Naděje - kapitola sedmá
První terapie je za námi, respektive za našimi hlavními hrdiny. Jak proběhne další? Bude úspěšnější nebo naopak?
Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za
vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro
zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování
textu.
část první - terapie číslo dva
Merline, ty její otázky nebraly konce. Takhle to bude
pokaždé? Bude nestále mlít pantem? Raději bych vydržel několikanásobný
Cruciatus, než tohle absolvovat podruhé! Ale protože na můj názor nikdo nedbá,
dnes se ta maškaráda bude opakovat. Už slyším kroky, jdou si pro mě…
„Jak dlouho tu jste, profesore?“ spustila a já se ještě ani
nestačil posadit. Merline, už to začíná, kdy přijde vysvobození?
„Zrovna dočítám poslední svazek Hraběte Monte Christo, co
bych si měla přečíst potom?“ zeptala se. Přečti si, co chceš, hlavně mi o tom
nevyprávěj!
„Mám se zeptat lékouzelníka, zda nás příště nepustí ven?“
pokračuje a má snaha ji ignorovat přichází vniveč, protože jí je to evidentně
úplně jedno. Chtěl bych si v duchu zpívat, abych přehlušil její vlezlý
hlas, ale žádná vhodná píseň mne nenapadá. Zákon schválnosti úřaduje.
„Víte, nejsem moc dobrá ve vedení monologů, na to jste byl
ve svých hodinách odborník vy, co mi trochu pomoci?“ zkouší to hezky, ale
marně, nebudu s ní komunikovat. Jednou jsem se rozhodl mlčet a vytrvám!
„To zrcadlo tady je zvláštní. Proč tu vlastně je? Trochu mi
to připomíná scénu z kriminálky. Vždycky za ním stáli detektivové a
sledovali právě probíhající výslech,“ přemýšlí nahlas a má snad dojem, že mne
to zajímá.
„Ten čas by mnohem rychleji utíkal, kdybych si tu nepovídala
sama se sebou,“ podotkne nevrle. Má strategie začíná zabírat. Čím víc bude
vytočená, tím dřív ji to přestane bavit a této frašce bude konec, doufám…
část druhá - za zrcadlem
V MÍSTNOSTI ZA ZRCADLEM mladý lékouzelník pozoruje
chování svých pacientů a zvědavý nadřízený hlavní lékouzelník se na něj přišel podívat.
HL: Jak si vedou?
ML: Slečna Grangerová pomalu ztrácí trpělivost, pan Snape
stále mlčí.
HL: Chce to čas. Je obtížné k němu proniknout. Od
začátku jeho pobytu zde mám dojem, že jeho odhodlání nedokáže nic zlomit. Pokud
se rozhodl sezení sabotovat, bude to vskutku tvrdý oříšek.
ML: Do třetice všeho dobrého, uvidíme příště. Nemůže to
vydržet věčně.
HL: Tys nechodil do Bradavic, že ne?
ML: Jaká je souvislost?
HL: Pokud bys patřil mezi jeho studenty, pak bys byl
seznámen s tím, že jestli je v něčem Severus Snape dobrý, mimo lektvarů,
pak je to výdrž.
ML: Tuto skutečnost jsem zřejmě podcenil.
HL: Nejspíš jsem tě na to měl upozornit…
část třetí - Hermiona v šoku
Dochází mi nápady. Už nevím, co vyzkoušet. On pořád dřepí
v neměnné poloze a druhé sezení se blíží ke konci. Nereaguje na nic, co
říkám. Poslouchá vůbec? Čím bych ho mohla zaujmout? Nebo jinak… vytočit? A pak
to přijde, spásný nápad, kterého budu bezpochyby za chvíli litovat. Než se
ovšem stihnu zabývat dalším uvažováním, slyším svůj hlas položit sebevražednou
otázku:
„Probralo by Vás, kdyby sem místo mne přišel nějaký sexy
chlap?“
Poprvé v životě mám možnost spatřit, jak jeho obličej
zrůžoví.
„Bývaly doby, kdy jsem se domníval, že jste bystrá a
inteligentní. Čím déle vás znám, tím více jsem nucen vlastní úsudek
přehodnotit. Kdy vám konečně dojde, že svět je natolik velký a samostatný, že
dokáže existovat i bez vaší všetečnosti? Ne vše se točí kolem vás a ne každého
zajímá, co si myslíte! Nejsem tu proto, abych vám dělal společnost. Nejsem ani
váš zachránce, ani spasitel, ani nikdo jiný. Nemám vás rád! Nechci tu být.
Nejen v této místnosti, ale ani v budově. Dal bych cokoli za to, abych
mohl zemřít. To by ovšem nesměl existovat někdo, kdo mi v tom zabránil!
Jestli máte na něco talent, pak na pletení se do věcí, to kterých vám vůbec nic
není. Nezajímá mne, co čtete, jaké je venku počasí, proč je tu zrcadlo, co bylo
k obědu, o čem se baví sestry, jaká je barva pokoje. A už vůbec vám nic
není do mého soukromého života, jste jen obyčejná mudlovská šm…“ řval na mne a
já jen s otevřenou pusou zírala, neschopná jediného slova.
