Už nikdy víc nebudu pít - ADVENT 2015 - část druhá

Je více než patrné, že Albus Brumbál má něco za lubem. Garantuji vám... prostě to bude parádní úlet!

Počet kapitol: 11-13

Obsazení: Albus Brumbál, Severus Snape, Hermiona Grangerová, Lucius Malfoy, Raymond Reddington, Elizabeth Keen, Vendi, Nadin, Wixie, Liz, Janinka

Rating: Neblázněte - NE
Betace: Wixie ♥

Klíčová slova: mišmaš, všehochuť, předsváteční úlet, lék na shon, prostě ať je nějaká legrace!

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu i obrázků.

II.

V Londýně mezitím Hermiona seděla v restauraci a při každém náznaku závanu průvanu od otvírajících se dveří zvedla zrak. Doufala, že Severus přijde včas. Byl to velký krok do neznáma a ona ho chtěla udělat. Válka ji změnila, a když ležela zraněná v nemocnici svatého Munga hned vedle Severuse Snapea… sblížili se. Věřila, že by z toho mohlo být něco víc.

Víc z toho rozhodně bude. Otázkou zůstává, jak dalece se to bude lišit od představ jedné z našich hlavních hrdinek. Takže… stav je následující: Severus se zašívá v ředitelně, Albus se vypařil neznámo kam a Hermiona s motýly v břiše tvrdne v restauraci.

“Ehm,” odkašle si postava na obraze na zdi tak nenápadně, jak to jenom jde.

“Prosím?” optá se Hermiona a zarazí ji, že ve svém okolí nikoho nevidí.

“Tady,” špitne ženský hlas ve snaze upoutat její pozornost.

“Přejete si?” změří si naše Nebelvírka velmi spoře oděnou ženu pohledem.

“Nepřijde,” oznámí ji smutným hláskem zrzka na obraze.

“Mýlíte se,” nesouhlasí brunetka u stolu, ale kdesi v koutku duše ví, že je to možné ba dokonce vysoce pravděpodobné.

“Pan Brumbál vám vzkazuje, že nemáte zoufat. O všechno se postará, jen se máte okamžitě přemístit do Bradavic,” vyřídí kompletně svůj vzkaz a obraz se jako kouzlem (ne jako, ale prostě se tak stane) vrátí do nehybné polohy.

Tak, to bychom měli. Albus se znovu usadil to svého houpacího křesla a zavrtěl hlavou nad umanutým černovlasým mužem. Jeho věrný přítel fénix Fox právě proletěl oknem a před viditelně zaskočeného stále ještě ředitele postavil láhev… likér? Tlamolep pro staré ženské? Severus pozvedl obočí a hodil grimasu, se kterou se příčetný člověk nechce setkat.

“No co co co? Za chvíli tu máme dámskou návštěvu, musíme se podle toho chovat,” pokrčil Albus Brumbál rameny a sotva dokončil větu, přivedl sir Nicolas do ředitelny Hermionu. Severus těkal pohledem z obrazu na ducha a na ženu v černých skvěle padnoucích koktejlových šatech div si z toho nezablokoval krční páteř.

“Nejvyšší čas nechat mladé o samotě,” uznal bývalý bradavický ředitel. Kývl na ducha a oba vyklidili pole. Severus horlivě přemýšlel, oč tomu starému bláznovi jde. A protože se takhle z fleku žádného kloudného závěru nedobral, raději přivolal hůlkou dvě sklenky a hodlal risknout obsah černé lahve s ornamenty.

“Nesebral jsem odvahu,” přiznal tiše a podal své společnici jednu ze sklenek.

“Mám ji za nás oba,” pousmála se. Všechno se odehrávalo úplně jinak, než předpokládala, ale bylo to vlastně jedno. Účelem bylo, aby se dnes setkali a to se de facto stalo.

“A drzost také,” usmál se Severus. “Na co si připijeme?” zeptal se, protože neměl nejmenší zdání… jeho mozek dočasně vypověděl službu.

“Na naději,” navrhla Hermiona. V okamžiku, kdy o sebe sklenky zvonivě cinkly, zmizela ředitelna v mlze a oni dva jako by viseli ve vzduchu. Něco se dělo. Nedokázali se pohnout. Svět kolem nich se z ničeho nic rozplynul a začali se točit jako na kolotoči.