Už to vážně chtělo změnu
Aneb nejen
erotikou, romancemi a sebevzdělávacími knihami živa je Vendi coby čtenářka!
Ještě jsem zapomněla na publikace pro nejmenší, ale to bych se tu vypisovala
týden. Portál umí beletrii pro dospělé, respektive beletrii obecně? Já mám totiž
toto nakladatelství zaškatulkované coby zprostředkovatele převážně odbornější
literatury a hned posléze té dětské. Inu, objevujeme a učíme se celý život,
proto nebojme se vlka nic a jdeme na to!
Škatulky jsou velice ošklivá věc! A Portál má neuvěřitelně široký záběr nejen co se žánrů týče. Jistě, erotiku u nich nejspíš nenajdu. Tedy ne tu, kterou hltám, když mi mozek na víc nestačí, protože se jednoduše čte dobře a odsýpá, pokud nenarazíte na krávovinu. Ovšem taková dobová detektivka ze staré Vídně? To byla výzva!
„…„Myslel jsem, že na tom už jsme se shodli, profesore.“
Mathias zavrtěl hlavou.
„Já jsem, Rheinhardte, vždycky byl velkým stoupencem římského úsloví
festina lente. Pospíchej pomalu.“…“
Proto jsem předem počítala, že se s knihou Franka Tallise budu docela prát. Pravdou je, že jsem si se čtením skutečně dala na čas, nicméně autor nebyl na vině. Mohlo za to mrně, vedra a potíže se spánkem. Jestliže nechcete detektivku odbýt, je potřeba věnovat pozornost detailům. Orientovat se v ději, neplést si jména… jednoduše být vnímaví, otevření a soustředění.
„…Rheinhardt se chabě pousmál a dál si lámal hlavu s Liebermannovými
dedukcemi. „Maxi, ještě jsi prohlásil, že jsem se do toho bytu musel dostat
násilím. To je taky odhad?“
„Ne. Celý večer si nepřítomně mneš pravé rameno, což děláš vždycky,
když někde vylomíš dveře. Máš ho dost pohmožděné, hádám. Příště bych je doporučoval
vykopnout.“…“
Chvíli mi to tedy trvalo, však příběh je za mnou. Frank jich napsal několik a já upřímně doufám, že jsme se nesetkali naposledy. Sedlo mi de facto vše! Prostředí staré Vídně, záhada zamčeného pokoje, vícero podezřelých i zapojení vedlejších postav a prohloubení příběhu. Nejsme totiž jen svědky vyšetřování samotné vraždy, rovněž dostáváme možnost nahlédnout do lékařského prostředí té doby. Setkáme se se Sigmundem Freudem, byť jen na chvíli. Sledujeme, jakým způsobem se léčila hysterie a zároveň blíže případ jedné ochrnuté pacientky… a dost, neb riskuji spoilery.
Smrt půvabného média nabízí komplexní zážitek. Bere nás zpět v čase do období, kdy ženy ještě nesměly volit. Ba co víc, de facto ani jít na univerzitu, až na slabé výjimky. Detektivní práce rovněž nebyla z nejjednodušších, neboť vyšetřovací metody byly značně… omezené. Několikrát jsem si vzpomněla na seriál Dobrodružství kriminalistiky, který mě provázel dětstvím a byl velmi fascinující.
„… Liebermannovi připadal případ Löwensteinová jako labyrint. Naslepo s Rheinhardtem
tápou jeho temnými chodbami, chvílemi se jim daří zachytit stopu, po níž se
mohou vydat, aby se v zápětí ocitli nemilosrdně mimo jeho zdi. A ve středu
labyrintu spočívá zosobnění prastarého zla a vysmívá se jejich neschopnosti…“
Zpět ke knize, která je primárním objektem mého zájmu… nádhera… po grafické stránce (přebal, desky pod přebalem…) i po té čtenářské. Výtka? Někomu by se kniha mohla zdát pomalá, nudná až zdlouhavá. Z mého pohledu autor detaily nešetřil, ovšem ani jimi neplýtval a čtenáře se nesnažil zahltit podrobnostmi a nedůležitými informacemi. Vše bylo na svém místě. Dialogy fungovaly, postav bylo akorát, i když německá jména mají tendenci se mi maličko motat. Já si to užila. Vraha jsem neodhadla. Měla jsem dva tipy a nebyl to ani jeden! Ovšem byla jsem blízko co do způsobu vraždy, maličko, ale byla! Víc už vám neprozradím. Kvalitní historická detektivka s postavami, které si vás získají, nechávají dostatek prostoru pro vaši představivost i pro další vývoj. Skvělá práce!
„…„Máš sice pravdu, ale je to rozumný předpoklad. Připadal ti Theo jako
někdo, kdo je schopen vraždit?“
„Obávám se, že každý podvedený je schopen vraždy, zvlášť když ho takhle
napálí milenka.“…“
Jo a číslo? Z napsaného snad vyplývá, že krásný plný počet a imaginární hvězdička navrch za umožnění výletu nad rámec mých standardních žánrů. Za vtažení do děje a prostředí, za sympatie, které ve mně vyvolávaly některé postavy, nesympatie u některých nejmenovaných. A tleskám za kapitoly, jejichž délka není nikterak ubíjející. Velmi podařený kousek!
PS: Autor mi udělal nevýslovnou radost, neb zbožňuji Prátr!
PPS: Jak tedy praví klasik: „Jen houšť a klidně větší kapky!“
Autor: Frank Tallis
Nakladatelství: Portál (web)
Žánr: beletrie
(náhled do kategorie)
Rok vydání: 2020
Počet stran: 400
Série: podle všeho
ano – Liebermann
Papers - díl první ze sedmi
Překlad: Petra
Hesová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)