sobota 29. června 2019

knihovna - F. Van Lente: Deset mrtvých komiků

Zkusme dnes detektivku... takovou... netradiční!



V čem netradiční? Inu… hlavní roli nehraje žádný detektiv, ani vlastně nikdo nic nevyšetřuje. Respektive ne tak docela. Ale vezmeme to hezky od začátku, ať se podíváme dnešnímu kousku na zoubky od základu a neskáčeme sem a tam jako zmatení zajíci!

zdroj obrázku klik




Očekávání:

Neuvařený mozek z počtu postav. Napínavost. Nepředvídatelnost. Tajemno. Skromné, což? Co zpravidla očekáváte od dobré detektivky vy? Máte raději typ alá starý dobrý Columbo, kdy je vrah znám již od počátku a vás už potom jen zajímá, jak se k němu detektiv dopídí? Nebo jste rádi napnutí s několika scénáři v hlavě až do samotného konce?

Skutečnost:

Příběh začíná pozváním devíti uznávaných komiků k legendárnímu hollywoodskému producentovi zábavních pořadů Dustinu Walkerovi na jeho soukromý ostrov. Ve skupince je bývalý moderátor populární late-night šou, stand up komik, komik z ulice, jenž pohádkově zbohatl, nebo ikona zábavy z Las Vegas. Všech devět dorazí lodí na ostrov a zjistí, že všechny domy jsou zcela opuštěné… celá anotace klik sem.

Upřímně… v některých recenzích se nevyhnuli srovnávání s knihou Deset malých černoušků od Agathy Christie. Sedím si na vedení? Nebo kde je psáno, že autor obšlehl tuto slavnou autorku? Ano, ta podobnost tam může být – deset černoušků – deset komiků – vraždy jedna za druhou… fajn, ale vezměte v potaz, že jsou mezi námi tací, mezi které patřím i já, a my jsme Agathu nečetli. Ani jsme neviděli film nebo neposlouchali audioknihu. Jsme tím příběhem naprosto nedotčení. Ano, tak to je – stydím se, časem na tom zapracuju, leč fakta jsou taková. Agatha promine. Žádné srovnávání proto nebude. A jen tak mimochodem a mezi řečí – nepůjčila si Agatha ten nápad z jedné lidovky? Však je to píseň, no ne? V originále dokonce z roku 1868 a kniha od Agathy vyšla v roce 1936. To jen tak na okraj.

„…Jeden opuštěný ostrov, dvě noci plné hrůzy, tři tajné místnosti, čtyři podrazy, pět důležitých indicií, šest strašidelných maleb, sedm slov, která se v televizi neříkají, osm monologů komiků, devět podezřelých a… deset mrtvých komiků…“

S Komiky jsem měla jeden velký problém… trvalo víc jak 70 stránek, než jsem se dokázala do příběhu začíst. Zdlouhavý rozjezd mě málem udolal. Vydržela jsem a naštěstí se vyplatilo.

Učarovalo mi uspořádání – 10 hlavních kapitol. Každá rozdělená do deseti menších podčástí a vše oddělené šedými stránkami s trošku nudným převyprávěním stand up vystoupení jednotlivých hlavních postav. Jako vsuvka pro zajímavost dobré.

„…Kromě toho byla tahle technika stejně komplikovaná jako instrukce k sestavení nábytku z IKEY. Byla si celkem jistá, že kdyby ji někdo přepadl na parkovišti, bylo dozajista lepší rovnou jej kopnout do koulí, než se snažit vybavit si chvat, který byl komplikovaný jako gymnastická sestava na olympijské úrovni…“

Pojďme k ději a postavám. Mezi těmi si každý z nás najde oblíbence i ty, na které doufáte, že dojde co nejdříve. Dobré bylo, že jakmile se začalo konečně něco dít, už se dít nepřestalo a děj svištěl přímou čarou k úspěšnému konci. Parádní. Ovšem ten utahaný rozjezd odpustit nedokážu a na hodnocení se to za chvíli projeví. Co se typů na vraha a závěr vůbec týče… něco mi vyšlo a něco ne. Dá se odhadnout, kdo… ne však proč… a už vůbec ne jak a všechna ta pikantní omáčka okolo.

Čili jinými slovy od každého trochu. Špetka správného odhadu, ždibec překvapení, pár kapek nevěřícného kroucení hlavou – protřepat, nemíchat a máte úspěšný koktejl příjemné detektivky, která si vysloužila tři a půl bobana. Líbí se mi obal i desky, počkat! Sára mi to psala – předsádka! Kde najdete mapu ostrova i rozvržení domu. Miluju podobné detaily, které pomáhají dotvářet příběh a přitom vám nechají dostatek prostoru pro vlastní fantazii.

„…„Bude to trvat jen minutku, omlouvám se. Nemůžu nechat Hajzl mimo dohled. Je to asistenční pes. Kdykoli mám touhu se opít a zavolat svému ex, tak mě kousne.“…“

Shrnula bych to tedy následovně: Jako odpočinek od milovaného masakrózně brutálního Chrise Cartera, o něco méně brutální ale neméně napínavé Lindy Castillo a v jejich stínu trojici uzavírajícího Roberta Bryndzy si Deset mrtvých komiků nevedlo vůbec zle. Detektivní oddechovka, která neurazí, ovšem na zadek si z ní taky nesednete, nicméně se budete bavit a některé momenty v knize jsou brutálně brilantní.

„… Většinou, když mi říkáme „svoboda“ myslíme tím „Udělej to po mém, nebo tě zastřelím“. NO a většinou, když vy říkáte „zdvořilý“, myslíte tím „pasivně agresivní“…“



Autor: Fred Van Lente
Původní název:  Ten Dead Comedians
Nakladatelství:  Knihy Dobrovský
Žánr: detektivka
Rok vydání: 2019 (originál – 2017)
Počet stran: 312
Série: není
Edice: Knihy Omega
Překlad: Katerina Shevkunova

2 komentáře:

  1. Písnička určitě sloužil Agátě jako inspirace a ani ona by se určitě nezlobila, kdyby někdo měl inspiraci v jejím díle. Deset malých černoušků od ní je jedno z nejlépe hodnocených děl A.Christie, vřele doporučuji! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím a dost mě rozčiluje, když někdo napíše, že autor vykrádá nebo nedej bože opisuje... je to nápad a zbytek je naprosto rozdílný - mám je - ty černoušky myslím - dostanu se k nim -čestně :D a pak jsem zvědavá na své dojmy :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)