Už nikdy víc nebudu pít - ADVENT 2015 - část jedenáctá

Uteklo to nějak rychle a poslední kapitolka je tu. Co myslíte, podaří se naší čtveřici vyzrát na Albuse nebo se budou donekonečna trápit uvězněni kdesi... nikdo neví kde, ale ví proč. Pochopí i Severus? A ještě je otázka... pokud pochopí, ošéfoval to Albus správně? Nic není jednoduché.

Počet kapitol: 11-13

Obsazení: Albus Brumbál, Severus Snape, Hermiona Grangerová, Lucius Malfoy, Raymond Reddington, Elizabeth Keen, Vendi, Nadin, Wixie, Liz, Janinka

Rating: Neblázněte - NE
Betace: Wixie ♥

Klíčová slova: mišmaš, všehochuť, předsváteční úlet, lék na shon, prostě ať je nějaká legrace!

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu i obrázků.

XI.

“Albusi, jestli se nevrátí, tak tě pověsím někam, kde bude průvan, rok tam neprojde živá duše a rám i plátno začaruji tak, že se z něj nepohneš!” pohrozila Minerva stále se houpajícímu starci. Z jejích hrozeb si pranic nedělal. A že vyzkoušela bezpočet variant.

Mezitím Severus stále dumal, Raymond si špital s Elizabeth a Hermiona si připadala čím dál osamělejší. Co se mu honilo hlavou? Analyzoval. Byl už takový. Málokdy jednal impulsivně. Měl dobrý důvod, proč na večeři nešel, jenže Albus to zařídil jinak. Teď tu stál a všechno záviselo na postoji, jaký zaujme. Chtěl do toho prostě vlítnout  a ať se stane, co se stát má. Jenže ta mladá Nebelvírka jeho záměr prokoukla. Nechtěla se do ničeho vrhnout po hlavě. Moc přemýšlela. Ale to on přece taky. Proto tu teď stojí jako idiot a snaží se sám sobě vymluvit něco, co vlastně udělat chce.

Už se nemusí trestat. Svou vinu vykoupil. Má právo na druhou šanci. Kdy jindy než před svátky? Měl by se jí chopit a děkovat, že mu byla poskytnuta, i když senilním pošukem!

“Jsi si jistá, že to opravdu chceš? Začít si… se mnou?” vyslovil nahlas svou největší obavu. Třeba to dělala jen proto, aby se odsud dostali. Hned, jak by byli venku, otočila by. I to je možnost. Lidé, a ženy zvlášť, jsou různí.

“Jak tě mám přesvědčit?” rozhodila bezmocně rukama. On si snad stál na vedení! Severusovi došlo, že se své potencionální budoucí možná přítelkyně dotkl.

“Nijak, to musím já,” popošel k ní. Je přece chlap nebo ne? Má koule? Má! I když sáhnout si pro sto procentní jistotu nemohl, vypadalo by to trapně, uznejte!

“Co tím myslíš?” lekla se. Vypadal tak rozhodně a zaujatě, že se vyděsila. Sama netušila proč. Severus neodpověděl. Došel až k ní, vzal její obličej do dlaní a sklonil se, aby ji mohl políbit. V ten okamžik se objevila mlha všude okolo. Z polibku se probrali zpátky v ředitelně v Bradavicích před šokovanou Minervou.

“Severusi, chlapče, tak přece!” zajásal Brumbál a zhoupl se tak vehementně, že slítl, praštil se hlavou o skříňku a sesunul se k zemi. Minerva ho probodla pohledem a doufala, že si v bezvědomí nějakou chvilku pobude.

“Všechny dokumenty máte na stole, Minervo, já jsem slíbil, že se někam dostavím,” sevřel Hermioninu ruku a než se některá z dam zmohla na slovo, zamířil pryč se své tímto okamžikem bývalé kanceláře. “Dlužím ti večeři,” mrkl na Hermionu, která se za ním tak trochu bránila. Pousmála se. Definitivně něco krásného začíná a pro danou chvíli mohla být ráda, že věci jsou, tak jak jsou… udělali první krok, byť částečně z donucení. Ale kdo by se ptal na okolnosti…

“Zdálo se mi to?” probrala se Elizabeth na gauči a usmála se na Raymonda, který tak nějak ležel pod ní.

“Co myslíš?” pohladil svou partnerku po tváři.

“Chata, dva cvoci, mlha, mizení, pošahaný stařec?” líčila to, na co si zrovna vzpomněla.

“Nic mi to neříká,” zavrtěl hlavou. Lhal, měl stejný rádoby sen, ale s tím se chlubit nemusel. Zaměstnal se jinak.

“Ty máš pod vestou jehličí?” zarazila se Lizzie, když ho svlékla.

“Velmi živý sen,” zasmál se a nakazil i Liz.

The Happy End na druhou