„Jen to dořekněte!“ vyhrkla jsem nakonec se slzami
v očích. Než ale stihl pokračovat, lékouzelník nás přerušil a odvedl mne.
Už to budou odhadem dvě hodiny a já sedím na posteli a nevěřícně zírám do
prázdna. Čekala bych cokoli od kohokoli, ale ta slova, která se chystal vyslovit…
To bylo špatně. On přece takový nebyl. Nemůže být. Svět se nebude z ničeho
nic točit v protisměru a Severus Snape nezačne nenávidět kouzelníky, kteří
se narodili mudlům. V tom musí být něco jiného! Jen jsem to vzala za
špatný konec, příště se mu omluvím.
část čtvrtá - Minerva na scénu
Měla v očích výraz šoku a… čeho ještě? Zklamání?
Nepatrný okamžik ve mne hlodala myšlenka, zda jsem to nepřehnal. Ale určitě ne!
Snad jí dojde, že už mám její přítomnosti po krk. Doufám, že třetí sezení se
konat nebude. Nerad bych byl nucen zvolit silnější kalibr. Pokud ovšem
nedostanu na výběr… obrana bude nevyhnutelná. Na druhou stranu musím přiznat,
že se opět cítím uvolněný. Z hrudi mi spadla obrovská tíha. Jako bych
odhodil tunové závaží. Co je příčinou? Není to poprvé… při její první návštěvě
jsem… Merline, nedává to smysl. A pokud z toho nejsem moudrý já, co
nejspíš vědíí ti nedouci, kteří mají tu drzost nazývat se lékouzelníky?
Jak jen mohla přijít na takovou do nebe volající pitomost?
Mne nepřitahují muži, a i kdyby tomu tak bylo, rozhodně jí do toho vůbec, ale
vůbec nic není! Jak je možné, že navzdory všemu, co tu malou šprtku potkalo, je
stále tak silná? Jiní nemuseli vydržet ani polovinu z toho a jsou do konce
života poznamenaní a ona? Stále stejně zvědavá, protivná, vlezlá… typická
Nebelvírka.
„Pane Snape, máte návštěvu,“ vytrhne mne z myšlenek
sestra. Koho to sem čerti nesou.
„Severusi, tak ráda vás vidím,“ Minervin starostlivý tón je
vskutku to poslední, co právě potřebuji.
„Minervo, čemu vděčím za tu náhlou pozornost?“ chci být
kousavý, ale proč mi to v její přítomnosti nejde?
„Stále stejně nevrlý,“ usměje se, „přišla jsem se za vámi
podívat. Scházíte nám. Horácio už není nejmladší. Nejsem si jistá, jak dlouho
za vás zvládne zastupovat.“
„Určitě máte minimálně pět dalších zájemců na mé místo,“
pronesu nezaujatě. Ale ve skrytu duše vím, že mi nic nechybí víc, než vůně
bylinek…
„Budete se divit, ale nic takového jsem nezaznamenala,“ opět
její úsměv. Je snad jedinou osobou, proti které nedokážu obrátit svůj vztek.
„Tomu se ani nechce věřit,“ podotknu.
„Jste jedinečný člověk, Severusi, vydržte,“ povzbudí mne,
„když budete cokoli potřebovat, neváhejte mne kontaktovat. Ale teď už se
s vámi musím rozloučit,“ přátelsky mi nabídne ruku a já přijímám. Zmůžu se
jen na souhlasné přikývnutí. V místnosti po ní zůstala vůně skořice a
brandy, najednou si uvědomuji, kolik nepatrných maličkostí mi schází. Vůně
pergamenu, starých knih v kožených deskách, silná černá káva, má pohodlná
postel, laboratoř, práce až hluboko do noci, vafle s vanilkovou zmrzlinou…
Nic už nebude jako dřív…
To taky nedopadlo nejlépe. Ale návštěva Minervy byla dojemná :-) Těším se na pokračování.
OdpovědětVymazatUž to chtělo nějakou další tvář na odlehčení :) díky
VymazatPreslov hodný zapísania!!! Ale kam? Do knihy kolosálnych urážok?
OdpovědětVymazatSo naozaj zvedavá, kedy Severus začne aspoň predstierať spoluprácu.
Tak zas tu o týždeň ;)
nad
Jo jo jo, Severus se nám drobítek rozohnil :) a jak mu ta pusa jede :D
VymazatPředstírat? Já bych tak ráda napověděla, jenže to neee - to se nesmí :)
Díky :)
Mami: Jemu chýbaju vafle so zmrzlinou? :-) momentálne si myslím, že mu nechyba ani chlap ani žena skor zdravý rozum a chuť žít.
OdpovědětVymazatPřesně - chuť žít, motivace, naděje... on se tak uhnízdil v té své nenávisti, že nevidí neslyší :) správně jsi to vystihla :) díky
VymazatSeverus opět ve formě. Moc se mi líbil rozhovor s Minervou. Kdo by si pomyslel že mu chutnají vafle s vanilkovou zmrzlinou. Těším se na další dílek.scully
OdpovědětVymazat:D a proč by mu nemohly chutnat zrovna vafle se zmrzilinou? Vždyť i muži mají své slabé sladké chvilky :D :) díky
Vymazat