neděle 16. září 2018

knihovna - Ch. Neill: Holky někdy koušou

Kdo nemá rád upíry, čelem vzad, pochodem vchod!



Tomu neuvěříte – za všechno může pevnost. Totiž Pevnost, abych byla přesná. Měsíčník o fantasy, sci-fi, hororech a dalších tématech, po kterých každý správný geek nebo prostě zarytý fanda sáhne a která hltá. V jednom z posledních čísel zveřejnili recenzi právě na sérii Upíři z Chicaga. A protože jsem o ní už párkrát slyšela, článek mou zvědavost nahlodal úplně. Volba byla jasná a my se jdeme seznámit s Merit a Ethanem!

zdroj obrázku klik







Život vysokoškolačky nebyl určitě žádná sláva, ale byl můj. Vedlo se mi dobře, dokud upíři z Chicaga neohlásili světu svou existenci – a pak mě napadl zbloudilý upír. Stihl si dát jen doušek, než ho vyplašil jiný krvesaj… ten, který se rozhodl, že nejlepší způsob, jak mi zachránit život, je vzít mi ho.

Z mého zachránce se vyklubal Mistr upír, pán Cadoganského Domu. Nyní se již nebudu potit nad dizertačkou. Budu se učit, jak zapadnout do rezidence v chicagském Hyde Parku, plné upíří smetánky věrné Ethanovi Sullivanovi, svému Pánovi. Samozřejmě, že tento vysoký, zelenooký, čtyři sta let starý upír má náležité kouzlo. Bohužel taky očekává, že mu budu vyjadřovat nekonečný vděk – a budu mu sloužit. Dobře…

Jenže mé rostoucí schopnosti (najednou umím překvapivě dobře zacházet se skutečnými zbraněmi), nepříjemná sluneční alergie a Ethanovy postoje budou tím nejmenším, co mě bude trápit. Někdo mi jde po krku a stále se pohybuje po městě. Je to ten zbloudilý upír, který mě kousl? Upír z konkurenčního Domu? Naštvaný gang s pochodněmi?

Mé uvedení do nočního života v Chicagu bude možná prvním impulzem k rozpoutání války. A při té poteče krev.


Autor: Chloe Neill
Originální název: Some Girls Bites
Nakladatelství:  FANTOM Print (web)
Žánr: fantasy – urban fantasy
Rok vydání: 2014, originál v roce 2009
Počet stran: 256 , ebook ve formátu epub 387
Série: Upíři z Chicaga – díl první
Překlad: Petra Kubašková

ZABILI MĚ. VYLÉČILI MĚ. PŘEMĚNILI MĚ. Holky někdy koušou… A některé z nich častěji než jiné!


Webové stránky autorky:


Očekávání:

Nerada to říkám, ale vlastně… žádná. Zpravidla vás napadne: Hlavně, ať to není to či ono. Plytké. Nutné. Klišoidní. S překlepy a divným slovosledem nebo zvláštními slovy, která znějí divně. Ať mě hlavní hrdina/ka neštve. Děj baví. Autor si se mnou nehraje jako kočka s myší či naopak hraje, záleží na preferencích… Tady jsem prostě skočila do vody, aniž bych si ověřila, jak hluboká je nebo si to alespoň zkoušela představit.

Skutečnost:

A že to byl parádní skok střemhlav! Ani autorka se nemazala s omáčkou na okraj – ne! Rovnou z Merit upírku a uč se, děvče, jak nejlíp umíš. Tentokrát jsem dokonce takový skokan, že jsem si ani poznámky nepsala. O čem to svědčí? Buď blbnu, nebo jsem hlava roztěkaná a děravá. O tom třeba někdy jindy a jinde.

„…"Já vím, kdo jsem," ujistila jsem ho. 
Zlaté obočí se vyklenulo vzhůru. "Vy víte, kým jste byla. A já vím, kým jste teď, Merit, a kým se stanete." 
"A to je co?" 
Jeho tvář byla naprosto klidná a vyrovnaná. "Moje. Můj upír. Moje poddaná." 
Ten majetnický přístup vyburcoval můj vztek, a ten teď rostl, rozkvétal a rozpínal se v mém těle jako horko, z něhož se mi zkroutily i palce u nohou…“


Na první pohled mě baví podtituly jednotlivých kapitol. Stejně jako u Daryndy Jonesové a její (u nás nedokončené série) Charley Davidsonová, se neskutečně bavím zvolenými hláškami. Namátkou vám vyberu dvě:

KAPITOLA 13
Ve dvou se to lépe táhne, ve třech je to na blázinec
KAPITOLA 6
Když napoprvé neuspěješ, nevadí, padej dál

Musím říct, že jsem se bavila. Děj plynul úžasně. Dialogy fungují a chemie mezi postavami rovněž. Nejen mezi tou zdánlivě hlavní čili mezi Ethanem a Merit, ale i ostatními. Řekla bych, že Holky někdy koušou je takový pomalý pozvolný rozjezd pro něco dalšího. V potaz musíme vzít následující fakt: V originále vyšlo dílů 13. Série by měla být kompletní s tím, že některé postavy se prý vrátí v dalších autorčiných knihách či snad dokonce další sérii, nepátrala jsem prozatím podrobněji. U nás v tuto chvíli vyšlo dílů osm, a protože Fantom Print nejsou žádná ořezávátka a jsou věrní!!! věřím, že vydají i ten zbytek. Na rozdíl od jiných nakladatelství, která mají své čtenáře silně na háku a řídí se jen čísly z prodeje.

