Interview se Snapem - díl 4.

Co si umanul Severus? A uzavře naše dvojice oboustranně výhodnou dohodu nebo si půjdou po krku?  ☺

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím devět sepsáno, celkem tak 12?

počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)

betace: Wixie 

rating: zatím ne, s největší pravděpodobností bude na jednu nebo dvě kapitolky

shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

***část čtvrtá***

“Jak to myslíte?” zeptala se a pevně svírala hůlku, protože ji napadl jenom jediný možný směr, kterým tahle debata směřuje, a to se jí nelíbilo.

“Grangerová, Grangerová, Grangerová, už při našem prvním setkání jsem řekl, že vás nehodlám deflorovat,” zakroutil hlavou a znovu se o krok přiblížil. Bavilo ho, si s ní hrát.

“Tak se laskavě vyjádřete přesně, než vám něco udělám,” pohrozila mu. Už neměla kam couvnout, stála opřená o jeho pracovní stůl. Mohla ho akorát přeskočit nebo profesora uzemnit kouzlem. Ani jedno se jí nelíbilo.

“Položte tu hůlku a podejte mi ruku,” vyzval ji přísně. Trochu nejistě splnila, o co byla žádána a doufala, že toho nebude litovat. “Slibujete,” začal Severus a pevně sevřel její dlaň ve své, zatímco vytáhl z kapsy hábitu vlastní hůlku.  “Že nevyzradíte nikomu nic z toho, co se tu dozvíte, uvidíte nebo uděláte? Že vše ohledně mé osoby zůstane jen mezi námi?” Položil jí otázky a kolem její ruky se ovinul zlatý provazec.

“Slibuji,” přikývla Hermiona šokovaně.

“Výborně a ani to nebolelo,” pronesl Snape suše a pustil ji. “Snad si ještě pamatujete, jaký je trest za nedodržení Neporušitelného slibu,” dodal stroze.

“Jistě, nejsem pitomá,” ušklíbla se. “Už mi konečně vysvětlíte, co jste myslel tím, že vám toho dám mnohem víc?” zeptala se znovu. Ta jeho poznámka v ní vyvolávala strach.

“Právě jste celkem ochotně svěřila do mých rukou svou budoucnost, je snad něco víc?” podíval se na ni přísně. “Možná nadešel čas, abych vám to tu ukázal v poněkud jiném světle,” zvedl obočí a čekal, zda ji i tato poznámka nějak znejistí. Byla nervózní, kdo by nebyl. Severus zašeptal odkrývací kouzlo a ve zdi vedle skříně, ve které Hermiona celkem nedávno skončila nedobrovolně zavřená, se objevily dveře. Snape jí pokynul, aby je otevřela. Hůlku měla stále pro všechny případy připravenou, s bývalým Smrtijedem v zádech jeden nikdy neví, kdy ji bude potřebovat, a nejistě vzala za kliku. Otevřela a zůstala stát v němém úžasu. Dívala se do prostorného pokoje, zřejmě obývacího, který byl zařízen podobně jako prostory v Bradavicích. Starý zámecký styl s velkým množstvím knih a s minimem přeplácaných detailů. Naprosto se to neshodovalo se zanedbanou pracovnou lomeno laboratoří, ve které stále ještě stála. A už vůbec tomu neodpovídal omšelý a zřícený vzhled budovy zvenku. Opatrně vešla, jakoby to snad byla jen fatam orgána a jí se to celé zdálo, protože ji z tolika kotrmelců v životě v jeden den přeskočilo. Ale zárubeň dveří, které se nevědomky prsty dotkla, tam byla, nerozplynula se.

“Grangerová ztratila řeč, nevídaný úkaz,” ušklíbl se Severus za jejími zády.

“Vy prostě neodoláte a musíte zkazit jakýkoli okamžik tím, že promluvíte,” řekla ironicky.

“Pardon, kdybych tušil, že vám k ohromení stačí ukázat mé bydlení, vzal bych vás sem už při vašem prvním vpádu do mého soukromí. Třeba by z toho byl úspěšný průvodce po mém domě s fotografiemi a váš šéf by potom neměl pocit, že vás musí okamžitě vyrazit,” pokoušel ji přísně.

