Střípek první

Návštěvníci původního blogu tuto rubriku dobře znají. Není v mých silách sem přenést dosavadní nasbírané Střípky, a proto ponechám původní stránky coby archiv. Tady začneme od jedničky. Čím? Inu, s Wixie jsme dlouho plánovaly - nebudu vás tu zatěžovat podrobnostmi o vymýšlení programu, dolaďování počtu účastníků, peripetie s ubytováním a tak dále :) A rovnou se pustíme do cestování a objevování! Čeho? Jsem to ale hlava děravá - no přece Londýna! Pro toto místo mám slabost (a nejsem sama) :)

Odlétaly jsme v 12:40 z Prahy. Při kontrole zavazadel jsem opět pípala, pána u kontrolního rámu velice pobavila má poznámka, že v Praze pípám vždycky a absolutně netuším proč. On to prý ví - náhodně si mě to vybírá - díky! Cesta proběhla naprosto bez problémů, jenže klid a pohoda neměla mít dlouhého trvání. S trochou bloudění jsme v podzemí našli nástupiště číslo šest, ze kterého měl odjíždět přes internet zaplacený EaysBus. Čekaly jsme patnáct minut, půl hodiny, hodinu... přijel jeden už plný a zase odjel. Zjistily jsme, že před námi stojí lidé s jízdenkami na 15:05, 15:15, 15:25 a my na 15:35... Ve čtyři přijeli hned tři a pro cca dvacet lidi bylo maximálně deset míst. Řidič, který se ujal nás, naprosto nechápal, jak je možné, že nás tam stojí taky a vůbec nechtěl věřit tomu, že žádný bus během uplynulé hodiny nedorazil. 

Výstupní stanice byla kousek od zastávky metra, která byla - světě div se - zavřená! Cedule nabádala cestující, aby se otočili vpravo a šli na jinou s názvem Earl´s Court. Což nám ani tak nevadilo, protože tam se měla nacházet modrá budka dr. Who Tardis a chtěly jsme tam vstoupit a vyfotit ji. Jenže ceduli psal vtipálek, neboť to bylo úplně na druhou stranu a my tak šly dobrých 15 minut blbě a zbytečně... Při druhém pokusu najít správné místo jsme se pro jistotu dvakrát ptaly! Našly jsme - tedy metro... budku ne... vše obehnáno lešeními, modrými plachtami, tma jak v pytli, všude pracanti v oranžových vestách s helmami na hlavě... Tardis nenalezen... Mission Failed.

Poučení pro příště: Vzít si Taxi nebo jet dražím National Expresem na Viktoria Station.

Totálně zmožené - hlavně psychicky - jsme dorazily na ubytko, kde nám bylo velice "taktně" naznačeno, že jsme padlé na hlavu - proč?

To máte tak - koupili jsme si lítačku na metro za 35 liber na zónu 1-3, podle našeho domácího jsme si měly připlatit 6 liber a přidat ještě čtvrtou zónu, abychom mohly jezdit metrem a nemusely přestupovat z busu na metro. Tak a teď mě pozorně sledujte!

Na zastávku metra je to patnáct minut pěšky, na zastávku autobusu asi tak tři minuty. Bus jede (pokud vychytáte čas, kdy jede málo lidí) cca 15-20 minut, vysadí vás přímo před stanicí metra a tou frčíte do centra... proč bych připlácela 6 liber (*33 na naše může být pro někoho směšná částka) a trmácela se patnáct minut pěšo, když můžu popojít kousíček a vézt si zadek v doubledeckeru? :)

Dnešní dílek byl veskrze teoretický a spíše textový než obrázkový, ale příště se polepším, slibuji - vyrazíme se podívat na Greenwich :) za týden na viděnou u dalšího dílku,

vaše Vendi