neděle 10. listopadu 2019

knihovna - P. Kubašková: Čarodějky malostranské

Nechme se očarovat

Neváhala jsem. I když by se František (Kotleta) mohl zlobit, že jsem si od Epochy nezvolila jako třetího v pořadí jeho, snad mi odpustí, já mu to při nejbližší příležitosti vynahradím, ale čarodějky měly prostě přednost. Udělám ti okurkový salát, čestně!

zdroj obrázku klik


Očekávání:

Mám trochu obavy, zda budu cílová skupina. Nic ve stylu Harryho Pottera.

Skutečnost:

Na Malé Straně se vždy děly zvláštní věci. Občas na vás mrkl chrlič, ve stínech jste mohli spatřit strašidlo nebo jen zvláštní holku, co uměla věci, které by nikdo nečekal. Lidem ale vždy stačilo na chvíli zavřít oči a pocit něčeho nepřirozeného se ztratil. Lidem, ne čarodějkám, které na Malé Straně žily od nepaměti. Většinou slušně a spořádaně, což se nedá říct o Ginevře, jejíž rodina byla i na čarodějnické poměry velmi zvláštní a jejíž tajemství nečekaně vyplouvají na povrch zrovna ve chvíli, kdy po Praze začnou mizet strašidla… celá anotace např. tady.

Přiznejme si zcela otevřeně, že do mládežnického věku mám už celkem daleko. Jenže už několikrát se ukázala jedna věc. Určená věková kategorie je hodně orientační. Na něco mám věk akorát a ani omylem mě to nezaujme. A na jiné příběhy se mohu zdát stará a paradoxně je hltám s nečekaně obrovským nadšením.

Což je i případ Čarodějek malostranských (mám tendence pořadí slov v názvu prohazovat). Původně
jsem chtěla číst jednotlivé kapitoly píďale před spaním. Ta má pro změnu do věku mládeže daleko. Nebudeme se tu nimrat v číslech. Prostě a jednoduše jsem nevydržela, knihu vzala a za pár večerů ji zhltla. Ona by se dala klidně za dva, ale já si ji šetřila a hýčkala. Je fuk, jaké datum mám v občanském průkaze, Petra (snad mi odpustí tykání bez dovolení) mě dostala. Příběh mladé Ginevry mě uchvátil.

„…Prý je od určité doby dobré přestat se přirovnávat k růži a začít své kvality hodnotit jako u vína. Čím starší ročník, tím lepší…“

Líbila se mi zdánlivá lehkost, s jakou jednotlivé stránky utíkaly, a já si užívala děj, který nebyl překombinovaný ani strohý. Má skvělý nápad, nádech tajemna i poselství, které může mladším pomoci a nám starším přijít hluboké. Vyskytlo se pár otázek, na které bych ráda znala odpovědi. Zajímalo by mě, zda autorka plánuje pokračování (pst, podle náznaků na Instagramu snad ano!). Ne, že by bylo nezbytně nutné, ale dobrých příběhů, je po čertech málo, čili by byla škoda se té šance nechopit.

Jednoduše vše funguje, jak má. Nejen, že máme možnost objevit zákoutí Prahy – ano, mám nutkání podniknout výlet a zapátrat, zda jsou některá místa z knihy skutečná! Ale stejně tak mám chuť si sednout a knihu si přečíst znovu. Čistě pro případ, že by mi něco uniklo, uteklo. Navíc miluji sametově gumový povrch knihy a tleskám, že není přebal! Díky!

„…Myslím, že trocha adrenalinu stojí vždycky za to. Já osobně bych raději nežila vůbec než strávit život nudně, fádně a bez dobrodružství.“
„Jestli můžu něco podotknout,“ pronesla Markéta nejistým hlasem, „tak já bych asi byla radši nudně živá než dobrodružně mrtvá.“…“

Jako další se sluší zmínit ilustrace, které knihu a příběh samotný dokonale doplňují a dokreslují. Jsou sice jen černé a sem tam se mohou, zejména pro menší děti, zdát trošku děsivé, ale není to nic, co by způsobovalo noční můry. Jsou… čarodějné. Tleskám i jednotlivým kapitolám. Mám totiž úchylku na to, jak jsou kapitoly označeny a tady jsem si spokojeně mlaskala. Zatím u mě v tomto směru vítězily knihy ze série Charley Davidson. Čarodějky jim však šlapou na paty.

Shrnu-li vše kolem a kolem, vychází mi jasné řešení. Pět z pěti. Ano, ráda bych napsala kritiku… výtku… alespoň jedno negativum. Mám ráda rovnováhu, leč tady nelze jinak, než výlučně chválit. Tleskám za krásný skvost, ke kterému se třeba za rok ráda vrátím. Za příběh, který mě oslovil a chytil. Nechtěla jsem ho pouštět a je mi líto, že skončil.  


Autor:  Petra Kubašková
Nakladatelství:  Epocha (web – klik)
Žánr: pro mládež
Rok vydání: 2019
Počet stran: 376
Ilustrace: Striga

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji za krásných 224,- pořídit např. zde! A paní autorku můžete „šmírovat“ i na Instagramu, případně zabrousit na její webové stránky.


4 komentáře:

  1. Je fakt, že když jsem četla jako malá Rychlé šípy, chtěla jsem jet do Prahy a všechno to tam prozkoumat :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak mě Rychlé šípy minuly - jako vím, co to je a o čem to je. Vím, že je máme doma, ale pokládala jsem to - možná mylně - za záležitost spíš pro kluky, i když tohle škatulkování nemám ráda :D

      Smazat
    2. No, jako malá jsem to žrala, dneska nevím, jestli bych si knížku přečetla. Ale seriál Záhada hlavolamu byl fakt boží, černobílej, klaďasové, záporáci, Stínadla, temná atmoška a tak. Ale je fakt, že to už je taky dlouhá doba, kdo ví, co bych na to řekla dneska, někdy je asi lepší si ty vzpomínky nekazit :D. Ale třeba se pletu, třeba se na to ještě někdy podívám :).

      Smazat
    3. Já mám tohle třeba s Nekonečným příběhem - bojím se, že kdybych si to teď pustila, tak se zhrozím :D

      Smazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)