The Blacklist - Večírek - díl 2.

Neděle, druhá kapitolka malého úletu aneb jak mi hráblo a napsala jsem slash*. Jak pokračuje večírek a "sbližování" naší dvojice?

Betace: Wixie

Varování: Slash

Párování: Red/Donnie (Raymond Reddington/Donald Ressler) Resslington

Rating: 18+

Počet kapitol: 5 (3786 slov)

* slash = příběh, ve kterém je ukázán vztah dvou postav stejného pohlaví (zdroj)

Videoklip, který za to všechno může:

Prohlášení: Povídka vychází z událostí v první řadě. Nebere v úvahu žádné skutečnosti ani teorie, které budou rozvíjeny v řadě druhé, případně v řadách dalších. Všechny postavy, které k  datu 30.1.2015 figurovali v seriálu The Blacklist stanice NBC, náleží jejím tvůrcům. Všechny přidané jsou smyšlené. Fan fikce nevznikla za účelem zisku

***2***

Přes ochranku u vchodu prošli bez obtíží. Reddington vytáhl z náprsní kapsy růžovou pozvánku se zlatými písmenky, podal ji gorile u vchodu, nabídl Donaldovi rámě a s nonšalancí sobě vlastní vešel i se svým doprovodem dovnitř prostorného soukromého klubu.

Uvnitř vládlo přítmí, na parketu se k sobě tiskly dvojice a pomalu se vlnily v rytmu písně, kterou Donald neznal. „Kde je náš kontakt?“ zašeptal Redovi do ucha.

„Zatím ho nevidím, klid, a netvař se tak vyděšeně, on si nás najde,“ usmál se Raymond a vzal si od procházejícího číšníka sklenku se šampaňským. Kývnutím hlavy dal znamení mladému muži, aby podal jednu i jeho partnerovi.

„Jsem ve službě,“ zaprotestoval Donald.

„Zoufale se potřebuješ uvolnit,“ mrknul na něj Red, přiťukl svou sklenkou k Resslerově a vtiskl Donniemu polibek na tvář. Konsternovaný agent FBI do sebe šumivou zlatou tekutinu vyklopil na ex.

„A dál?“ Donaldovi se postávání na místě nezamlouvalo. Vypitý alkohol ho hřál na prsou. Věděl, že na léky proti bolesti by pít neměl, ale nedalo se jinak. Zoufalé chvíle si žádají zoufalé činy, čím méně si z tohoto večera bude pamatovat, tím lépe.

„Splyneme s davem,“ uculil se Reddington, vzal Donalda za ruku a vedl ho na parket při úvodní melodii písně Total Eclipse Of The Hearth. Donald už se nezmohl na jediný protest. Podruhé tento den se přistihl, jak zkoumá osobu Raymonda Reddingtona. Tentokrát se nezaměřil jen na obličej. Red měl skvěle padnoucí oblek. Dokonale zavázaná kravata od Zegna, jemná a decentní kolínská, dlaně se mu ani trochu nepotily a navíc byly nezvykle hladké, alespoň ta, kterou Donald držel ve své. Druhá ruka ho naprosto nepatřičně hladila po zádech. Red převzal roli vůdce a Don se nechal rád vést, nebyl natolik soustředěný, aby se dokázal postavit Reddingtonově vůdčí osobnosti a prát se, který z nich povede. „Donnie, ocenil bych trochu spolupráce,“ zašeptal mu do ucha sametový hlas a Donald ucítil slabé mrazení na zátylku.

„Dělám, co můžu,“ pokusil se usmát a aby se neřeklo, přitiskl se trochu těsněji ke svému společníkovi. Děsil sám sebe, protože se mu to líbilo. Bylo to vzrušující, neznámé a šokující. Na ty léky by skutečně neměl pít! Nikdy víc!

…And I need you now tonight

And I need you more than ever

And if you only hold me tight

We'll be holding on forever

And we'll only be making it right

'Cause we'll never be wrong

Together we can take it to the end of the line…

Refrén notoricky známé písně hučel Donaldovi v hlavě a on si pohrával s myšlenkou, že Reddingtona políbí. Jaké by to bylo? Jiné než s ženou? Lepší? Horší? Byla by jeho iniciativa oceněna nebo potrestána? A vůbec – jak je na tom Red se svou orientací? Je vyhraněný? Donnie pohledem zkoumal okolí, že by si, navzdory svému předsevzetí, dodal odvahu další sklenkou. Pikolík nikde, tak se zhluboka nadechl a prostě se rozhoupal.

…And I'm always in the dark

We're living in a powder keg

And giving off sparks

I really need you tonight

Forever's gonna start tonight…

Celým jeho tělem projela vlna vzrušení a usídlila se ve slabinách, kde začala nedočkavě pulsovat. Raymondovy rty chutnaly po šampaňském, a pokud se Donnie bál nespolupráce nebo rozhořčení, Redův jazyk mu dával jasně najevo, že jeho rozhodný krok je velmi vítaný. Donald pustil ruku, kterou dosud držel v poněkud krkolomném tanečním postoji a zlehka se dotkl hladce oholené tváře. Reddington neměl vlasy, do kterých by mohl prsty zajet, ale to mu nebránilo, aby si jeho hlavu přitáhl blíž a mohl si tak polibek ještě víc vychutnat. Zůstali stát uprostřed tanečního parketu, nebyli jediný pár ztrácející svůj ostych pod vlivem atmosféry, to však neviděli, neboť se se zavřenýma očima intenzivně věnovali jeden druhému.

„V nejlepším se má přestat, nebo se budeme muset ztratit někam do soukromí a náš kontakt mezitím zmizí,“ zastavil Red z ničeho nic jejich důvěrnou chvilku. Olízl si rty, znovu k sobě Donalda přitiskl a v rytmu hudby vedl svého oněmělého společníka po parketu, přičemž si vzájemně nemohli nevšimnout, že Donaldův malý experiment nezůstal tak úplně bez následků na obou stranách. Zřejmě z toho důvodu bylo v klubu tak mizerné osvětlení a Donald za něj v duchu několikrát poděkoval.