knihovna - M. Švandrlík: Zlatá vydra

Dětská kniha u Epochy? Není problém!

Upřímně vám přiznám jednu věc: měla jsem za to, že Epocha vydává Kotletu (jakože Františka, ne kus flákoty), nějakou tu fantastiku a literaturu faktu. Že umí i dětské knihy… mi unikalo. Jestli se stydím? Celkem dost, ale především jsem ráda za možnost objevovat. Rozšiřovat si obzory a komunikovat s lidmi, kteří nejdou jen po číslech návštěvnosti, sledovatelů a kde čem dalším, ale které zajímá i to, co píšu, jak to píšu a co tím říkám. A my jdeme na Šumavu!

zdroj obrázku klik

Očekávání:

Nic. Žádné. Jsem otevřená kniha, čistý nepopsaný list… překvapte mě!

Skutečnost:

Legendy o Krakonošovi zná každý, ale že má i Šumava svou vlastní, ví málokdo. Gabreta byla krásnou schovankou Půty Švihovského, pána z hradu Rabí, která si ale usmyslela, že se stane čarodějnicí, protože chtěla pomáhat přírodě i lidem v okolí. V čarodějnickém umění se vyučila u staré ježibaby, od které však utekla… celá anotace např. tady.

První dojem z knihy? Naprostá zamilovanost a úchvatnost. Trošku jako u pohádkové dosti „vyhajpované“ Gerdy. Ilustrace mě naprosto ohromily a já propadla obavám, aby se nestalo právě to, k čemu došlo u zmiňované velryby. A sice, že ta krásná výtvarná část knihy je vše a příběh bude stát za prd. Děravý, nekompletní… Jak si nakonec vedla Zlatá vydra?

O poznání lépe. To musím přiznat na úvod. Nejsem tak nadšená, jak jsem si z počátku myslela. Ovšem ani nemám pocit, že je kniha průšvih. Rozhodně by vám neměla uniknout.  Ať už máte rádi pohádky spíše pro větší děti se špetkou vážnosti, dramatičnosti. Nebo vám vyhovují příběhy se špetkou pohádkové jiskřičky. Chybí tady ono pomyslné dětské hravé kouzlo. Celý děj je opravdu spíše na vážnější notu, což není nutně negativum. Jen vysvětlení, jak příběh krásné Gabrety vnímám já.

„…„Jestli jsem tohle měla, já hodná babička, zapotřebí!“ stěžovala si. „Kdybych tu holku hned vyhodila, zůstala bych váženou ježibabou. Takhle se nemohu na nikoho spolehnout a ona okouzluje celou Šumavu! Zatracená Zlatá vydra! Ještě z divočiny udělá národní park!“…“

Rozhodně mi učaroval. Kniha je neuvěřitelně krásně zpracovaná. Co do grafické stránky si tvůrci dali neuvěřitelně záležet a už za to si zaslouží body hore, stejně jako velkou podporu a pozitivní zpětnou vazbu. Ocitneme se na mé milované Šumavě mezi čarodějnicemi, orly, netopýry, vydrami a dalšími tvory i netvory.

Možná jsem zvyklá na pohádky pro ty nejmenší a ještě můj mozek nepřepnul plně na „starší“ mód, čili nevím, zda to brát jako negativum knihy nebo problém čistě můj vlastní. Přikláním se k tomu druhému. Z mého pohledu jde tedy o pohádku trochu náročnější, vážnější, dramatičtější a je dobře, že taková je, protože má svůj přínos. Ukáže vám, že krása není vše. Kdo se mstí, nedělá dobře a další moudra a postřehy. I v ponaučení tkví kouzlo pohádkových příběhů.

„…Pak ale ježibaba dostala výtečný nápad. Proč by si nemohla dovolit nějakou zahraniční značku? Ve Švédsku vyrábějí znamenité létací koště KRUTIPÉRO a tomu se nic nevyrovná. Kdyby ježibaba přiletěla do Svinibrodu Krutipérem, určitě by okamžitě získala potřebnou autoritu!…“

Tleskám za jedinečnou publikaci (dospělácké slovo), která vyniká a v knihovničce dělá čest a má tu své místo. Miloslav Švandrlík mnohé překvapí. Já ho mám zařazeného v úplně jiné škatulce a smekám mu tam nahoru. Krásná práce!

Konec… jo, vy čekáte číslo čili hodnocení? Nezrušíme to? Dobrá, vymáčknu se, nebudu chodit kolem horké kaše. Za čtyři! 

Autor:  Miloslav Švandrlík

Nakladatelství:  Epocha (web – klik)

Žánr: dětské

Rok vydání: 2019

Počet stran: 104

Ilustrace: Jarmila Růžičková

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji za krásných 187,- pořídit např. zde!