knihovna - R. Carlino: Než jsme se odcizili

Dospělý román?

Proč jsem použila takové označení? Inu… očekávala jsem, že půjde o něco neprvoplánového, zajímavého, poutavého a možná i špetka nostalgie či slza dojetí by mohla ukápnout. Což?

Potkali jsme se před patnácti lety, skoro přesně na den, když jsem se stěhoval na kolej NYU v Senior House, hned vedle tvého pokoje. Říkala jsi, že jsme byli nerozluční kamarádi. Rád si myslívám, že to bylo něco víc. Žili jsme z ničeho, leda z radosti, že jsme se našli prostřednictvím hudby (byla jsi posedlá Jeffem Buckleym), fotografování (pořád jsem tě fotil a nemohl jsem s tím přestat), toulek po Washington Square Parku a všech těch divných věcí, které jsme dělali, abychom si vydělávali peníze. V tom roce jsem se sám o sobě naučil víc než kdy jindy v životě. Přesto jsme se z nějakého důvodu rozešli. Léto po promoci jsme se přestali stýkat, když jsem odjel do Jižní Ameriky pracovat pro National Geographic. Když jsem se vrátil, byla jsi pryč…

Mno… začneme tím, že anotace je trošku fail… odcitovat vzkaz vytržený z kontextu a tím naznačit, o čem kniha bude? No tak, lidi, umíte to lépe! Trochu mi to evokuje Román pro ženy, nicméně dobrá, nebudu remcat. Je i na přebalu a tedy… ten se podařil! Je krásný, barevný, neotřelý a bez klišé a naháčů, pekáč buchet a lascivních aranžmá! Tleskám.

Nepatrně mě zarazil počet stran. Kniha se jeví útlá a u silného příběhu předem očekáváte bichli. Na jednu stranu jsem ráda, na druhou mě maličko zklamal uspěchaný závěr, který si rozhodně zasloužil více pozornosti a propracování. Rozvíjet se vše začalo krásně. Současnost, potom minulost pro vysvětlení a poté opět návrat do současnosti. Příběh vyprávěný z pohledu obou hlavních protagonistů, tak to mám nejraději, i když ještě raději mám, když coby vypravěč a zprostředkovatel vystupuje jenom muž.

Čekala jsem méně romantické čtení. Některé pasáže se mi velice líbily, jiné byly lehce předvídatelné, nicméně vyváženost mezi tušením a překvapením byla solidní, proto necítím žádné rozhořčení a vyjma právě uspěchaného konce nemám, co bych knize vytkla. Kapitoly přiměřeně dlouhé, děj měl spád, dialogy fungovaly. A že jsem si myslela na něco dramatičtějšího? Nevadí, jistí to jiní autoři.

De facto jsem ráda za pohodovou něžnou knihu a příběh, který ubíhal, ani pořádně nevím jak. Na zadek jsem si však nesedla, proto bude mé hodnocení odpovídat číslu čtyři. Trochu se obávám, aby kniha mezi ostatními nezapadla právě proto, že není dostatečně dramatická a zvraty nejsou nikterak zásadní. Tedy, jasné, hlavní postavy by se mnou právě hluboce nesouhlasili, nicméně vysvětlím to jinak: Průměrně sečtělá (t)lama, která si chce oddechnout od krvavých thrillerů a tvrdší erotiky, se bude tetelit blahem. O něco více protřelý a náročnější čtenář by teoreticky mohl sem tam nesouhlasně mlasknout nebo nespokojeně zasyčet, případně zavrzat zuby.

Lačníte-li po krvi, slzách, kulervoucích hádkách a nehorázných mrchách? Tak sorry, tady to nehledejte. Pokud je však vaším cílem něžný romantický příběh, u kterého zastavíte, odpočíváte, užíváte si a držíte hlavním postavám palce, hurá, jste tu naprosto správně. Zůstávám tedy věrna svému původnímu hodnocení číslem čtyři a děkuji, neb se mi autorka trefila do noty a vy víte, že nadávat umím skutečně solidně, když je to potřeba!

Za zaslání recenzní knihy mnohokrát děkuji Hance a Lence z teamu Megaknih a těším se na případnou další mimořádnou i nemimořádnou spolupráci.

Autor:  Renée Carlino

Nakladatelství: Ocelot (web – zatím jsem nenašla, až najdu, doplním) 

Žánr: román, romantika

Rok vydání: 2020 (originál vydán v roce 2015)

Počet stran: 288

Série: ne

Překlad: Eva Hauserová