Recenze - I. Kučera: Albra

Jednohubka, která napíná i klopýtá

Kdykoli vezmu do ruky knihu z edice Zrnka temnoty, ovane mě nostalgie. S příjemným pocitem se vracím do dob dospívání, kdy jsem zbožňovala hororovou sérii Stopy hrůzy. Několik výtisků stále mám. Pokud tedy s horory začínáte, netroufáte si na obsáhlejší tituly nebo prostě jen máte chuť na útlou jednorázovku, jde o naprosto ideální formát!

A ze stejného důvodu po edici Zrnka temnoty sahám i já. Albra je již dvacátý pátý titul s této řady. Čeká nás příběh mladé dívky, která po smrti milovaného otce hledá sama sebe. Dostane naprosto střelený nápad vydat se sama do hor a uklidnit tak raněnou duši a vypořádat se se vzpomínkami. Cesta rytířů, kterou na sociálních sítích  vychvaluje tolik uživatelů, se jeví jako ideální prostředek. Jenže tiché podzimní hory jsou nejen kruté, ale v jejich stínu se probouzí cosi temného…

Slovenský rodák z města Myjava Ivan Kučera dokázal na pouhých 96 stranách rozehrát příběh, který není tak dramatický, jak by se na první dobrou nabízelo, ale zároveň je čtivý, lehce depresivní a přesto napínavý. Byla bych maximálně spokojená, kdyby pointa jaksi nevyprchala do ztracena. Osobně mám raději, když je zlo či temno více a důkladněji pojmenováno a uchopeno a hlavně, když není na čtenáři, aby si notnou část domyslel sám.

Tleskám však za to, že je Albra vysloveně psychologická záležitost a nekonají se žádné hektolitry krve. Příběhu to jenom prospívá. Zároveň se však peru s jistou hmatatelnou neúplností, která závěru uškodila. Nápad je rozhodně fenomenální, i když není kdo ví jak originální. V hlavní roli je smutek a v tom jsem Albře neskutečně rozuměla a čtení tím mělo zvláštní přesah. I přes výtku proto hodnotím vysoko. Tohle byla trefa do mých hororových chuťových pohárků, i když s lehkým klopýtnutím.

4,5*

Vydalo nakladatelství Golden Dog v roce 2025