Temná strana - kapitola sedmá

Pokračujeme v krasojízdě. Situace/vztah mezi hlavními hrdiny se nám maličko změnil a je před nimi ještě dlouhá cesta, než se dá do pohybu vše započaté. Každý má své otázky, spoustu otázek, a minimum odpovědí. Každý z nich stojí před různými problémy. Jak se s nimi vypořádají a co na ně čeká dnes?

Rating: zatím není a asi ani nebude - uvidíme - možná k závěru na jeden dílek

Párování: SS/GW (Severus Snape/Ginevra Weasleyová)

Stručná charakteristika: Když věci nejdou tak, jak bychom chtěli a všechny metody k dosažení cíle selžou, vyžádá si situace tu největší oběť. Nás samotné. Kam až jsme ochotni zajít pro správnou věc?

Betace: Claire  

Počet kapitol: 20-25

KAPITOLA SEDMÁ

Ginny předpokládala, že když byla vzhůru víc jak dvacet čtyři hodin v kuse, padne do peřin únavou a bude spát jako špalek. Místo toho zírala do stropu a v hlavě jí stále zněl životní příběh Severuse Snapea. Spoustu věcí nechápala. Měla bezpočet otázek, k jejich položení se, Merlinžel, nedostala. Postava obávaného Zmijozela lomeno Smrtijeda a současného bradavického ředitele dostala z ničeho nic novou podobu. Už to nebyl nepřítel. Zatím se nestal ani přítelem, ale jeho tvář byla o něco lidštější a svým způsobem i obdivuhodnější. Ginny vzdala snahu o usnutí, nazula si boty, oblékla župan, do kapsy strčila hůlku a vydala se zpět do podzemí. Neměla ho tam nechávat samotného. Neměla se nechat tak snadno odbýt!

Když našla dveře do Snapeových soukromých komnat pootevřené, krve by se v ní nedořezal. S hůlkou připravenou v pohotovosti nakoukla dovnitř a tam ležel. Zase na zemi, znovu v bezvědomí a opět byla kolem krev. Ginny potichu vešla a chystala se sehnout k profesorovi, aby zjistila, zda je naživu, když v tom zaslechla kroky. Bleskurychle se rozhlédla po místnosti ve snaze najít nějaký úkryt, nic příhodného se v prostě zařízeném pokoji nenacházelo. Nakonec se jako jediná možnost jevil výklenek pod pracovním stolem. Nevítaná návštěva ji ode dveří nemohla vidět, neboť stůl měl zepředu desku. Nedokázala se zbavit dojmu, že její dech je slyšet na kilometry a tlukot splašeného srdce rovněž tak.

„No to se povídejme, kdo dneska dostal nakládačku,“ řekl pobaveně mužský hlas, který mohl patřit jediné osobě a Ginny se zvedl žaludek. Amycus Carrow. Situace nevypadala vůbec dobře. Nebyla tak silná, aby se ubránila.

„Žije, škoda, i když…“ přemýšlel současný profesor obrany proti černé magii nahlas. „Mohlo by se to snadno změnit.“

„Nechte ho být!“ vykřikla Ginny. Zase jednala dřív, než přemýšlela.

„Kohopak tu máme?“ Amycus se usmíval a vůbec nevěnoval pozornost hůlce, kterou na něj Ginny mířila. „Severusi, ty kanče!“ šťouchl posměšně bezvládně ležícího Smrtijeda špičkou boty do stehna.

„Varuju vás!“ zkusila to o poznání důrazněji, třas v ruce s jejím hlasem moc nespolupracoval.

„Opravdu?“ ušklíbl se. „Podruhé tě najdu v celkem zajímavé situaci společně tady s tím,“ strčil podruhé do Severuse, „odpadem. Snadno lze nabýt dojmu, že se tu odehrává něco, čemu bych měl zabránit,“ dodal. Vyndal ze záhybů hábitu svou hůlku a udělal dva kroky směrem ke stolu, za kterým Ginny stála.

„Co tím myslíte?“ Ginny si všimla, že se Snape probírá. Potřebovala získat čas a odvést Carrowovu pozornost.

„Jen se nepřetvařuj. Nejsi tak nevinná, jak se děláš,“ přiblížil se Amycus o další kousek. Ginny bojovala s touhou utéct, jen nebylo kam. „Všichni si vždy lámali hlavu s tím, proč se Severus drží stranou od žen. Už tomu rozumím,“ usmíval se a byl už skoro u Ginny. „Má slabost pro mladý masíčko,“ švihl hůlkou a Ginny se rozvázal župan, „a celkem ho chápu,“ sjel ji hladovým pohledem.

„Expeliarmus!“ sebrala mladá Nebelvírka odvahu.

„Ty malá zrzavá-“ Ať chtěl Amycus říct cokoli, nedořekl to. Zaregistroval pohyb za svými zády a prudce se otočil.

„Vypadni nebo se neznám!“ Severusův přísný hlas a nenávistný pohled dávaly jasně najevo, že diskuse není na místě. Carrow sebral svou hůlku ze země a raději vycouval, nemaje dostatek odvahy otočit se k nenáviděnému protivníkovi zády. Však ještě bude mít příležitost. „Koho musím zabít, abych byl chvíli sám?“ Položil Severus otázku do prostoru a ztěžka dosedl na pohovku.

