Recenze - L. Mohelský: Nevšední zápisky ze Šanghaje

Nenuceně nevšední!

Humorné knihy jsou stejně riskantní jako poezie. Nikdy totiž předem netuším, jak mi kniha sedne. U románů jsem schopná do určité míry predikovat, zda bude příběh úspěšný, či mám v rukou potencionálně nebezpečného adepta, nad kterým budu lamentovat. Dokážu se samozřejmě seknout. Jsem jen člověk, který má své nálady a vrtochy. Rovněž se vyznačuji hodně černým a škodolibě zákeřným smyslem pro humor. Skoro mi autora začíná být líto (teď kecám)!

Společně s manželkou a dvěma malými dětmi strávil Lukáš Mohelský tři nezapomenutelné roky na pracovním pobytu v Šanghaji. V jeho průběhu se navíc rozrostli o pátého člena, u jehož porodu byl osobně přítomen. Bohužel jen do chvíle, než vyděšen postupem místních porodníků omdlel a tvrdě dopadl na nehostinnou nemocniční podlahu.

Pojďme si rovnou říct, že toto není kniha, ve které se dozvíte nějaká kloudná fakta nebo cestovatelsky hodnotné informace. Stojí primárně na autorových osobních zážitcích a zkušenostech. Přiznávám, že zřejmě proto se mi Nevšední zápisky ze Šanghaje četly jedna báseň.

Výsledkem tak zcela nepřekvapivě bylo, že jsme se večer hrozně pohádali, jak a hlavně kvůli komu vůbec nic nestíháme, a spát jsme šli sotva čtyři hodiny před budíkem. Rodinné rozpoložení před přesunem na Dálný východ tak mělo k ideálu dále než maďarský guláš k veganské stravě.

Jde o rozumně dlouhé povídky/zážitky z tříletého pobytu čtyřčlenné rodiny v naprosto odlišném světě, než je ten náš, český rybníček. Jednotlivé kapitoly jsou řazené chronologicky, sepsány v ich formě s humorným nádechem, který je často doplňován o velmi sarkastické průpovídky. Rovněž je znát, že má Lukáš Mohelský bohatou slovní zásobu, před kterou smekám. Jistě, občas by šla ubrat dlouhá souvětí, ale to už se vysloveně snažím rýpat na sílu.

Až na absenci nějakého toho obrázku či fotky na oživení děje totiž nemám prakticky jedinou výtku. 248 stran jsem slupla jako nic a užila si každou stránku, každou příhodu, každý výlet či dovolenou, rodinnou událost a podobně. Snad proto, že je vše až tragikomické a působí naprosto reálně a uvěřitelně. Nic není přehnané či přes míru. Žádná část vyprávění nevyznívá strojeně.

Výsledek byl tristní – autobusový systém je pro čínsky nehovořícího člověka zcela nepochopitelným labyrintem a jeho mapa ze všeho nejvíce připomíná výborně rozjetou žížalí swingers party.

Lukáš Mohelský (web) nám dává možnost sledovat kroky jeho rodiny od stěhování na území Šanghaje, přes aklimatizaci, první zkušenosti s místním školstvím, dopravou, počasím, přístupem k opravám, návštěvu čínské pobočky obchodu Ikea, útrapy na dovolené v Thajsku či na Bali, několikanásobné ověřování kvalit zdejší lékařské péče a tak podobně. Těch situací a zážitků je celá řada. Ne všechny jsou veselé ve chvíli, kdy jimi účastníci procházeli, ovšem pro čtenáře jsou čtivé, místy napínavé a rozhodně poutavé.

Šup na internet a už jsme jeli modrykonik, mimibazar a další osvědčené servery, kde se o všech nemocích světa dozvíte ty jediné zaručeně pravdivé informace včetně návodů, jak je pomocí směsi domácího másla, mletých kopřiv a homeopatických kapek na bázi lněného semínka dostat co nejrychleji z těla.

Nevšední zápisky ze Šanghaje mě tedy velmi mile překvapily svižností, komičností, uvěřitelností, nepřikrášleností (i když sem tam jsou použity velmi vzletné slovní obraty) a vážností. Rovněž je v celé knize přítomen životní nadhled a schopnost udělat si legraci ze sebe sama. Pokud se tedy chcete jemně pobavit na cizí účet nebo si jednoduše počíst o tom, jak šílený nápad je přesídlit s rodinou tak daleko a co všechno to s sebou přináší, je kniha Lukáše Mohelského skvělou volbou.

Kniha vyšla v květnu roku 2022 v nakladatelství Pointa (Albatros Media).