19. A nejúspěšnějším hledačem se stává...

Jak skončí pátrání? Dorazí všichni úspěšně zpět do hradu nebo někdo přijde k újmě? 

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.

19.12.2013 – A nejúspěšnějším hledačem se stává...

Zkamenělý Severus zůstal stát na místě, neschopen jediného pohybu. Ne že by se snad nedokázal bránit, spíš nevěřil, že mu Hagrid ublíží. Na druhou stranu, ruku do ohně by za to nedal, a tak sváděl vnitřní boj s otázkou: Vytáhnout hůlku či nevytáhnout? Zvolil variantu druhou a doufal, že toho o minutu později nebude litovat. Litoval!

Hagrid ho s takovou vřelostí a intenzitou sevřel v objetí, až Severusovi vyrazil dech, a to doslova.

„Já vás tak rád vidim, profesore,“ ukápla Hagridovi slza. „Je skvělé bejt zase doma, kde mě lidi maj rádi a neječí na mě kvůli každý prkotině.“

Severus si odkašlal a hledal vhodná slova. Nebyl přehnaně útlocitný, ovšem nechtěl být ani ironický nebo krutý. Opilý poloobr je opilý poloobr. Každý člověk pod vlivem alkoholu představuje potencionální nebezpečí a riziko neočekávané reakce stoupá úměrně s velikostí nejen člověka, ale i vypitého množství. A podle počtu nalezených prázdných lahví se dalo soudit, že mlčeti zlato.

„Všichni vás hledáme, Argusi,“ přešel ke druhé zúčastněné osobě. Hagrid zatím kdesi útrobách kabátu cosi lovil… zřejmě kapesník.

„Sem potkal… víno… smutek… ženský mizerný,“ víc ze školníka nedostal, neb usnul spánkem nejtvrdším. Nebojte, ne definitivním.

Severus měl dvě možnosti – zavolat zbytek hledačů a oznámit nalezení pohřešovaných nebo se jako hrdina vrátit do hradu. Jenže jak tam ty dva dostat? Zpoza stromu se vyloupla Sybilla, na kterou náš profesor zapomněl.

„Mlčet!“ zasyčel na ni. Hagrid hlasitě smrkal, Sybilla si srovnala brýle na nose, odměnila Severuse i Hagrida zářivým úsměvem a vydala se na zpáteční cestu. Zapomněla totiž, proč tu vlastně byli, a tak si nejspíš myslela, že v rámci své podvečerní seance, vedena jakousi vizí, vydala se po bradavických pozemcích, pohroužena do jiné reality a probrala se v Zapovězeném lese. A tam nechtěl být dobrovolně nikdo.

Severus se vrátil zpět k přemýšlení – odnést Filche nebude problém, ale odlevitovat s ním i Hagrida, to bylo nad jeho síly. Zkusil na to jít… od lesa.

„Hagride, co se vrátit?“ vznesl dotaz.

„Jako do Krásnohůlek? Ani mě nehne!“ zamračil se Hagrid.

„Ne do Francie, do hájenky! Nebo na hrad. Kamkoliv, kde je světlo a teplo,“ vysvětloval Severus svou myšlenku.

„Jo, to bysme mohli,“ souhlasil nečekaně Hagrid, „jen si nejsem jistej-škyt, že to tady můj společník zmákne,“ ukázal na chrápajícího Filche.

„O toho se postarám já,“ ulevilo se Severusovi.

„Fajn, tak dem!“ zavelel šafář. Ono se řekne – tak jdem – ale umíte si to představit v praxi? Severus se snaží pronést Arguse, aniž by s ním narazil do stromu, sám nezakopl nebo neupadl a ještě musí uhýbat vrávorajícímu kolosu, který spíš než jdoucího člověka připomíná kuličku v pinballu, lítající z jedné strany hracího stolu na druhou. Vymotat se z lesa bylo nejtěžší, potom už to šlo celkem snadno. Hagrid si mumlal nějakou neidentifikovatelnou melodii, sem tam měl Severus pocit, že se jedná o marseilleisu, ale raději se neptal. Filch spal jako špalek ještě další dva dny. Albus spokojeně poplácal Severuse po zádech, dotyčný zaskřípal zuby a raději odešel, než Brumbál uspořádá oslavu na uvítanou nebo nalezenou.