„Chtěla jsem se ujistit, že jste v pořádku,“ špitla tiše Ginny, kterou opustila i poslední špetka odvahy. Poslední dobou je vše jako na houpačce a začínalo se to na ní podepisovat.

„Co byste ráčila dělat, kdybych se neprobral?“ zeptal se a mladé Nebelvírce najednou došlo, že nad touto skutečností jaksi neměla čas se pozastavit.

„Vaše ruka,“ vyhrkla místo odpovědi, když si všimla cárů roztrženého kabátce a krvavých ran.

„To spraví třemdava, nevyhýbejte se mé otázce,“ nemínil se vzdát.

„A to napuchlé znamení?“ vyhýbala se dál a zaměřila svou pozornost na odhalené levé předloktí.

„S tím se nedá dělat nic. Ovšem jestli mi ani potřetí neodpovíte, udělám něco s vámi,“ varoval ji důrazně.

„Prostě bych si nějak poradila,“ pokusila se ho odbýt. „Zkoušel jste na to ledový obklad?“

„Nějak byste si co?“ Severus znechuceně odfrkl. Prudce vstal a navzdory svému fyzickému stavu rychle překonal vzdálenost mezi ním a mladou studentkou v županu a noční košili. „Máte v té vaší zrzavé hlavě taky něco kromě sebevražedných sklonů, lumpáren a holčičích nesmyslů? Válka je za dveřmi a slečna z Nebelvíru by si nějak poradila,“ kroutil nevěřícně hlavou. Stál tak blízko, že se jejich nosy skoro dotýkaly, tedy kdyby byla Ginny stejně vysoká, což nebyla.

„Jaká odpověď by vás uspokojila? Že bych ho kopla do rozkroku? Rozbila mu hlavu lampou? Spoutala ho kouzlem? Moc jich na svou obranu neznám. Harry se nás jich pár snažil naučit, ale v porovnání s vámi jsem…“ na okamžik zmlkla. „Jen studentka. Proč mě místo těch jízlivých poznámek něco nenaučíte?“ probodávala Snapea pohledem, ale oční bitvu prohrála, protože z profesora šel strach. Kdyby byla pes, stáhla by ocas a s kňučením se schovala do kouta. Místo toho tu teď musela stát a snášet jeho propichující pohled a vlastní stud, neboť před ním stála skoro nahá.

„Výborně, ještě nějaký neodolatelný nápad pro dnešní večer?“ zaúpěl Severus. Jeho ruka nutně potřebovala výluh z třemdavy, znamení pálilo jako čert, nemluvě o dalších zraněních. Aby toho nebylo málo, malá Weasleyová se evidentně rozhodla stát osinou v zadku číslo jedna, tedy v těsném závěsu za Voldemortem, kterému zdatně sekundoval pan Longbottom. Tedy ne sekundoval ve smyslu pomáhal, ale sekundoval coby adept na třetí místo v soutěži o titul Na nervy lezoucí zmetek.

„Ano, dejte si na tu nateklost ledový obklad! Dobrou noc,“ chystala se k odchodu.

„Neskončil jsem! Zaprvé předpokládám, že Carrow bude číhat někde na chodbě, takže přespíte tady,“ ukázal na gauč, ze kterého se před chvílí zvedl. „Za druhé strhávám Nebelvíru deset bodů za vaši do nebe volající naivitu a nepoučitelnost. Za třetí, počínaje zítřkem se budete každý večer v osm hodin přesně hlásit zde na doučování,“ nařídil. „Nebo na výkon trestu. Záleží na tom, jakou budu mít náladu. A o víkendu tu budete už v šest!“ dodal s úšklebkem na tváři. Máchl hůlkou, zamumlal kouzlo a ze skříně přilétla deka, polštář a obojí se úhledně ustlalo na pohovce. „Dobrou noc,“ řekl bez jakýchkoli emocí a zmizel za dveřmi, za nimiž Ginny tušila ložnici. Polštář, který si zmuchlala pod hlavou, voněl po lékořici. Přišlo jí to nezvyklé. Ale co to bylo ve srovnání s tím, že si na ni Carrow evidentně zasedl, nebo tak učiní v dohledné době, bude mít soukromé lekce těžko říct čeho vlastně a především spí u profesora Snapea na gauči. Tomu Harry nikdy neuvěří. A najednou kdesi v koutku její duše zazněla poznámka, která rozdmýchala novou smršť otázek. Jaká to byla? Ginny blesklo hlavou, proč by o tomhle měla Harrymu říkat? Tohle byl její boj, její rozhodnutí. Jako se Harry rozhodl bez varování zmizet a nechat ji v Doupěti s ostatními, tak ona se vydala na cestu jakéhosi odboje. A dovedlo ji to až sem… na gauč v soukromé pracovně Severuse Snapea. Poprvé za celou dobu si uvědomila, že už není malá holka dětsky zamilovaná do Harryho Pottera…