neděle 7. února 2016

Interview se Snapem - díl 24.


A je to tady. Jsou svoji. A dál? Na svatební hostinu to nevypadá. Pokud v dnešním díle naleznete chybičky, tak se moc omlouvám. Neváhejte na ně upozornit. Beta má stále zkouškové období a je to jen na mně. Ač se snažím, snadno můžu něco přehlédnout, ale teď už dosti slov a jdeme na dnešní kapitolku.

párování: Severus Snape/Hermiona Grangerová - Snamionka

počet kapitol: zatím 23 sepsáno, celkem tak 25?
počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)
betace: Wixie 
rating: ano, konkrétně na kapitoly s číslem 18-20
shrnutí: Hermiona Grangerová klesla poměrně hluboko. Šlo by to i níž, ale zatím se drží. Jak to dopadne, když se kvůli práci setká se Severusem Snapem, aby nakonec zjistila, že pomoc člověk najde tam, kde ji nejméně čeká? O dalším ani nemluvě...

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.


***část dvacátá čtvrtá***



Obřad to byl v skutku… netradiční. Skládali manželský slib kombinovaný s Nesplnitelným. Ani novomanželský polibek se nekonal. Drželi se za ruce, stáli vedle sebe v místnosti, kde zasedal Starostolec, který chtěl ještě před pár minutami poslat Severuse na zbytek života do Azakabanu. Život je někdy vážně na hlavu.

“No, pane Snape, dáme si na vás pozor,” probodla předsedkyně čerstvě oženěného bývalého profesora nevraživým pohledem a sešlost byla ukončena.

“Díky,” usmála se nejistě Hermiona na Harryho. Možná spolu už dávno nemluvili, ale teď mu vděčili za mnohé. Ona i Severus.

“No, pane Pottere, zdá se, že jsem vaším dlužníkem,” odkašlal si Severus a nejradši by byl neviditelný. Vděčit za život a budoucnost někomu, koho od jeho narození dvakrát nemusíte, protože vám připomíná… no není to úplně příjemný pocit.

“Udělal jsem, co bylo správné, zbytek už je na vás. Opatruj se,” objal Harry Hermionu, a protože ani jemu nebyla nastalá situace dvakrát příjemná, raději vyklidil pole. Sáhodlouhé řeči by k ničemu nebyly a pozvání na cokoli by stejně odmítl. Jen se prostě nemohl dívat na tu očividnou nespravedlnost.

“Půjdeme domů?” otočila se Hermiona na Severuse a pohladila ho po tváři. Její teď už manžel ji místo odpovědi pevně sevřel v objetí. Přitiskla se k němu a mlčela. A on si toho vážil. Nechtěl mluvit, na nic odpovídat, jen ji držet. Alespoň chvíli.

“Jdeme,” políbil ji na čelo, když se úplně uklidnil a byl schopný nejen normálně uvažovat, ale i mluvit. Nepřiznal by to nahlas, ale byl k smrti vyděšený. Jeho život měl skončit. Kéž by smrtí, jenže na něj čekalo něco mnohonásobně horšího… Azkaban, mozkomoři… do konce života. Manželství se proti tomu jevilo jako učiněný ráj. Víc neřekl. To jedno sloveso bohatě stačilo. Sevřel ruku své ženy a vyrazili k místu, odkud se mohli přemístit. Jakmile stanuli před prahem domu, ve kterém spolu stráví zbytek života, jako by zaváhal. Přitáhl si Hermionu za pas k sobě a vroucně ji políbil. Jakási malá náhrada za chybějící novomanželský polibek. Potom ji vzal do náruče a přenesl přes práh. Hermionu to gesto dojalo, ale nechtěla to na sobě nechat znát. Severus nebyl sentimentální.

“Nemáš hlad? Mohla bych něco rychlého uvařit,” napadlo ji. Ráno snídat nemohl a teď už bylo pozdě odpoledne. Sama zatím nepociťovala, že by se měla najíst, ovšem muži to zpravidla mívají jinak.

“Později,” znovu použil jednoslovnou odpověď. Ačkoli spolu žili už před obřadem, který přišel z čista jasna, ovládly Hermionu rozpaky a vůbec netušila, jak se chovat. Ani Severus to nevěděl. Stále nebyl ve své kůži. A co dělat v takové chvíli? Inu… správný muž… nemá v kapse nůž - to je jiný příběh… správný muž v tomto případě zamíří do ložnice naplnit manželství! Svou ženu svlékal bez kouzel. A každý dotek, který mu oplatila, si vychutnával. Byla dar. Ona, její láska, jejich budoucnost. Možná okleštěná pár podmínkami, ale na tom nezáleželo. Miloval se s ní a bude se s ní milovat tak často, jak budou oba chtít. Něžně, dlouze, vášnivě i prudce. Dokáže jí, že nebude svého rozhodnutí litovat. Odevzdala mu zbytek svého života a on se postará, aby byla šťastná.

“Kde se mi touláš?” pohladila ho po tváři, protože se na chvíli přestal hýbat.

“Ztratil jsem se v myšlenkách, promiň,” omluvil se a připadal si jako dítě přistižené při krádeži sušenek z dózy.

“Teď nemáš myslet, Severusi,” usmála se a vyšla mu boky vstříc.

“Grangerová, kdo je tady starší a zkušenější? Já, tak nevyrušuj a nech mě… přemýšlet,” přirazil prudce, až hlasitě zasténala.

“Snapeová, už nejsem Grangerová,” zaťala mu nehty do ramene a usmála se.

“Ticho, mám tu něco rozdělaného,” zadíval se na ni přísně. Hermiona se začala smát jako puberťačka a Severus neměl na vybranou. Musel ji umlčet pořádně dlouhým a poctivým polibkem.

4 komentáře:

  1. Tak ráj jo? hm... myslím, že je to z jeho pohledu reálné... život si srovnají, přeci jen domácnost už nějakou dobu sdíleli... jen to mrně bude oříšek :D
    Liz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Otázka je, jestli ho vůbec chtějí, nicméně na tuto otázku, respektive téma, bych v dalším pokračování asi měla odpovědět :)

      Smazat
  2. No to je roztomilý, prý ráj :D. Tak jim přeji, aby tomu tak rozhodně bylo!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. I já, užil si svoje, ale uvidíme... jestli mě chytne psavá, možná jim ještě do toho ráje pošlu hada :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)