“Jste hrubián,” otočila se na něj rozzlobeně.

“A vy jste nepřestavitelně naivní, ale jak se zdá, v tuhle chvíli potřebujeme jeden druhého,” pousmál se, což byl u něj dost velký nezvyk.

“Jak se oba potřebujeme?” zase přednesl nejapnou narážku a Hermionu už to přestávalo bavit.

“Vy nemáte práci a jste bezdomovec, já mám velký dům a potřebuji prostředníka, který za mne bude vykonávat pochůzky, protože s hlídáčkem se nemůžu tak úplně volně pohybovat a nechci, aby mě někdo stopoval, což se děje pokaždé, když vstoupím kamkoli mezi lidi. A to si Bystrozoři myslí, jak jsou nenápadní,” zavrtěl hlavou. “Jinak řečeno, abyste to pochopila i vy, nabízím vám střechu nad hlavou a zaměstnání.”

“A to je všechno?” dívala se na něj stále nevěřícně.

“Ano a než vaši chorou mysl zase napadne nějaká hovadina, budete mít svůj vlastní pokoj. Rozhodně z vás nemíním udělat zahřívačku své postele. Upřímně jsem si sto procentně jistý, že byste nebyla schopná dostát mým poněkud vysokým nárokům,” prohlásil tajuplně. “Ty dveře vlevo budu vaše, je tam i malá koupelna, jen pro vás. Až si vybalíte nebo se uvolníte, případně cokoli jiného, co si přejete, přijďte za mnou ven.”

Hermiona chvíli čekala, až vstřebá vše, co tu dosud vyslechla. Zahřívačka postele? Vysoké nároky? Kdo si, sakra, myslí, že je? S dost naštvaným výrazem vešla do přiděleného pokoje a byl… dokonalý. Postel tak akorát pro ni, s vysokou matrací, tmavě červeným přehozem a nebesy. Velká skříň, malý stolek se židličkou. Prázdné police, na které bude moct dát své knihy a další dveře. Koupelna byla malá, ale útulná. Zařízená v neutrální bílé. S malou vanou, umyvadlem, toaletou a skříňkou s ručníky. Víc ani nepotřebovala a ve víc rozhodně před pár hodinami ani nedoufala. Odložila kabelku, ve které měla díky zmenšovacímu kouzlu všechny své věci, na postel a vydala se poslušně ven. Vyjít se Severusem Snapem bude oříšek, ale ona už najde louskáček, který na něj zabere. Konec konců, je to stále jen chlap. A ona je možná nezkušená, mladá a naivní, ovšem Nebelvírka! Takže ji ani Zmijozel nevyděsí. Vyšla ven otevřeným poklopem a znovu během krátké chvíle ztratila slova. Venku nebylo po zřícenině ani památky. Stál tu krásný dvoupatrový mlýn.

“Děláte si ze mě legraci?” probodla ho naštvaným pohledem.

“Copak, maskovací kouzla vidíte prvně? A já myslel, že při vašem slavném hledání viteálů jste je sama používala,” zvedl znovu obočí a přísně si ji měřil. “Pro vaše oči už tu není nic skryto, jiní stále vidí zříceninu, ale vy jste dostala jedinečnou možnost spatřit věci přesně tak, jak jsou.”

“Já se vám klaním, vaše blahorodí,” naznačila poníženou poklonu.

“A dost!” zvýšil z ničeho nic hlas. “Všeho moc škodí, i ironie a sarkasmu. Nepokoušejte mě nebo se zapomenu,” dodal výhružně.

“Pardon,” vycouvala poslušně.

“Umíte vařit?” zeptal se po chvíli mlčení.

“Ne zrovna slavně,” přiznala neochotně.

“No skvělé,” zafuněl. “Tak se to koukejte rychle naučit, ve vlastním zájmu. Dobré jídlo je základem fungujícího vztahu.”

Hermiona se jemně orosila. “Tohle bude katastrofa,” zašeptala sama pro sebe.