knihovna - E. Chazerand: Pravdivý příběh o prasátku

Nezvyklá pohádka o prasátku

Knihy pro děti nemusí jen rozvíjet mluvení a fantazii, mohou mít i hlubší význam a podstatnější přínos. Někdy skrytý, jindy neplánovaný a v dalším případě účelový, přesto nenásilný. O čem je dnešní kousek? Čím zaujal? Oslovil či nikoli? Dozvíte se za pár řádků ;-)

zdroj obrázku klik

Jednoho dne našli Líza a Petr v lese malé selátko, a protože nemělo maminku ani tatínka, vzali si jej domů. Ze selátka se vyklubala malá slečna Miriam, která brzy věděla, kdy poprosit, poděkovat, jak jíst příborem a kdy se chodí včas spát. Měla svoje rodiče moc ráda, a protože to byla zvídavá prasečí slečna, začala jednoho dne chodit do školy…  celá anotace zde.

Primárně je kniha určena pro čtenáře ve věku od čtyř do šesti let. Což si myslím, že z hlediska podání příběhu odpovídá. Větší písmenka, nepřehnané množství textu, poutavé ilustrace. Aniž bych teď znovu četla anotaci, napíšu vám, co si z příběhu odnáším já ve svých skoro 36 letech: Není špatné být jiný. V jakémkoli ohledu – vzhledově, povahově, tím, že je někdo adoptovaný nebo vypadá jinak než jeho rodiče. Ta jinakost může být naopak předností.

Z tohoto pohledu – z pohledu poselství, které právě daný fakt dětem přibližuje, knize neuvěřitelně tleskám. Jistě, můžeme poukázat na to, že prasátko nalezené v lese a adoptované dvěma lidmi asi není úplně fajne prostředník pro třeba i choulostivé téma, nicméně bavíme se tu o předškolních dětech, na které si s nějakou sofistikovaností a nadhledem fakticky nepřijdeme. Musíme mluvit jejich řečí a použít prostředky, kterém porozumí nejlépe. Hravě, pohádkově a s rozvahou.

Co bude stát příběh půlku bodíku dolů je konec. Divně useknutý, zvláštní, pro mě zcela nepochopitelný. Chybí nějaké vyústění nebo uzavření případně nadějná vyhlídka do budoucna aka jakási forma otevřeného happy endu. Něco podobného bych u dětské knihy očekávala spíš. Tady se mi zdá, že poslední stránka chybí a nedostává se mi tak té poslední závěrečné tečky. Škoda, ale jen maličko. Celkem si tedy prasátko Miriam odnáší 4 a půl kachny, a protože v každé recenzi mám nějakou otázku i pro vás, ani dnešek nebude výjimkou: Jaké téma, otázku jste řešili se svými dětmi (případně rodiče s vámi) prostřednictvím knihy či příběhu?

Řekněme si na rovinu, že Pravdivý příběh o prasátku zhltnete s mrňousem za jeden večer či po obědě jako zákusek a vy sami ještě rychleji. Já si tu malou slečnu s culíky zamilovala. Ilustrace od Amandine Piu nejsou ani vysloveně dětské, ovšem ani dospělácké. Jsou přesně na pomezí a já se přistihuji u toho, že mám knihu stále v dosahu (zatím jsem ji neuklidila do knihovny cácorce) a pravidelně ji otevírám, listuji a prohlížím obrázky.

Autor: Emilie Chazerand

Ilustrace: Amandine Piu

Nakladatelství:  Portál (web)

Žánr: dětská literatura (náhled do kategorie)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 48

Překlad: Martin Bedřich

Děkuji mé jmenovkyni (Kačence) za zaslání recenzního výtisku – co kousek, to originál, až mě mrzí, že na sociálních sítích nemají takovou podporu, jakou by si rozhodně zasloužily!