Recenze - O. Goingback: Běsnění kojota

Svěží vybočení!

Z obálky, kterou vytvořil Jiří Dvorský, na mě jednoznačně dýchá boj dobra se zlem. A protože je snadné zaměnit kojota za vlka, tak snad i špetka pohádky O Červené karkulce. Nicméně to se jedná pouze o mateřskou deformaci. Owl Goingback přichází s osvěžujícím a velmi zajímavým prvkem. Nesází na zajetá klišé a rádoby standardy a vydává se cestou mytologie domorodých Američanů. A nemohl zvolit lépe! Je to nové, minimálně pro mě tedy rozhodně, osvěžující, neokoukané, neotřelé a neskutečně zajímavé.

Kojot se vydal na vražedný lov a nezůstává po něm nic než spoušť. Musí zabít poslední lidské členy Velké rady Galun’lati, aby tak lidstvo ztratilo kontrolu nad světem. Pouze Krkavec se postavil jeho plánu a udělá cokoli, aby Lutherovi Watiemu, poslednímu člověku v Radě, a jeho dceři, pomohl. A bude přitom muset obracet svou kůži naruby.

Zásadní potíž tkví trochu v tom, že o mytologii Čerokiů nemám vůbec žádné povědomí, pročež musím autorovi důvěřovat. Setkávám se s ním poprvé, a na první rande si nevedl zle! Běsnění kojota bych označila jako něco, čemu přezdívám plíživý horor. Nejde o něco, co vás vystraší do bezvědomí. Ani vás nijak neznechutí. Běsnění kojota sází na atmosféru. Ano, je tu pár krvavých scén, ale nejde o žádné detailní a brutální rozepisování krok za krokem, pohyb za pohybem.

Owl Goingback přináší příběh, který v českém překladu od Martina Štefka čítá 253 stran. Děj sledujeme z pohledu všech těchto postav a vše tak získává i jakousi komplexnost. Neunikají nám žádné podrobnosti a máme veškeré informace, které potřebujeme. Legenda zní ve zkratce takto: Kdysi existoval svět – Galun’lati, kde všichni žili pohromadě (jestli v míru, je věc druhá), jenže jim po čase začalo být poměrně těsno a tak svépomocí vytvořili pod mraky (o patro níž) Nový svět, kde se začal roztahovat především člověk. Kojot tomu už nechce nadále přihlížet a rozhodne se jednat. Honička začíná! Celou recenzi najdete na webu Knižní díra!