knihovna - M. Moreland: Kontrakt

Žhavá novinka, která mě rozhodně nalákala

Všude na mě vyskakovala. Anotace zněla jako mišung tří knih, které jsem v loňském roce přečetla, tak jsem si říkala – do toho jdu! Chci něco sjet na tři doby! Chci se vyřádit, být kritická, rozcupovat to na kousíčky! Mno… tak schválně!

zdroj obrázku klik

Může láska někoho doopravdy změnit? Katharine pracuje pro šéfa Richarda, bezohledného tyrana, který se nikdy neohlíží na nikoho a na nic. Potřebuje práci, a tak musí strpět jeho nekonečné požadavky a ponižování. Jednou však od něj dostane úkol, s nímž rozhodně nepočítala. Její pracovní smlouva teď zní – milenka a snoubenka. Když lásku musí předstírat dva lidé, kteří se nesnášejí, co se asi stane? Drsné napětí a erotické jiskření přerůstá do něčeho nečekaného. Katharine náhle bez svého nenáviděného nepřítele nedokáže žít. Je to vůbec ještě ten starý Richard, nebo se z něj stal někdo jiný? Přežije jejich vztah tento neobvyklý a zrádný kontrakt?

Kniha obsahuje bonusovou novelu Baby šéf.

Autor:  Melanie Moreland

Originální název: The Contract

Nakladatelství:  Baronet (web)

Žánr: romantika

Rok vydání: 2019, originál v roce 2016

Počet stran: 416, ebook ve formátu epub 347

Série: podle Baronetu a Palmknih není – podle goodreads.com je, ale zatím je jen první díl a dvě kratší povídky, takže nevím

Překlad: Zuzana Selementová

Ukázka klik na logo

Očekávání:

Mix Božského bastarda, Nebezpečné iluze a… zabijte mě, já si na tu třetí nevzpomenu – doplním, pokud mi vedení scvakne. Úplně mi to vypadlo. Měla jsem si ji zapsat, dokud mi to myslelo!

Skutečnost:

A já chci nadávat! Chci a chci a chci!

A ono prd. Ne, vážně, tohle není ani trochu vtipné. Toužila jsem po dlouhé době napsat recenzi na jeden a půl maximálně dvě hvězdy a není mi přáno! Chápete, že je to vtip? Aby se někdo neurazil. Opravdu jsem byla přesvědčená, že se kniha nebude dát číst a bude z toho sálat, parodie nebo vykrádačka.

„…“Zpracovávala jsem vaše výdaje. Tak jsem myslela…“¨

„Tak to jste si teda myslela kurva špatně.“ Sáhl jsem přes stůl, vytrhl jí ten zlořečený sendvič z ruky a ušklíbl se nad jeho obsahem…“

Nestalo se ani jedno. Bavila jsem se už od začátku. Ano. Slyšíte dobře. Bavila. Postavy hlásili neskutečně. Dialogy měly šmrnc a drive! Hlavní postavy hlavu a patu plus hloubku, kterou oceňuju nejvíc. Možná hlavní zápletka není úplně nejoriginálnější, přesto se vydařila.

Nebudeme si tu však mazat med kolem pusy a tvrdit, že jde o skvost bez výhrad. Vezmeme to od konce, netradičně – ta povídka na závěr. Pardon – novela. Něco otřesného. Ta přeslazená hovadina mě totálně otrávila. Beru romantiku i erotiku. Miluju daný žánr. Je oddechový. Dobře podaný umí být vtipný, zábavný a neotřelý plus třeba i krapet peprný. Ideální! Ovšem všeho moc škodí, a když už je to kýč jak bič, chce se mi to zahodit a dát si kyselý zelí!

„…Dveře se otevřely a ona vpadla dovnitř – doslova. Ani jsem se nenamáhal zamaskovat, že jsem znechuceně zakroutil očima. Nikdy jsem neviděl nikoho tak nemotorného – dokázala zakopnout i o vzduch. Tipnul bych si, že strávila na kolenou víc času než většina ženských, se kterými jsem chodil…“

To máme výhradu číslo jedna. Za ní následuje, logicky, druhá. Ten závěr. Ano, Kontrakt není první kniha, kde si na něj stěžuji, jenže já se vážně můžu vzteknout, když si autor/ka dá práci s propracovaným děje. Vyladí – ať už sama, nebo s pomocí korektorů a beta čtenářů – dialogy skoro k dokonalosti, a potom před koncem dojdou nápady? Nebo to chce mít už z krku? Kdo mi tohle osvětlí? Dobře, postavy ušly dlouhou cestu. Zřejmě už mají unavené oči, ale zazdít jedinečnou příležitost na nějakou neotřelou tečku a místo toho dát závěr alá konečně ji našel… chytil do náruče… a už nepustil? Jako sorry, ale to bych třískla hlavou o zeď.

Ano, ať jsem přehnaně kritická nebo ošklivá, jenže přesně takhle to vnímám. Vezmeme to z jiného konce (zase vtípek) a mrkněte, kolik knih jenom v žánru romantika/erotika vychází. Vydavatelství to do nás hustí pod tlakem a je jasné, že ne všechno bude podařené. Proto hledám výjimku. Dokonalý exemplář, který můžu vypíchnout, a říct… ano, to je on, mého srdce žampion (třetí vtípek – už dám pokoj).

„…“Mám pravdu, ty víš, že mám pravdu.“

Nerad jsem to přiznal, ale rozhodně na tom něco bylo.

„Jo, máš.“

„Promiň, neslyšela jsem, co jsi to řekl?“ pozlobila mě.

„Nepokoušej štěstí.“…“

Aby to zase nebylo kilometr dlouhé, pojďme to uzavřít. Kniha bavila, a sice neskutečně. Pár výtek padlo, přesto převládá nadšení a autorka si mě rozhodně získala na svou stranu. Pokud od ní vyjde něco dalšího, neváhám. Pokud vás zajímá, jak si stojí po erotické stránce, pak je to doplnění děje, nenásilné, nepřehnané.  Příběh stojí na jiných věcech a vše funguje a ladí. Za mě tedy… čtyři a půl a tam, kde půlka dát nepůjde, to bude čtyřka. Výhrady byly a dokonalost se nekoná.  

Za zaslání recenzní eknihy mnohokrát děkuji eshopům Palmknihy – eReading