knihovna – J. Wilder: Beta

První byla Alfa…

…a přestože skončila přijatelně, pokračování anotací rozhodně nalákalo! Protože mám pro podobný druh literatury poslední dobou slabost, nebudeme se v úvodu dlouze rozepisovat a jdeme na recenzi samotnou ;-)

Zdroj obrázku klik

Kniha na: 

Originální název:  Beta

Rok vydání v ČR: 2017

Rok vydání originálu: 2014

Počet stran: klasická kniha 272

Žánr: erotika, román pro ženy

série: Alfa, díl druhý

Vydal:  Ikar (web)

Překlad: Jana Jašová

Ještě teplé české vydání jsem pořizovala za 238,- Kč na nejlevnejsi-knihy.cz

Pokud se chcete podívat jinde, ať už po ebooku nebo klasické knize, Heuréka je vám k službám.

Anotace z databazeknih.cz:

Kyrie se nastěhovala k Valentinovi Rothovi do newyorského apartmánu, nového hnízdečka si ale zatím moc neužívá. Místo toho doprovází Valentina na cestách po světě a každé ráno se budí v jiné zemi. Jenže jednoho takového rána se probere v posteli v nádherném zámku ve Francii a místo vedle sebe najde prázdné. A na polštáři leží nožem přibodnutý vzkaz: On patří mně. Kyrie nemá tušení, co se to děje, ale Rothův dlouholetý asistent Harris neváhá: stojí za tím Gina, nebezpečná žena, která byla kdysi Valentinovou milenkou… A teď ho chce zpátky.

Vendi, recenzent amatér:

Očekávání:

Anotace slibovala erotický román okořeněný akční zápletkou. Tak jsem si to tedy vyložila já. První díl s názvem Alfa se mi docela zamlouval. Konkrétně na tři a kousek kachničky, takže jdeme do druhého a uvidíme, co se z toho vyklube!

Skutečnost:

Začneme hned zostra a nebudeme se vůbec žinýrovat. Řeknu vám, romantika, erotika, napětí, akce a hodně drsná akce v jedné knize? To jo, to můžu! A měrou přímo vrchovatou! Akce střídá akci a autorka si vůbec nebere servítky. A když už si myslíte, že je po všem, tak se vše rozjede nanovo!

Výtka číslo jedna – poněkud hrubé výrazivo v erotických scénách. Nevadí tak úplně, ale po chvíli už mírně leze na nervy. Autorka slova nebalí do vhodných škatulek a „mluví“ bez skrupulí. K ději se takový přístup hodí a jen ho to umocňuje. Někomu by to však mohlo vadit. Mně ne.

„…“To jsem já,“ ozval se Harris. „Stříbrný bavorák. Teď poslouchejte. Až napočítám do tří, šlápnete na brzdy. Dejte teď nohu z plynu. Držte volant rovně. Až řeknu tři, dupnete na brzdy. Ať do vás narazí zezadu. Jakmile to udělá, šlápněte na plyn a vyrazte pryč. Rozumíte?“

„Rozumím.“ Nic víc jsem říct nedokázala.

„Připravená?“

„Ne!“

„Smůla. Jedna, dvě… tři!“…“

Další věc, kterou mám ráda… totiž věc… spíš formu, to je vhodnější výraz… je příběh vyprávěný jak s pohledu hlavní hrdinky, tak hrdiny. Tady vhodný zejména proto, že se v určité chvíli nacházejí každý jinde. Ale bylo to tak i v Alfě a za sebe tleskám, protože mi to vyhovuje.

Teď koukám, že jsem napsala výtka číslo jedna a já nemám výtku číslo dva. Snad jen, proč tak dobré knihy nejsou delší? Člověk to slupne jak malinu, a potom chodí a nadává, že ses do toho zakousl a je najednou na konci! Což není výtka, ale spíš takový malý postesk. Tahle kniha má koule! 

Alfa měla konec tak nějak ucelený a pokračování nebylo ani potřeba, kdyby vás nelákalo. U Bety je to maličko jinak. Aniž bych spoilerovala můžu vám říct, že budete chtít pokračovat. Jestli vás děj nadchne, jako nadchl mě, budete. A nic na tom nezmění ani jistá skutečnost… třetí díl totiž česky není. Ale – jedno velké ale – je slovensky. Co říkáte? Já tomu říkám: Výzva!

„…Byl jsem už tak dlouho mimo tenhle svět a byl jsem dost chytrý na to, abych věděl, že teď mám nechat jednat druhé. Zvlášť Henriho – chápal jsem, že stojí za to řídit se jeho pokyny. Dožil se slušného stáří v profesi, kde většina umírá mladá, a znal lidi, které jsme teď potřebovali mít na své straně, pokud máme mít šanci zachránit Kyrie…“

Málem bych zapomněla okachničkovat – čtyři z pěti. Málokdy se stává, že by druhý díl byl lepší než díl první. Tady se tak stalo. Za čtyři a víc není o čem, aniž bych prozrazovala cokoli z děje. Možná si ťukáte na čelo, když čtete názory na databázi knih nebo jinde. Ano, jsou dva tábory – odpad a nadšení. Jenže pokud se vám (jako mně) okoukaly erotické romány na jedno brdo, budete rádi za každé zpestření, za jakékoli rozvíření těch stereotypních vod, kdy si knihy buď hrají na odstíny, nebo si odstíny hrají na knihu, případně se od sebe navzájem inspirují a je to už maličko nuda. Pro Jasindu je nuda slovo, které u ní nenajdete, a přesně z toho důvodu jsem se s touto dámou neviděla naposledy!