Pro dětské knihy mám jednoduše slabost!
Zaprvé mám doma sedmiletou cácorkou, zadruhé často představují skvělý balzám po dlouhém a náročném dni. Neustále si tak rozšiřuji obzory a hledám nové a nové kousky. Dnes se opět zaměříme na emoce a konkrétně strach, který pro děti představuje velkou výzvu a časté téma. Tím pádem je příhodné mít po ruce vhodné pomocníky. Bude mezi ně patřit i Veverčák a jeho přátelé?
Malý Veverčák od posledního podzimu neopustil své hnízdečko. Potřebuje nasbírat oříšky na dlouhou zimu, ale má příliš velké obavy, než aby opustil svůj útulný příbytek. Naštěstí má Veverčák v lese spoustu kamarádů, od Střízličky přes ježka Čmuchala, králíka Šediváka až po pana Lišáka, jezevce Kmeta a Velejelena. Budou jejich rady stačit na to, aby se Veverčák odvážil vyrazit ven?
Děj jako takový je v podstatě jednoduchý – malý Veverčák se bojí opustit svou noru. Jenže hladové bříško je dobrá motivace, pročež se osmělí a vydá se na pouť, která mu pomůže vyrovnat se s nadměrným strachem. Všichni totiž víme, že strach v rozumné míře je v podstatě v pořádku. Začne-li nás však paralyzovat a omezovat, je potřeba naučit se s ním pracovat a bojovat.
Veverčák postupné potkává větší, starší i zkušenější zvířátka, od kterých dostává rady, jak správný a „špatný“ strach rozeznat, jak si ho uvědomit, postavit se mu a zvítězit, aby mohl žít šťastný život spolu se svými přáteli.
Jde o příběh pro děti, takže se nebudeme pozastavovat nad tím, že v lese by liška s veverkou nekamarádila, nýbrž by se z ní stala fajn svačinka. Pohádkový nádech a jemně polidštěná zvířata jsou cesta, jak dětem nejlépe zprostředkovat důležitá témata. O Veverčákovi, který se bál má jediný kámen úrazu a tím je překlad.
Některé fráze a slovní spojení jsou celkem tvrdá, hrubá a na primárně dětskou knihu složitá a rušivá. Pro ilustraci pár příkladů: …naučil jsem se několik technik… temnější a spletitější… liška s inteligentníma očima… musím svůj strach zpochybnit a náležitě o něm popřemýšlet… cítil jsem se tak vyrovnaně…
Za vypíchnutí především stojí, že se děti (a třeba i rodiče) díky příběhu malého veverčáka seznámí s metodou 5-4-3-2-1. Ta pomáhá zejména při panických atakách. Jaký je postup? Zhluboka se nadechneme a snažíme se ve svém okolí najít 5 věcí, které vidíme + 4 věci, kterých se můžeme dotknout + 3 věci, které slyšíme + 2 věci, které cítíme (myšleno čich) + 1 věc, kterou můžeme ochutnat. Tak zaměstnáme mozek a zklidníme se. Že jste to neznali? Výborně, my také ne!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)