Z jedničky jsem byla na rozpacích...
...Jak si povede dvojka? Přesně tato otázka se právě
v danou chvíli nabízí. S prvním dílem byla trochu potíž a částečně
převládaly rozpaky. Přitom ovšem došlo k tomu, že pokračování bylo
nezbytné, neb děj skončil… lidově řečeno: na facáka. Pro autorku. Tohle se
nedělá! A už vůbec ne u knih, které mají 200 stran! Jdeme na díl další, než
budu sprostá.
zdroj obrázku klik
Autorka mě nenaštve, nebudu nadávat a nepůjde o kolosální
průser, ke kterému to podle mě na devadesát devět procent směřuje.
Skutečnost:
„Prošli jsme si
peklem. Pokud si někdo zaslouží šťastný konec, jsme to my dva.“ Před deseti
lety unesli Charlotte syna. Stačila vteřina nepozornosti a malý Lucas beze
stopy zmizel. Po dlouhém a bezvýsledném pátrání ale přichází zvrat. Lucas žije.
A stojí přímo před Charlotte. Ještě včera by za to dala všechno na světě.
Problém ale je, že Lucas o ni nestojí. Má svou rodinu… celá anotace např.
tady.
Protože jsem
byla neskutečně zvědavá, jak z nastalé situace autorka vybruslí, zhltla
jsem knihu za jeden večer. Ono, přiznejme si, 200 stránek je tak akorát limit
na klasický večer pro průměrného čtenáře. Není to zdaleka můj standard. Ten se
pohybuje v průměru kolem té padesátky bych si tipla, ovšem tady jsem
učinila výjimku!
Jak jen to
kloudně uchopit? Ideálně od začátku. Autorce se nedá upřít jedna věc – emoce.
S těmi tedy pracovat umí. Neumím odhadnout, zda za mou reakci mohou
hormony v souvislosti s pms, nostalgicko podzimně vánočně depresivní
nálada nebo prostě a jednoduše skvěle napsaný a přeložený kus. Přikláním se
k možnosti, že pravda je někde mezi tím vším a od každého ždibec. Nicméně
značnou část této knihy jsem probrečela. Díky bohu, že měla jenom oněch již
zmiňovaných 200 stránek, jinak bych se uřvala do bezvědomí!
„…„Catherine!“ zařval
jsem a nořil se do ledové vody, aniž bych si cokoli sundal. Teď to za mě
převzal adrenalin. Dostat se k autu mi zabralo aspoň tak sedm set let. A s každou
uplynulou vteřinou, kdy se na povrch nevynořila ani jedna jejich hlava, kousek
mě umřel…“
Čili ano –
s emocemi a dramaty spisovatelka při tvorbě nešetřila. Na jednu stranu
paráda, na druhou už je dosti na pováženou, jakmile je překročena hranice
únosnosti a i těch dramat je potom moc. Netvrdím, že kniha musí být reálná, ale
pokud nepíšete fantasy, měla by rozhodně být (minimálně do jisté míry)
uvěřitelná. Tady koukám s otevřenou pusou, rudýma očima a v hlavě se
mi honí: Je to parodie? Dělá si ze mě srandu? Jakože, cože? Vážně? Co to, do
prdele, je? Další? Nene! Už dost. Už je to absurdní. Uber!
Závisí proto
na každém z vás, kde onu hranici máte. Za mě už Aly celkem přestřelila a
až moc násilně tlačila na pilu. Stačilo ubrat. Možná malinko a bylo by to
klidně na čtyři a půl, protože ano – druhý díl je rozhodně lepší, svižnější než
díl první. Jestli vás zajímá pojetí erotiky, má za mě určitě plus. Není jí moc,
nehraje prim, je spíš bokem, nenápadně, paradoxně nenásilně, ale nad míru dobře
zpracovaná a podaná. I za to patří dík a plusy k hodnocení. Čím to tedy
shrnout? Jsem ráda, že nejsem naštvaná, i když výhrad mám stále slušný kotel.
Přesto bych měla dát minimálně o toho půl bodu nahoru, čili rovné čtyři, neb
dvojka prostě byla lepší a o té absurdnosti a přehnané dramatičnosti…
z pohledu cynika… Nebylo to špatné, ale bylo toho dost. Tak bych to celé
uzavřela. A pokud Aly Martinez ještě něco napsala či případně napíše, určitě
ode mě ještě šanci dostane.
„…„Víš, kdo další tady
má pěkný oči?“ Palcem jsem se dloubnul do prsou. „Já. Tvůj kluk, pamatuješ?“
Naklonila hlavu na
stranu. „Nejsi trochu starý na to, abys používal termín kluk?“
„Ženská, ty máš v šatně
skoro dvoumetrovej lepenkovej výřez nějakýho upíra z televize. Nevím,
jestli jsi zrovna v pozici, abys mohla diskutovat o chování podle věku.“…“
Autor: Aly Martinez
Nakladatelství: Ikar CZ (web – klik)
Žánr: romantika
Rok vydání: 2019 (rok vydání originálu 2017)
Počet stran: 240,
ebook ve formátu epub 200
Série: Nejtemnější
úsvit, díl druhý
Překlad: Anna
Poskerová
Za zaslání recenzní eknihy mnohokrát děkuji eshopu
Palmknihy.cz
Jo, jeden dvoumetrovej výřez máme ve sklepě, tolerovala jsem ho v ložnici týden a pak musel z bytu. Ani netuším, co to vlastně bylo, radši jsem to zapomněla :D.
OdpovědětVymazatohoo - nebyl to nějaký vetřelec nebo ta něco? :D pár adeptů na prima výřez bych měla herdek :D
VymazatNějaká příšera to určitě byla :D.
Vymazattohle jde nejak mimo me, v tom mnozstvi knih na seznamu uz musim delat urcite ustupky a necist vsechno :-P, ale mamka to cetla a na to, ze precte snad pet knih rocne, tak tohle mela zhltnute skoro hned :-D
OdpovědětVymazatJasné, že každá máme svůj oblíbený žánr, ale to ještě neznamená, že není o čem mluvit :D číst všechno, blázne, to snad ani nejde! :D Wow - jako to chápu, já zejména tenhle druhý díl slupla fakt jako malinu - autorka umí, i když mám výhrady :)
Vymazat