pokud už neblouznila, vtiskl jí polibek do vlasů.

Red přešel k Danemu, kterého zatím Dembe posadil do křesla, ve kterém před chvílí seděl Reddington. Rameno mu krvácelo, přesto se smál.

„Víš, měl jsem to čekat. Varovali mě, že s tebou není lehké pořízení,“ humor ho neopouštěl a jeho ironický smích naháněl Elizabeth hrůzu.

„Jeden by předpokládal, že když si dáš takovou práci s mým únosem a zjišťováním mých potencionálních slabin, zvážíš i ostatní okolnosti. Ovšem zoufalí lidé, dělají zoufalé věci, to dokážu pochopit. Na druhou stranu musíš pochopit i ty mě. Podobné chování totiž nehodlám tolerovat. Takže, odkud máš informace o mé osobě?“ namířil mu bez zaváhání pistolí mezi oči.

„Když ti to řeknu, nebude už důvod nechat mě naživu,“ pokusil se vyjednávat Dane.

„Pokud to bereš takhle, nedáváš mi dvakrát na vybranou,“ usmál se Red a dloubl ho hlavní do krvácející rány. Dane sykl bolestí a snažil se uvolnit. Marně.

„Newton Phillips,“ zasténal Dane.

„Věříš na duchy?“ Red naklonil hlavu, stiskl čelist a probodával svou oběť přísným pohledem.

„Ne, proč?“ nechápavě zavrtěl hlavou Dane.

„Protože Newton Phillips je skoro rok po smrti,“ ušklíbl se Reddington. „Zkusíme to znovu, kdo je tvůj informátor?“

„Představil se jako Newton Phillips, předal mi složku, já zaplatil a bylo hotovo,“ odpověděl s vědomím, že to Reddingtona neuspokojí.

„Jak jsi ho kontaktoval?“ pokračoval Red ve výslechu.

„Podařilo se mi zaplatit špeha v NSA, byl jsem tak blízko k pravdě, ale pak se to sesypalo jako domeček z karet. Ve chvíli, kdy jsem chtěl všechno vzdát, přišel tenhle člověk a nabídl mi obchod. Pět milionů dolarů za to, že mi pomůže pohnout se z místa. Už několikrát jsem narazil na tvoje jméno a chtěl se s tebou spojit. Zdá se však, že nejednáš s nikým, koho v danou chvíli nepotřebuješ nebo pokud člověk nemá něco, co bys mohl později využít. Takže tohle byla cesta a já se po ní vydal,“ vyprávěl Dane odevzdaně svou část příběhu.

 „Měl ses snažit na mě udělat dojem a ne zaútočit, bohužel ti tohle ponaučení k ničemu nebude,“ nemohl ho nechat naživu, ne snad proto, že by mohl vyzradit, co o Redovi zjistil, ale čistě z principu a především pro výstrahu jemu podobným.

„Můžu ti být užitečný,“ zkusil Dane nasadit prosebný tón.

„To jistě… mrtvý.“ Jeden jediný výstřel zpečetil únoscův život.

„Tys ho...“ chtěla ze zeptat, ale v polovině otázky jí došlo, že na odpovědi nezáleží. Slyšela výstřel, a i kdyby ne, bylo jasné, že Red nenechá bez trestu nikoho, kdo na něj vztáhl ruku. A nedej Bože, pokud se dotkl jí. Neměla chuť řešit morální stránku věci, byla unavená, zraněná a měla vlastní, mnohem důležitější, problémy. Raymond Reddington byl kdo byl. S tím nic dělat nemohla.

„Je čas jít,“ zašeptal, když ji znovu bral do náruče. Dembe otvíral dveře a dával pozor, aby v cestě nebyla jediná překážka. Pomohl Redovi do auta, vzal telefon a podle instrukcí informoval agenta Resslera o celé události. Respektive mu sdělil adresu a na dotaz, zda jsou agentka Keenová a Reddington v pořádku odpověděl prosté: „Ano.“

„Asi potřebuju dovolenou,“ Elizabeth se probrala v čistě povlečené posteli hotelového pokoje, oblečená v pyžamu s nohou ovázanou. Evidentně v sobě měla nějaké tišící léky, protože necítila žádnou bolest. Stěhovali se neustále, věci měla sbalené ve dvou kufrech a jedné velké tašce. Ze začátku to bylo jako malé dobrodružství. Nikdy nevěděla, kde stráví noc a že Red uměl překvapit. Hotelové pokoje, honosná sídla, neobývané staré byty, postupem času jí ale začínalo chybět stálé zázemí… vlastní domov… věci na svých místech.

„Kampak?“ vytrhl ji z myšlenek Red, když se pokusila vstát.

„Do koupelny,“ zalhala.

„Pomůžu ti, nesmíš tu nohu zatěžovat nebo ti popraskají stehy,“ podepřel ji, aby mohla doskákat ke dveřím.

„Ty?“ přemýšlela, jak se slušně zeptat, jestli jí to zašíval on.

„Nejsem chirurg, umím toho hodně, ale někdy je lepší přenechat místo odborníkům. Zavolal jsem příteli, který mi dluží nejednu laskavost a ten tě ošetřil. Opatrně,“ zavřel dveře a čekal.

„Co bude dál?“ přerušila ticho, když opět seděla na posteli.

„Pořádně se vyspíš, ráno uděláme převaz,“ říkal to tak neutrálně a klidně.

„Já myslela s případem,“ upřesnila Elizabeth.

„Nic. Dane je po smrti, ty v bezpečí, uzavřeno,“ shrnul celou věc Raymond.

„Snažíš se mi tvrdit, že nebudeš pátrat po tom, kdo za tím stojí?“ nevěřila mu ani nos mezi očima!

„Lizzie, nechtěj vědět o každém mém kroku,“ pohladil ji něžně po tváři a zvedl se k odchodu.

„Počkej,“ chytla ho za ruku, „nechci být sama.“

Na malý okamžik se zarazil. Snažil se udržovat odstup. Jedna jediná chyba by mohla všechno zničit. A on nechtěl chybovat. Tentokrát ne. Lehl si oblečený na volnou polovinu postele, levou ruku složil pod hlavou a pravou objal Lizzie, která se k němu přitiskla. Dnes podruhé jí vtiskl polibek do vlasů.

„Dobrou noc,“ neudělal přesně to, co by očekávala, ale bylo to jedno. Zůstal s ní. Políbila ho na tvář a zavřela oči. Krásně voněl a tlukot jeho srdce působil jako ta nejsladší ukolébavka. 

2 komentáře:

  1. Nuž, čo presne znamená slovo "konsierž", netuším, ale pripomína mi to naše detské pokusy o hovor po francúzsky. Čiže blábol.
    Kapitolka skvelá. Jeden detail mi ale vŕta hlavou, no nechám si ho na osobný rozhovor :D
    Red si drží odstup... uvidíme ako dlho bude odolávať ;)
    Tak zas v nedeľu ;) (dúfam)
    n.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dá se to z kontextu přeložit jako správce nebo zprostředkovatel :)
      Jejky - co jsem tam vymňoukla? :D
      Tak znáš to, stejně jako v předešlé kapitolce - on je tady pánem situace... zatím :D

      Jasně, že v neděli :-* těším se na komentík

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)