„…“První hlad se může ozvat znenadání,“ řekl. „Není třeba se omlouvat.“
Tázavě jsem na něj pohlédla. „Nechtěla jsem se omlouvat. Nebýt tebe, nebylo by ani žízně.“
„Nezapomínej na své postavení, novicko.“
„Ty mi ho vždycky ochotně připomeneš.“
„Někdo musí,“ řekl Ethan a přistoupil tak blízko, až se záložky jeho kalhot ocitly nad mými teniskami. „Slíbilas mi poslušnost. Souhlasilas, že se vzdorem končíš. Souhlasilas, že mou autoritu již nezpochybníš. Přesto bys klidně nechala Cadoganský Dům padnout.“
„Mistr, nebo ne,“ řekla jsem a zamračila se na něj. „Tohle odvoláš, nebo tě znovu vyzvu na souboj.“…“

Víte, že děj ve svých recenzích nerozebírám. Nepovažuji to za čtenářský deník a jsem toho názoru, že každý by si měl obrázek udělat sám bez toho, abych se tu snažila obloukem vyhnout spoilerům a dopodrobna rozebírala, kolik bylo akcí, kolik reakcí a jestli to stálo za to. Vždy je to takové sesumírování mého názoru a vypíchnutí předností i nedostatků. K poslednímu zmiňovanému bych se ráda vyjádřila v dalším odstavečku.

Čtečka mi uváděla 387 stran textu. Tetelila jsem se, protože děj ubíhal a já se skvěle bavila. Smála jsem se, čertila, nadávala spolu s hlavní hrdinkou a kroutila hlavou nad některými věcmi a zejména chováním Ethana, který – nebudeme si nic nalhávat, by zasloužil epesní kopanec přímo do pr… no tam! Za svou aroganci. Na druhou stranu chápu, že velet a zodpovídat za bandu svéhlavých tvorů – to chce koule na svém místě, takže mu odpouštím a jdu k té výtce. Čtu, čtu, čtu – říkám si: Dobře, ještě sto stran do konce, to se mi líbí… a najednou šlus… skutečně sto stran do konce a příběh pá pá… není… pokračování příště. V další knize! Co bylo dalších sto stran? (v klasické knize to nejspíš zabíralo méně) Inu, ukázky ze dvou dalších knih nakladatelství. Přiznám se, že jsem byla tak nakrknutá, že jsem ty ukázky vůbec nečetla a to mám jednu z oněch knih dokonce doma!

„…“Ale je mladý! Kolik mu může být? Dvacet osm?“
„Je mu dvacet devět. A jak sis ho asi tak představovala?“
Pokrčila rameny. „Však víš – nějakého dědka. Šedivého. S dlouhýma bílýma fousama. V otrhaném hábitu. Kouzelného. Chytrého, ale trochu duchem mimo, jako starého šíleného profesora.“
Musela jsem se kousat do rtů, abych se nezačala smát. „Říkala jsem čaroděj, ne Brumbál. Tak je sexy a co?“…“

Napadne vás, co to tady plácám za blbosti, ale chápe mě alespoň někdo nebo jsem vážně vyšinutý čtenář, který se dožaduje dalších kapitol? Já si půjdu sehnat druhý díl – minimálně a vám doporučuji ten první. Všema deseti. Zajímá vás, zda jsou v knize nějaká klišé? Určitě. Jedno nebo dvě minimálně. Začneme třeba tím, že se postavy vždy zamilují do toho, do koho nemají a vehementně se to snaží zároveň popírat a zároveň vás tím rotují do nepříčetnosti. Pak tu máme několik… ano, ne jednoho… alfa samců, ze kterých žádné kalhotky nezůstanou suché, protože upíří mají všechno zaručeně největší, nejtvrdší, nejdokonalejší nej… cokoli! Naproti tomu tu máme rovněž tajemství, politiku, napětí, zmatek, skvělé dialogy, humor, temno, detektivní zápletku… ještě neklikáte, kde knihu koupit? To byste měli, pokud přesně tohle hledáte! Jedním slovem – poklad za čtyři a půl. Jo, nebijte mě, rezerva je potřeba! Přece jen jistý spád tomu scházel, leč našlápnuto má autorka vskutku luxusně!

Za zaslání recenzní eknihy mnohokrát děkuji eshopům Palmknihy – eReading



2 komentáře:

  1. Tak ty hlášky jsou fakt boží, asi je začnu taky používat, obzvláště s tím padáním :D.
    Díky za tip, tohle by se mi i mohlo líbit, upíři mi nevadí :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Musím říct, že mě taky baví, když jsou dobře napsaní a tady se to celé rozjíždí opravdu slibně :)

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)