Recenze - T. Marton: Ve spárech múzy

Kvalitní povídkový zážitek v hororovém hávu...

V minulé recenzi na titul O čem sní noční můry od nakladatelství Golden Dog jsme si představili hororové básně. Dnes si pro změnu dáme povídky a jak jinak, než hororové. Tentokrát však budou pouze od jednoho českého autora. A rovnou vám bez uzardění prozradím, že to bude jízda vskutku velkolepá!

Mám povídky ráda. Představují skvělý formát, díky kterému mám možnost ochutnávat různé autory či různorodé kousky od jednoho tvůrce, styly a témata, aniž bych musela louskat knihy klasického rozsahu. Zároveň však často narážím na úskalí v podobě chybějící údernosti či pointy. Tomáš Marton může být ovšem naprosto v klidu. Jeho povídky jsou fantastické! Jedna za druhou mě ohromovaly, bavily a dostávaly.

V knize Ve spárech múzy jich najdete celkem 14 a měla jsem zatraceně velký problém vybrat top trojku. Které tedy dosáhly na stupínky vítězů? Škvíra, Soused, Díry a Osudová láska. Ne, skutečně jsem nedokázala vybrat jen od zlaté po bronzovou medaili. To nešlo. Každá z povídek je jiná. Témata, která Tomáš Marton zpracovával, jsou pestrá. Narazíte na nádech sci-fi, detektivky i postapo. Nechybí emoce či zamyšlení. Již dříve zmiňované pointy jsou božské, protože každá z povídek je dotažená!

Už nevím, jak důrazněji dát své nadšení i překvapení najevo. Tomáši Martonovi stačí povídkový formát a dokáže s vámi zamávat. Zaujme a vtáhne do děje. Nic nepřeplácává, zbytečně neokecává a přitom je v každé z povídek úžasná atmosféra, nápad, spád a má grády. Potkáte zákeřnou sukubu, zvídavé děti, osamělého muže, zvědavého souseda, zklamaného syna, nevyzpytatelnou umělou inteligenci a mnohé další. Znepokojivě brilantní ilustrace na obálce se ujal Pavel Pavelka a podtrhl tím naprostou dokonalost o 252 stranách, která za mě patří k tomu nejlepšímu, co v roce 2024 vyšlo!

5*

Vydalo nakladatelství Golden Dog v roce 2024