knihovna  - J. Černá: Perchta z Rožmberka - prokletí Bílé paní

To se má tak… Když celé dětství na hradech a zámcích posloucháte o paní Perchtě z Rožmberka, protože jste jihočeská kachna a každý červen celou základní školu rok co rok jezdíte na výlety zejména do Českého Krumlova a na Rožmberk… utkví vám ten příběh v paměti. Co na tom, že od základní školy uplynulo už… ale kuš! Jinak – jakmile jsem přečetla název knihy a anotaci, bylo jasno! Tuhle beru a žádnou jinou!

                                                                                  

Rok vydání v ČR: 2015

Počet stran: 214

(má čtečka ve formátu epub tvrdí 187 ☺)

Žánr: historický

Vydal: Alpress

Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji serveru palmknihy.cz, kde si ho můžete opatřit za 149,- Kč. Dáváte-li přednost klasické formě, pak vám heuréka ráda napoví, kam se obrátit ☺

Anotace z palmknihy.cz:

Pro její otevřené srdce ji všichni milovali. Perchta z Rožmberka vynikala krásou, laskavostí a dobrotou. S milovaným Petrem ze Šternberka si plánovali budoucnost, avšak otec ji z hamižnosti provdal za opilce Jana z Lichtenštejna. Život s Janem se podobal peklu, a právě proto, když ji manžel na smrtelném loži prosil o odpuštění, Perchta odmítla.

Vendi recenzent amatér:

Ano, jsem ve fázi, kdy vedle anotace, autora, žánru a obalu, rozhoduje i počet stran. Dávám přednost kratším kouskům, protože si tak můžu dopřát pestrost. Tentokrát jsem z nabídky zvolila (důvody vysvětleny již v úvodu) knihu z pera české autorky. Byla jsem zvědavá, zda se mi bude líbit a jestli mi připomene dětství. Milovala jsem návštěvy zámků. I teď je mám ráda. Procházet se místy, kde je znát čas a duch minulosti, ale to odbočuji.

Na každém hradě, který kdy patřil Rožmberkům, visí většinou obraz Perchty. Proč? Protože ji její manžel Jan na smrtelném loži proklel. …dokud se sídla Rožmberků nerozpadnou v prach, budeš na nich bloudit… Také se říká, že kdo rozluští nápis na obraze, ten ji vysvobodí. Dodnes se prý zjevuje. Má-li černé rukavice, blíží se smrt. V případě bílých se narodí dítě a jsou-li červené, vypukne požár. V knize jsou v závěru doplněny záznamy z některých těchto setkání. Věříte na duchy? I to by bylo na jiný článek.

Příběh vychází z dochovaných dopisů Perchty, uzavřené na Mikulově, které odesílala svému otci a bratrům. Mrazilo mě v zádech, tekly mi slzy a hltala jsem jedním dechem. Tak usilovně, až mě mrzelo, že po dvou hodinách a šesti minutách bylo po knize.  Autorka dodala dialogy a dokázala vykreslit strhující příběh, který si mě získal. Zaujala mě i lehkost, s jakou – námětu navzdory – kniha plyne, a mám chuť přečíst si tak od ní ještě něco dalšího. A dokonce i o Perchtě samotné.  

Nečekejte romantiku, ale poutavý historický příběh, který stojí na doložených základech. Dávám čtyři kachničky z pěti. Proč? Protože mi přišlo, že to mohlo být o něco málo… propracovanější. Vznikla příjemná a čtivá jednohubka, která namlsá, ale je potřeba se něčím dorazit, protože dojedete na konec, než se stihnete pořádně rozkoukat. Což mi přijde trochu škoda, neb je to velmi zajímavý a poutavý námět, který by si, dle mého názoru, zasloužil… víc.